Patrick Wolf: Pro samé koncerty nemám čas šít

Patrick Wolf je výjimečné stvoření plné emocí a nápadů. Naskytla se šance na telefonické interview - na to nešlo odpovědět jinak než "hurá, jasně!".
 
Jak jde tvé současné turné?
Právě jsem přiletěl z Londýna do Paříže, všechno běží hladce. Jsem spokojený, že reakce na koncerty byly tak dobré.
 
Co tvá doprovodná kapela, změnilo se složení?
Mám nového bubeníka a dívku jménem Ema, která hraje na flétnu, saxofon a klarinet. A na posledním albu hraju také na harfu, takže ji s sebou všude vozím.
 
To musí dát zabrat.
Vyjde to draho, ale vyplatí se to.
Na koncertech hraju ještě na další nástroje, takže oproti minulé šňůře se prezentuju víc jako písničkář než jako showman.
 
Na konci listopadu vychází tvé nové EP Brumalia. Co tě na brumáliích (starý pohanský svátek, pozn. aut.) tak bere?
Hledal jsem zimní téma, něco v období kolem Vánoc, ale nejsem křesťan, takže jsem nechtěl přímo vánoční tematiku. Věřím spíš v přírodu a hledal jsem tedy původ oslav, které se konaly dávno před katolickou církví - slunovrat, nejkratší den v roce... tehdy se slavil čas, který byl z celého roku nejtěžší a nejtemnější, a lidi se těšili na dobu, kdy budou dny delší. 
V několika skladbách na novém EP mám téma naděje na to, že se nějaká věc v mém životě zlepší. Jedna z písniček se přímo jmenuje Time of the Year a je o období několika dnů v roce, kdy člověk potřebuje útěchu, protože se s ním možná právě začíná dít něco zlého.
Na EP je sedm skladeb, celkové vyznění je naděje na lepší časy. Je to také tak trochu stín alba Lupercalia, ty nahrávky jsou jako bratr a sestra.
 
V tvých skladbách i na koncertech se často objevuje téma toho, že člověk projde něčím temným a dělá si naděje na něco lepšího - když jsi tu hrál minule, mluvils z pódia o tom, jak tě ve škole šikanovali a jak se lidi, kterým se to děje, nemají podvolit.
Jo, tohle jsou základní pravidla života.
 
Jak jsou tvé současné koncerty pojaty vizuálně?
Téma desek Brumalia i Lupercalia se týká města, venkov by tomu nesvědčil, na rozdíl od dvou desek před nimi, které byly často o útěku z města ven. 
Navrhnul jsem proto pódium, kde jsme jakoby umístěni na vrcholcích města uprostřed noci. Součástí designu jsou i dva domy - těžko se to popisuje, ale kdo přijde na koncert, nabyde dojmu, že je uprostřed města.
 
Jak to máš s bydlením ty, po jakém domě toužíš?
Došel jsem do stadia, kdy opravdu bažím po nějakém místě, kde budu doma. Asi sedm let jsem měl všechno ve skladu a v krabicích a ani jsem se se svými majetky neviděl, protože jsem byl pořád na turné.
Začal jsem proto hledat místo, kde to všechno budu moci vypakovat a spolu se svým partnerem si zařídím skutečný domov. Naštěstí jsem v 28 letech schopen říct, že jsem už domov našel. Je uprostřed Londýna, slyším z okna Big Ben, krása.
 
Vždycky jsi byl hodně spojován s módou a s mladými designéry. Měls na tohle turné někoho, kdo ti navrhnul kostýmy?
Hodně pracuju s jedním designérem, který je teprve v druháku na St. Martin's College. Jmenuje se Luke Edward Hall.
Baví mě dělat s lidmi, kteří ještě neměli moc publicity a neprodali moc oblečení, teprve se vyvíjejí a jejich nápady jsou vzrušující. Neřídí se tím, že chtějí vydělat kupu peněz, a jsou odvážní. Podobně to mám i s fotografy - nechci říct, že lidé, které vyhledávám, jsou přímo neobjevení, spíš že si ještě nedělají starosti s tvůrčím procesem, jsou zatím divocí, nezkrocení.
Pracovat s módními návrháři mě hrozně baví, učím se triky se šicím strojem a vyvíjím si vlastní styl, a mám štěstí, že se o mé zálibě v módě ví, takže se mnou lidi sdílejí svoje nápady. Co se týče samotného šití, teď na turné na něj skoro nemám čas, ale snažím se co nejvíc podílet na všech aspektech své tvorby i tak.
 
Děkuju za rozhovor, snad bude čas na milion dalších otázek v Praze.
Díky! 
 
Patrick Wolf zahraje 29. 11. v Paláci Akropolis - tam se objevil i předloni, když Prahu navštívil poprvé. Dovoluji si předjímat, že to bude jeden z nejlepších koncertů letoška.
 
(PS: Blogpost Lukea Edwarda Halla o košilích pro Patricka je tady)