Open House otevírá oči, mysl i dveře, říká zakladatelka festivalu

Sešli jsme se se zakladatelkou festivalu Open House, nositelkou Řádu Britského Impéria (OBE) Victorií Thornton a zeptali se u příležitosti festivalu Open House Praha, jak vnímá architekturu, proč založila festival, a co dělá proti šedi. V hotelu Fusion jí pár hodin po příletu vyzpovídal Adam Ježek.
 
Nedávno jsem četl váš blog, kde mne zaujal skvělý nadpis:  “Proč potřebujeme dobrý design…” Co je podle vás dobrý design a proč ho tedy potřebujeme?
 
Většinou ho poznáte podle jeho fyzické podoby, protože to je jedinečný mix použitých materiálů, prostoru a světla v tom smyslu, jak světlo přivedete například dovnitř budovy. Je to mix věcí, ze které vzniká komplexní předmět. Ze své zkušenosti mohu potvrdit, že dobrý design poznáte, pokud jste na něj naladěni. Být naladěn znamená, že jste si vědomi jednotlivých rozdílů a různorodosti a k tomu má právě napomoci festival Open House, který se snaží navést lidi na cestu poznání architektury.
 
Já osobně vnímám architekturu jako něco, co má jedinečnou sílu a schopnost změnit nebo přinejmenším ovlivnit lidské chování, alespoň u citlivějších jedinců. Cítíte to podobně?
 
Architektura je velmi důležitou součástí naší společnosti, protože nás neustále obklopuje. Takže určitě ano.
 
Myslíte si, že lidé, kteří bydlí v místě se skvělou architekturou, jsou v životě více spokojeni než lidé, kteří žijí například na sídlištích?
 
Na to se těžko hledá odpověď. Existují totiž budovy a Budovy. Na trhu jsou určité nemovitosti, různé druhy budov, pokud tedy jde o architekturu a design. I kdybyste si z této nabídky nevybrali, někde prostě bydlet musíte. Staví se budovy, kde hlavním záměrem je využít na maximum užitnou plochu a umístit do ní co nejvíce bytů a pak se staví jiné, které se více zaměřují na design a užitnou kvalitu. Nejdůležitější ale je, abyste si těchto rozdílů byli vědomi. Design by ve vás měl resonovat a i v tom by vám měl festival Open House pomoci – vnímat design jinak, než jak jste byli zvyklí doposavad. Já velice ráda používám jedno přirovnání. Když nevíte, jak se jezdí na kole, bude to pro vás ta nejtěžší věc na světě. Když ale víte, jak na to, je to jednoduché. Takže když rozpoznáte dobrý design, jste pak vice otevřený a naladěný na jeho vlnu.
 
Jste zakladatelkou festivalu Open House, který se poprvé konal v Londýně v roce 1992. Nyní v roce 2015 se odehrává ve 30 městech po celém světě a vůbec poprvé se mezi ně zařadila i Praha. Je za vámi neuvěřitelný kus práce. Jaká byla ta původní myšlenka, se kterou jste festival zakládala?
 
Nejdříve bych ráda zmínila, že jsem už jako malá byla velmi ovlivněna architekturou, protože jsem z rodiny architektů, ačkoliv já sama jím nejsem. Byla jsem tedy neustále u zdroje a měla příležitost vidět mnoho dobrých budov. Co jsem si ale uvědomila, bylo, že zde chybí určitý dialog, určitá diskuse mezi lidmi, kteří mají architekturu rádi a mezi profesionály. Toto vše mě přivedlo na myšlenku vytvořit dialog mezi jednotlivými komunitami a hlavně mezi těmi místními. Velmi se mi líbila představa, že bych všechny přivedla pod jednu pomyslnou střechu. Proto festival Open House je tou pomyslnou budovou se střechou, který návštěvníkům pomáhá cítit se jistě a příjemně v oblasti  rozpoznávání designu a architektury.  Nechtěla jsem vytvořit klasickou výstavu architektury, protože ta je často doprovázena profesionálními termíny, které nejsou všem blízké, a tudíž je jen pro úzký okruh lidí. Vznikl proto koncept “výstavy” skutečných budov, kterých se můžete dotknout a které na vás působí v kontextu vašeho města. Proto Open House míchá budovy různých stylů a využití, protože právě ty tvoří současné město. Toto bych ráda zdůraznila, protože je to hlavní rozdíl oproti ostatním akcím, které se většinou zaměřují na kulturní dědictví v podobě historických památek.
 
Předpokládám, že jste si prohlédla katalog zpřístupněných budov. Jaká Vás nejvíce zaujala a mohla byste pro naše čtenáře sestavit 3 top budovy, které musí vidět?
 
(Smích) Bohužel ne, ale chtěla bych jich vidět, co nejvíce to půjde, takže budu dělat takzvanou speed - architecture, něco podobného jako je speed dating , který určitě znáte. Festival totiž právě není jen o ikonických budovách, ale spíše o tom jak bydlíme, pracujeme a hrajeme si v prostředí města. Proto taky ukazujeme různé typy budov od škol, přes kanceláře až po hotely nebo státní instituce. Otevíráme oči, mysl i dveře, abychom obyvatelům města pomohli nastartovat jejich vnímání okolí, co se designu a architektury týče. Všechny budou stát za to.
 
Jak se Praha dostala do rodiny Open House?
Víte, když se nyní podívám na celou rodinu, která se velmi rozrostla, tak to vypadá, že to byl záměr. Mým záměrem ale nebylo vytvořit celosvětový festival. Mým cílem totiž bylo vytvořit festival, který bude pro každého a bude přístupný zdarma, protože město je přeci nás všech a my bychom se do něj měli zapojit a stát se jeho součástí. Takže například první festival v Londýně byl určený pro místí obyvatele, tedy komunitu čítající 6-7 milionů lidí. Tak jak šel čas, začali mě oslovovat různé neziskovky, jestli by mohly použít tento koncept například v New Yorku nebo Dublinu. Open House se stal jednoduchým a funkčním modelem, který vtahuje jednotlivé komunity do hry. Tak se vlastně Praha stala součástí rodiny Open House. Díky místním iniciativám a také díky Evě Jířičné, se kterou se vídám v Londýně a která převzala záštitu nad festivalem.
 
Existují tedy nějaká pravidla, která města musí splňovat, aby mohla pořádat festival Open House ?
 
Ano a jsou celkem tři. Město musí mít dostatek kvalitních budov, vstup na festival musí být volný a přístupný pro všechny a nakonec pořádající organizace musí být nezisková. A ještě jedna věc je velmi důležitá. Festival je hlavně pro rezidenty města a snaží se podpořit zájem lidí o jejich okolí, podpořit je, aby se nebáli diskutovat o architektuře města. Můžu vám dát jeden skvělý příklad. V Londýně nejsou lidé zvyklí se mezi sebou moc bavit. Během festivalu se to ale mění, můžete vidět, jak po ulici chodí lidé se zelenou knížkou, kterou k festivalu vydáváme. Stala jsem se svědkem události, když lidé se na ulici zastavují u kolemjdoucích, kteří nesou tutéž knížku. Začnou se společně bavit, co viděli, co by chtěli vidět a co si o tom myslí a jak se jim to líbí. Velmi jednoduché, ale účinné. Vidět najednou lidi na ulici, jak se baví o architektuře, je prostě skvělé.
 
Na vašem blogu se také zabýváte problematikou veřejného prostoru. Musím Vám dát za pravdu, že developerské projekty se většinou zaměřují jen na prostory pro své rezidenty, ale již příliš neinvestují do veřejného prostoru. Máte nějaký nápad nebo řešení, které by to pomohlo změnit?
 
Podle mě už nastala určitá změna v přístupu jednotlivých developerů nebo přinejmenším u těch velmi dobrých. Ti se snaží navrátit veřejný prostor zpátky veřejnosti, protože je to místo, kde se setkáváme jako běžní lidé a i to musí mít přinejmenším stejný standard jako budova samotná. Samotní developeři musí vzít v potaz dvě hlavní věci.  První je společenská odpovědnost, protože každý má dnes odpovědnost vůči ostatním. Druhý aspekt je pak více ekonomický, protože pokud vytvoříte budovu, kterou bude obklopovat kvalitní veřejný prostor, přinese to další přidanou hodnotu celému projektu. Každý by si měl uvědomit, že veřejný prostor je něco trvalého a jde jen velmi těžko se zbavit toho špatného, protože bourat budovy je složitější než jen odstranit nevhodnou dekoraci.
 
To mi připomíná jednu věc. Za vlády komunistů u nás existoval zákon, který nařizoval investovat 1 až 3 % procenta z celkového rozpočtu stavby do umělecké výzdoby. Myslíte, že by znovuzavedení něčeho podobného pomohlo tuto situaci zlepšit?
 
Myslím, že je to dobrý nápad a něco podobného fungovalo v USA. Extrémně důležité ale je vytvořit kritéria, podle kterých se budou umělecká díla vybírat. Jinak to nemá význam. Například vypsání uměleckých soutěží by mělo být samozřejmostí, pokud jde o úpravu veřejného prostoru.  To je bez debat.
 
Co dělá Victoria Thornton proti šedi?
 
Snažím se podporovat debatu o architektuře a designu mezi obyvateli měst a těmi, kteří ve městě staví nebo na výstavbu mají vliv.
 
http://www.openhouseworldwide.org/openhouse/
 
Kdo je Victoria Thornton, OBE
Victoria Thornton je zakladatelka a ředitelka Open-City, neziskové organizace, která podporuje a oslavuje hodnotu kvalitní architektury a designu. Je považována za jednu z předních postav v oblasti vzdělávání a architektury, protože podněcuje debaty a dialog na téma jak architektura ovlivňuje náš každodenní život. Victoria  Thornton žije ve Velké Británii, kde byla v roce 2012 oceněna Řádem Britského Impéria za přínos v oblasti architektury.