Dave Gahan: Dlouhý rozhovory s Plecháčem a Bugs Bunny přivázanej ke zdi

 
Na nedávno proběhlé výroční party nadace MusiCares v LA pronesl při předávání ceny Steven Tyler z Aerosmith uznání Dave Gahanovi za 15 let abstinence od drog i alkoholu.
Při oznamování ceny vzdal Tyler (rovněž zotavující se závislák) Gahanovi hold a popsal odvykání jako „těžší než bejt muzikant, těžší  než bejt rock star, těžší než prodávat po světě 100 milionů desek.“
Gahan lichotku přijal mile a připomněl, jak mu Tyler v 90. letech pomáhal se probrat po tom, co si čtyřikrát (nezávisle na sobě) sáhl na smrt. Při posledním skoro smrtícím zážitku v roce 1996 se Gahanovi zastavilo srdce na dobré 2 minuty, když se v hotelu Sunset Marquis v Los Angeles předávkoval speedballem (heroin+kokain).
„Stephen se ke mě připojil jednou v baru, někde v Chicagu nebo tak. On nepil, já jo,“ vypráví Gahan. „Užíval sem si svůj drink a ten týpek do mě pořád tak nějak prudil. Byl to vlastně Steven Tyler, a sral se mi do mýho pití. No nic, každopádně je to dávno a já sem rád, že tady sem.“ 
Rok poté, co s tím definitivně skoncoval, si super populární alternativní rock star Dave Gahan psal s naším redaktorem Jonty Skrufffem a nesmírně otevřeně se nořil do vzpomínek na svojí drogovou závislost.
„Abych byl úplně upřímný, kdyby měl Bůh nějakej limit na drogy a alkohol pro každýho člověka, tak já sem to hodně přetáh, bohužel,“ přiznal Gahan.
„Byla to pro mě myšlenka každýho dne. Všechno bylo o tom se vyjet. Protože drogy už nefungovaly, pořád sem se předávkovával a probouzel se na divných místech. Nikdy sem nebyl vyjetej. Byl sem jen tuhej, v kómatu...“
„Vylezl sem ven, dal si zase a šílenství mě koplo do hlavy. Jestli mě závislost chce mrtvýho, říkal sem si.. a to byl moment, kdy sem se obrátil na tu spoustu lidí, který se mě pořád snažili donutit, abych toho nechal. Protože věděli, kde to skončí...“
„Jeden z největších problémů byl, že sem měl nekonečně zasranejch prachů. Dealeři chodili za mnou. Odřízli mě, až když sem kolem sebe začal strhávat pozornost. Sledovala mě policie a byl sem jak časovaná bomba, která čeká na zatčení,“ vzpomíná Gahan.
„Kluby v LA mě přestaly pouštět dovnitř, protože sem pro ně byl špatná zpráva. Tak sem se začal ocitat v částích LA, do kterých bych nikdy nešel: jako třeba shooting galerie se všema ostatníma smažkama a herákama.“
Poznávali tě lidi v těhle crackovejch dírách?
„Ne, ani ne. Předtím, než sem byl čistej, sem vážil asi 50 kilo a vypadal úplně jinak. Vypadal sem jako každá druhá kedra. Tehdy sem byl na druhý straně, byl sem fakt zoufalej.“
Měl si nějaký zbraně?
„Chodíval sem po bytě s osmatřicítkou u pasu. Někdy sem třeba i vystřelil díru do zdi, kvůli svýmu stínu. Pamatuju si, jak sem šel z vězení... Seděl jsem doma s tou bouchačkou po boku a to bylo poprvé, co sem si říkal, že si ustřelím hlavu. Tehdy sem vzal telefon a řekl: vím, že sem to posral, může mi někdo pomoct? To se začaly věci měnit. Vzpomínám si, jak sem volal Stephenovi Tylerovi do Bostonu a brečel mu do telefonu: co budu kurva dělat?? Byl vlastně strašně v pohodě.“
Jaký jiný zbraně si měl?
„Měl sem brokovnici ráže 12, tu osmatřicítku a malý Uzi. Jenom kvůli mojí paranoie. Po nějakej čas sem chodíval shánět drogy s devítkou u pasu, protože všichni u sebe nosili bouchačky. Párkrát sem dostal pažbou do držky od dealerů, který chtěli mý prachy bez matroše.“
„Zjistil sem, že sem výrobek LA. Měl sem takovýho dvoumetrovýho vycpanýho Bugs Bunnyho, kterýho sem přivázal řetězem ke zdi. Říkal sem si: ok, tohle je posranej Disneyland a já sem tady kruva zaseklej, tak von může bejt taky. Měl sem taky Plecháče a Lva z Čaroděje ze země Oz a všichni byli přivázaný. Věř mi, s Plecháčem sem vedl spousty rozhovorů.“
Gahan taky začal filozofovat o tom, proč začal bejt závislej.
„Vždycky sem byl alkoholik, už od útlýho věku. Vždycky sem měl rád ten pocit nebejt sám sebou, a tam to všechno začíná. Nezáleží na tom, jak daleko zpátky se podívám, vždycky to byla motivace: nechci se cejtit tak, jak se teď cejtim.“
„Neni nic skvělýho na tom bejt na heráku. Je to vážně bolestivej, smutnej zážitek. Dej mi matraci, jehlu, lžičku a mojí dávku a byl sem šťastnej. Na tuhle nemoc lidi denně umíraj.“
„Spousta kamarádů umřela, když sem bral, a já na to nemyslel. Kdyby v mým hotelu umřel nějakej feťák, řekl bych si: vyhoďte ho prostě na trávník, pak zavolejte 911 a řekněte: někdo dostal na trávníku srdeční záchvat.“
„To je život, jediný, na čem ti záleží, seš ty sám. Je to jako: srát na všechny ostatní, dokud mám svoje drogy, je to ok. Ani nemyslíš na to, že tim zasahuješ i někoho jinýho. Nedojde ti to, dokud nejsi čistej.“
Depeche Mode vydají v červnu na labelu Mute album Remixes 2:81-11, trojalbum klasických remixů plus balík nových od producentů jako Eric Prydz, Roland M. Dill a bývalých členů Vince Clarka a Alana Wildera.
http://www.depechemode.com
TV rozhovor s Davem Gahanem z roku 1995 (když ještě pil). 
Jonty Skrufff: http://listn.to/JontySkrufff