Petr Burian: Podivíny dabuji moc rád

Petra Buriana jsem potkala vlastně úplnou náhodou. Původně si přišel pro nové džíny do jednoho nejmenovaného butiku, kde pracuji. Když promluvil, nedalo mi to a musela jsem se ho zeptat, jestli je to „ten“ Rajesh z Teorie velkého třesku. Když odpověděl, že ano, on odcházel s těmi novými kalhotami a já s jeho příslibem rozhovoru pro protisedi.cz. A to je dobře, protože to celé vyšlo moc pěkně ;-)… Děkuji (panu Burianovi) a přeji (našim čtenářům) hezké počteníčko.
 
Koukala jsem na netu, že máte dost slušný seznam filmů i seriálů, ve kterých jste někoho daboval? Kdy jste začal?
Už na škole, v prvním ročníku. Bylo mi patnáct let a studoval jsem Státní Konzervatoř v Praze a tehdy do České televize hledali mladé hlasy. Postupně jsem začal dabovat i pro jiné televize v různých soukromých studiích a tak nějak mi to vydrželo až dodnes. A protože dabuji skoro každý den, tak za těch více než dvacet let je to opravdu dlouhý seznam filmů či seriálů. Tisíce, kdo ví, statistiky si nevedu. :-)
 
Co vás na dabování baví?
Pokud jde o zajímavou roli, tak ta práce jako taková. Prožitek, příběh, možnost alespoň částečně skrz dabovanou postavu něco zažít a dát do ní kus sebe.
 
Naopak, je něco, co na dabování rád nemáte?
Pokud musím dabovat něco, co mi nic neříká a nijak zvlášť mě to neoslovuje, nebo dokonce irituje. Nerad odvádím práci jen technicky.
 
Jak se připravujete na dabování? Máte nějaký postup?
Žádnou specifickou přípravu neprovádím. Ale určitě mi vyhovuje, pokud přijdu na dabing ve fyzické a psychické pohodě. Takže alespoň trochu dodržuji životosprávu - jídlo, spánek a pomáhají mi i sportovní aktivity. Mám rád fitness, běh, tenis a někdy, pokud mě to spíš neodrovná, Krav Maga, které se momentálně věnuji. Po jednom tréninku jsem měl po úderu do krku tak nateklou mandli, že mě v něm bolelo tři týdny. Ta bolest je totožná s bolestmi krku při silné angíně a s tím se mluví opravdu špatně. :-) A co se týče přípravy na konkrétní roli: text dostávám většinou až ve studiu, takže pokud postavu neznám, seznamuji se s ní „za pochodu“, a pokud ji znám, mám k ní nějaký vztah a ten mě více méně vede i ve výrazu a projevu. Každá postava je jiná, i třeba atmosféra toho či onoho seriálu - je rozdíl když dělám Rajeshe v Teorii velkého třesku, policistu Ryana Wolfa v Kriminálce Miami,  Saida v seriálu Ztraceni nebo Doktora v seriálu Pán času.
 
Jak vypadá jeden pracovní den v životě dabéra?
Záleží na tom, kolik je práce, kde a v jakém množství. Dnes díky technologiím jsem ve studiu sám, bez kolegů, jen s režisérem a zvukařem. Pokud už nějaký kolega nadaboval svou roli přede mnou, slyším ho ve sluchátkách, ze kterých mi jde i originální zvuk filmu. Tak jako je více televizí, je i po Praze více studií, takže dost přejíždím z místa na místo. Dabování může trvat půl hodiny nebo třeba pět hodin, záleží na velikosti role.
 
A jaký je jeden volný den v životě Petra Buriana?
Záleží na tom, který. :-) Když dám stranou všechny ty každodenní povinnosti, které člověk musí dělat ať má volno nebo ne, tak ve volném čase rád sportuji, setkávám se s přáteli, čtu, cestuji, anebo jsem doma tzv. sám se sebou a pokouším se pochopit smysl života :-), a protože mi to pořád nějak nejde, tak se zase vracím ke sportu, přátelům a cestování. Je to takový začarovaný kruh. Ale vzhledem k tomu, že jsem se před rokem rozvedl, tak se mi i dost změnil okruh lidí, se kterými se stýkám a jsem teď v takovém vakuu, co se soukromí týče, a tak trochu pozoruji, co vlastně bude dál. No uvidíme. :-) Řekl bych, že jsem takový extrovertní introvert, nebo možná obráceně, takže mi vyhovuje kombinace společnosti a samoty.
 
Kolik postav teď dabujete? Dokázal byste to spočítat?
To asi spočítat neumím. Spousta seriálů má vícero sérií, které ta či ona televize přikupuje, takže já ani kolikrát nevím, jestli ještě budu pokračovat či ne. Spoustu postav dabuji ve filmech, což je práce leckdy na jeden den, takže říct, kolik toho mám „rozdabováno“ asi nejde.
 
Přirostla vám nějaká k srdci a nechtěl jste ji opustit?
Určitě, ale já zásadně zapomínám názvy a jména. Mám spíš emocionální paměť, takže bych vám mohl hodinu popisovat něco, čeho jsem litoval, že skončilo, ale název ze mě nedostanete. Mám rád např. psychologicky komplikované postavy, anebo jako protipól vysloveně komické, třeba i trouby. Zjistil jsem, že se ve všech těchto postavách dost často velmi rychle najdu. :-) Možná jsem zralý pro nějakého dobrého psychiatra… :-)
 
Jak se k vám dostávají zakázky na dabing? Existují něco jako dabérské castingy?
Režisér mě obsadí a produkční zavolá. Castingy existují jen u některých zahraničních produkcí, které si hlídají, jaké hlasy v jejich filmech či seriálech zaznějí. Např. voice casting jsem dělal na Pána prstenů, kde jsem posléze daboval roli Smíška. Nicméně naprostou většinu dabingů dostávám přímo.
 
Jak si hledáte hlasy pro své postavy, které dabujete? Například pro Rajeshe ze seriálu Teorie velkého třesku, kterého jste už zmínil.
Rajesh je velmi specifický příklad. Je to Ind, který mluví anglicky s přízvukem. Pokud se v češtině pokusíte o nějaký přízvuk, může vám z toho vylézt napodobenina třeba moravského nebo ruského přízvuku, což jsme u Rajeshe samozřejmě nechtěli. Tak jsem si prostě zvolil svoji stylizaci. Dabing není imitátorství, proto v originále postava zní pochopitelně jinak a já chápu, že spousta skalních fanoušků Teorie velkého třesku dá přednost raději původnímu znění. Pro mě je ale tahle postava hezký dabérský dárek, protože podivíny dělám moc rád, a zvláště v takto povedeném komediálním seriálu.
 
Pečujete nějak o svůj hlas, když to je vlastně něco, co vás živí?
Jak už jsem řekl výše, určitě je dobré dodržovat alespoň základní, rozumnou životosprávu, ale zase to nějak zvlášť nepřeháním. Při práci se snažím „nepřeřvat“, neničit si hlas zbytečným přemáháním, či špatnou technikou. Zvlášť když je člověk třeba nemocný, a musí pracovat, tak hlasivky dostávají zabrat. K tomu mě teď napadá jedna historka: když jsem byl náctiletý, tak jsem občas křičel ze spaní, a to dost silně. A jednou jsem měl silné bolesti v krku a musel na foniatrii, protože jsem opravdu začal mít problémy s mluvením. Tam mi byl přikázán přísný hlasový klid, čehož jsem okamžitě rád využil a přestal chodit téměř na všechny předměty na konzervatoři. Asi den poté jsem měl svoje noční řvaní, kdy jsem hulákal tak intenzivně, až jsem se během noci probudil se šíleným pálením v krku a téměř oněměl. Ráno jsem ale vstal, bolest v krku značně ustoupila, a já mluvil úplně normálně. Taková svérázná metoda uzdravování. :-)
 
Dabujete rovnou z cizího jazyka nebo máte v ruce přeložený text?
Já jedu rovnou, simultánně, jediný jazyk, se kterým mám problémy je japonština, tam si to nechávám přeložit… :-) Ne, samozřejmě že mám v ruce přeložený text. Dokonce musím zdůraznit, že dobře přeložený a navíc ještě dobře upravený text je základem kvalitního dabingu. Úprava textu, dialogů, znamená přizpůsobení textu češtině (např. angličtina nebo francouzština je rychlejší jazyk, takže se v úpravě musí zkracovat, aby to český herec stihl říct a byl tzv. synchronní) - vyznačení pauz, nádechů, křiků, různých dechů, šeptání apod.
 
Váš nejoblíbenější seriál nebo film, který jste daboval?
Je těžké vypíchnout jeden seriál nebo film coby nejoblíbenější. Za tu dobu, co dabuji, by se těch oblíbených našlo určitě více. Asi před dvěma lety jsem třeba daboval film Serge Gainsbourg: Heroický život, kde Gainsbourga daboval Ivan Trojan a já jeho Alter ego. Zajímavý film, z mé oblíbené Francie, týkající se epochy, která mě zajímá, dabing kvalitní, s dobrým obsazením, dělaný v České televizi pod taktovkou výborného režiséra. A navíc jsem za krátkou dobu po jeho nadabování shodou okolností jel na francouzskou riviéru, kde Gainsbourg, Bardotová a další, zanechali své stopy. Rád vzpomínám i na seriál Mladý Indyana Jones, kde jsem dělal právě Indyho, nebo z komediálně laděných věcí třeba na sitcom Dva z Queensu či seriál Jmenuju se Earl. Z filmů např. Moneyball, nebo film od Woodyho Allena Match point - Hra osudu. Nutno dodat, že některé filmy a seriály mají více dabingových verzí. Občas se televizi, která film koupí, ho vyplatí předabovat, než kupovat od jiné televize český dabing.
 
Na čem teď aktuálně pracujete?
Pro AXN dabuji třeba v seriálu Dobrá manželka právníka Carryho, jinak spoustu různých seriálů, filmů, ale i dokumentů.
 
Poznávají vás ve společnosti lidé podle hlasu? Máte třeba nějakou vtipnou historku? :-)
Občas se mi to stává. Musím říct, že mě překvapuje, že je to kolikrát třeba jen po jedné, dvou větách. Jednou mi např. mé povolání zachránilo pokutu na silnici. Má specialita totiž je, že si sem tam zapomenu doma všechny doklady. A tehdy se mi navíc podařilo v noci na křižovatce nedat přednost z boku jedoucímu autu. Řidič si mě naštěstí všiml a prudce zabrzdil, takže jsme se nesrazili. Blbý bylo, že to byli policajti. Takže jsem o půlnoci vjel přímo pod kola policajtům a bez dokladů. Zatímco jsem si procházel všemi možnými kontrolami proti alkoholu, drogám apod., pořád jsem něco mlel ve smyslu omluv a ujišťování, že takto běžně nejezdím. Ten jeden policajt mě velmi bedlivě sledoval a pak řekl „Hele, to je nějaká skrytá kamera, co?“ Byl jsem mu prostě něčím povědomý a navíc jsem asi působil jako děsný trouba, v naprosto nereálný situaci. „Přiznal“ jsem svou profesi, vyznal upřímnou lásku české policii (a věřte mi, já ji v tu chvíli opravdu silně cítil) a oni mě nechali jet. :-)
 
Jste také herec, kde vás můžeme potkat nebo vidět ve filmu či divadle?
„Jste také herec“, to je jako kdybyste chirurgovi řekla, že je také lékař. :-) Dabing beru jako jedno z hereckých odvětví, disciplín chcete-li, a samozřejmě každé má svá specifika. V divadle hostuji už patnáctým rokem v pražském Činoherním klubu, tam mě můžete vidět ve hrách Maska a tvář, nebo Impresário ze Smyrny. Z filmů je asi nejznámější muzikál Rebelové Filipa Renče, i když to už je pár let zpátky. Jinak jsem, spíš dříve, hrál i v různých televizních seriálech, filmech, pořadech, nebo třeba i v pohádce Pohádkové počasí, kde jsem ztvárnil roli Deště a svého času jsem i spolumoderoval ranní vysílání na Zlaté Praze. Dnes se ale nejvíce věnuji dabování.
 
Co vás víc baví, hrát nebo dabovat?
Pokud máte na mysli srovnání divadla, filmu, televize, dabingu, tak mě baví cokoli, kde je o mě zájem, kde se sejdou lidi, se kterými si rozumím, kteří neprudí, a nejde jim o vlastní egoistické sebeprosazování se, takže je s nimi možné to, čemu se říká lidská sounáležitost, tvůrčí atmosféra, vzájemná důvěra, respekt a radost z práce, ať už děláme cokoli. V jiném případě je to spíše trápení. Jsem člověk, který má rád pestrost a jsem vděčný za každou zajímavou práci ať už na jevišti, před kamerou či za mikrofonem.
 
Je někdo ze zahraničních herců, koho byste si chtěl zadabovat?
Nemám vysloveně nějaké vytoužené herce. Mám své oblíbence, ale ti jsou často starší, tedy mimo můj hlasový rozsah.
 
Změnilo se něco na dabování za tu dobu, co dabujete – ať už z techniky, přístupu nebo všeobecně v dabérském světě?
Změnilo, především po technické stránce. Když jsem začínal, film se daboval déle, společně s ostatními kolegy. Dneska je vše rychlejší, ve studiu jsem sám, dělá se větší objem práce, je více televizních kanálů, ale dabing se dělá pořád buď dobře, nebo špatně, pořád jste buď chválení, nebo kritizovaní, u někoho oblíbení, u někoho zatracovaní a pomlouvaní. S někým si rozumíte více, s někým méně, s někým vůbec. Je to tak nějak s celou lidskou evolucí: technicky se řítíme kupředu, ale mentálně zůstáváme, bohužel, víceméně pořád stejní.
 
A tradiční otázka závěrem: Co děláte proti šedi běžných dnů?
Na úvod je nutno říct, že šeď i stereotyp znám velmi dobře, tomu se opravdu asi úplně vyhnout neumím. A co dělat proti? Je to hodně o změně přístupu k sobě, k lidem okolo vás, ke světu v jakém žijeme, k životu jako takovému. Ty změny začínají v maličkostech, a pak se z toho často dějí zázraky. A co mě, s trochou nadsázky, pomáhá zaručeně? Krásné inspirativní ženy, vtipní a inteligentní přátelé a dobré jídlo… :-) A na závěr mi ještě dovolte takový malý dodatek: ve všem, co děláme, ať je to cokoli, by neměla chybět láska, radost a trocha hříšné vášnivosti. :-)