Rozhovor: James Cole proti šedi

„Většina umělců fetovala, vole,“ pronesl zcela vyklidněným hlasem James Cole při druhý kávě v kadeřnictví Hairgods. Nad omílanou pravdou se pousmál, což stačilo přesně k tomu, aby i naprosto nezasvěcenému člověku - a že jich při běžném pracovním dni v Bredovském dvoře bylo - došlo, jaké vnitřní bohatství v sobě tento nejprogresivnější rapper tuzemské scény chová.

NEUMĚLÝ UMĚLEC

Cítíš se jako umělec?

Někdy jo, někdy ne. (smích)

Tak jinak, cítí se některý tvoje alter-ega jako umělci?

Některý se cítěj trochu víc než umělci, některý zase míň.

Ne, tam jde čistě o to, že se většina umělců hodí do určitýho módu a pak stráví většinu času, aby udržela pózu a aureolu toho, že jsou umělci. Umělci investujou do image umělce. Ta je mi ale u prdele. Důležitý pro mě jsou ty produkty a jejich kvalita, ostatní je jenom marketing.

A mění se to u tebe? Trpěl jsi někdy slavomamem, nějakým megalomanickým bludem?

Když jsem dělal první desku před deseti rokama, tak se samozřejmě dostavily představy, že zbohatnu, ale vystřízlivěl jsem a dělal kompromisy... (zamýšlí se) Musíš vyzkoušet všechno, dokud nejsi dole, nemůžeš bejt nikdy nahoře. Všechno je pomíjivý. Když napatláš tendenční sračku, tak ti vydělá peníze. Jo, je to takhle jednoduchý. Stačí mít talent. Když ho máš, tak si můžeš vybrat, jakou cestou se vydáš. Buď se zaprodáš a nebo ne. I já se zkusil svým způsobem zaprodat, přizpůsobit zvuk, ale vrátil jsem se hned zpátky ke kořenům.

Když budeš hodně toužit, když budeš hodně chtít a v neposlední řadě, když budeš hodně dělat, budeš jednou hvězdou, co je za vodou. V podstatě jsem se na budování toho celýho pohádkovýho příběhu vysral, protože si myslím, že to nemá smysl. To raději seženu prachy někde jinde a budu si dělat svoje věci, abych je nemusel nijak normalizovat.

O PUNKOVÝM ŽIVOTĚ

Živí tě rap?

Živí mě koncerty. Ale je to punkovej život. Když chodíš do práce, máš svý jistý. Tohle je život na volný noze. Můžeš udělat sto, dvě stě měsíčně, ale můžeš taky vydělat úplný hovno. Část je na tobě a část poskládaná z mozaik, náhod a kvantových procesů, kdy tě lidi bookujou, kdy ne, kdy tě lidi kupujou, kdy ne.

U těch kvantových procesů je nejvíc zvláštní, že vůbec nesouvisí s tím, jak dobrý věci právě děláš nebo neděláš. Jsou prostě konstelace, který ovlivňujou určitý věci, kdy se ti daří a kdy ne. Je to dobrodružství.

Kde bereš vůbec čas na sebevzdělávání? Tvý texty jsou specifický tím, že jsou chytrý a obsahujou řadu skrytých motivů a zákoutí, a ty je potřeba nejprve objevit.

To je výhoda toho, že když dojdeš do levelu, kdy tě živí, to, co děláš, můžeš s časem nakládat jak chceš. Můžeš si dělat co chceš. Můžeš spát, do kolika chceš. Když do studia nebudeš chtít jít, tak do něj nepůjdeš a budeš si třeba celej den číst. Nemusím trávit každej den osm nebo dvanáct hodin v Kolbence, to znamená, že mám času dost.

Jak vypadá tvůj den?

Teď třeba dělám poměrně intenzivně na svém novým projektu a den vypadá asi tak, že se kolem dvanáctý vzbudím. Dám si snídani, chvíli čumím, jedu do studia, tam jsem do večera. Pak už po návratu jenom relaxuju, podívám se na nějakej film, serfuju na netu nebo si přečtu knížku. Nic ale nevstřebávám, protože intenzivní práce na čemkoliv tě dost vyždíme, navíc vždycky, když na něčem děláš, nerad se necháváš rušit a chceš bejt naloženej ve svý práci.

Pak mám zase období, kdy nic nedělám a celej den se nechávám úmyslně rozptylovat a jenom nasávám ty nový vlivy, nový obrazce. Je to různý, ale základ je ten, že si nechci ubírat sílu něčím, čím nechci. To je základ pro celej život.

O ČEŠSTVÍ

Není pro tebe český teritorium svými léta nehybnými mantinely přece jen malý?

Někdy se motám kolem takových úvah, ale má to svá úskalí. Co opravdu umím? Žádnej úžasnej zpěvák nejsem, nikdy jsem nic nenapsal. Tečka. Když se nad tím člověk zamyslí, najednou mu dojde, že je ta jeho osobnost dost jakoby…

… jakoby česká…

… jo, česká. Ale hlavně zaklíněná. Moje kariéra reprezentuje můj vývoj. Nevím, na kolik je přenosný to co dělám za hranice Česko-Slovenska. To je těžká otázka.

Jsi Pražák?

Bydlím tu asi deset let.

Jsi teda aspoň pragocentrista?

Hele, asi jo. Praha je pro mě jediný místo, kde se dá v Česku žít. Co se týče přístupu ke kultuře a společenskýmu životu, je to jedinej flek, kde se něco děje.

Odkud jsi původem?

Takový malý město kousek od Prahy. Benátky nad Jizerou.

METALOVÁ KOULE

Vyrostl jsi na metalu. #1

Poslouchal jsem ho daleko dřív než rap. Poslouchal jsem to v půlce devadesátek. Sepulturu, Pantheru a další skvělý věci. Dneska zpětně nastudovávám co od té půlky devadesátek vzniklo, prostě jsem se vrátil zpátky k metalu v posledním roce.

Z český scény tě formovalo co?

Vždycky se mi líbili Plastici.

Dělal by dneska Mejla rap, co myslíš?

Mejla se nezastavoval, byl progresivní, líbilo se mi i jeho experimentování s elektronikou. Hlavsa byl výjimečnou osobností tuzemský kulturní scény. U něj bys taky mohl říct, že mu to tady bylo malý, jenže problém u lidí jako byl Mejla nebo jsem já je ten, že my jsme s tím prostředím spjatí. Prorostli jsme jím nebo ono prorostlo námi. To je ve finále jedno.

Je vůbec magický, jak i z historickýho hlediska, všichni čeští umělci, jsou až patologicky napojení na tohle teritorium. Na Česko. Ten genius loci funguje a svým způsobem nás ničí.

Proč nemůže být Čech slavný ve světovým měřítku?

Nevím, neudělal jsem si na to ještě jasnej, konečnej názor. #2

PROTI ŠEDI

Jak se vymezuješ proti denní šedi?

To co dělám je reprezentativní. Dělám něco, co cejtím a snažím se bejt svobodnej v uvažování. Umělec nebo člověk dělající umění by měl bejt svobodnej, nesvázanej konvencemi, nebejt svázanej egem. Můžou pak vznikat věci jemný a optimistický i temný a tajemný.

Manipuluješ rád s lidma?

Jdeš z jedný společnosti do druhý, z jednoho vztahu do druhýho, v každý konstelaci je ti přidělená jiná role a ty pokaždý hraješ divadlo. Manipuluješ a jsi manipulován v dnešní době tak nějak automaticky. Bez předchozího optání se. #3

Vysvětlení bodů #1, #2 a #3 naleznete zde.