Architekt Petr Burian: beton není depresivní

Přinášíme vám exkluzivní rozhovor s Ing. Arch. Petrem Burianem z architektonické kanceláře DaM, držitelem Národní ceny za architekturu. Zjistili jsme, jak se v novém domě na Petrském náměstí v Praze bude bydlet. Nezapomněli jsme se samozřejmě zeptat na jeho názor na šeď…

Dnes stojíme na jedné z teras domu s malometrážními byty a tělocvičnou v suterénu. Jaký byl původní návrh?

Původní zadání bylo navrhnout zde pouze tělocvičnu, ale investor nakonec přistoupil na náš  názor, že  by byl hřích, využít toto místo jen pro jednopatrovou budovu a záměr rozšířil o nájemní bydlení. Navíc podle územního plánu do této lokality byty prostě patří.

Měli jste problém s památkáři? Většinou je problematické postavit moderní budovu v centru města.

Jednoduché to s památkáři určitě nebylo, ale budovu jsme již od začátku navrhovali tak, aby se podřizovala kontextu. Respektovali jsme výškové úrovně okolní zástavby a poslední patro jsme částečně zkosili, což podporuje dojem, že budova lehce ustupuje. Na straně do Barvířské ulice jsme hmotu novostavby snížili pod úroveň římsy školy tak, aby se historické školní budově podřídila.

Jak byste popsal váš koncept bytového domu?

Jde - s jistou nadsázkou řečeno – o prostorovou stavebnici, kde skladebnou jednotku tvoří jeden byt. Stran celkového pojetí materializace jde o barevně neutrální stavbu jak navenek, tak i uvnitř, kde jsme se omezili na přírodní povrchy jako je pohledový beton a pozinkovaná ocel. Barevně jsou v kontrastu k tomu odlišeny a „přepáleny“  některé místnosti , které jsou na neutrální společné prostory  navěšeny. Tělocvična a přilehlé šatny nebo sociální zařízení, tedy místa která nemají často mnoho denního  světla jsou prozářené právě díky použitým barvám.

Zajímavým prvkem celé fasády jsou 3 průhledy skrz celou hmotu stavby. Jaký mají význam?

Tyto průhledy rovněž souvisejí se školou, která se nachází v druhém plánu za naším objektem. Její budova byla vždy  součástí  náměstí a tento moment  jsme chtěli alespoň trochu zachovat. Díky vynechaným částem naší „stavebnice“ ji skrz dům můžete vnímat. Druhým důvodem byla snaha hmotu celé budovy odlehčit a přitom ještě vytvořit společné terasy, které budou moci sloužit všem nájemníkům. Byty jsou totiž maximálně prostorově úsporné a nemají žádné balkony.

Investorem celé stavby je městská část Prahy 1. Myslíte si, že soukromý investor by souhlasil s vaším návrhem se třemi průhledy, kde by teoreticky mohl být další byt?

Nemyslím si, že soukromý investor by byl tomuto řešení nějak nakloněn. Jeho tlak na tyto prostory by byl určitě velký, protože by pro něj znamenal řádově okolo dvou milionů korun mínus na chybějící prodané jednotce. Na druhou stranu si ale dovedu představit, že pokud bychom mu tyto prostory navrhli a měli je například opřené o vyjádření  památkářů, souhlasil by s nimi v zájmu umožnění průchodnosti celého záměru. 

Kolik bytů se celkem ukrývá za pláštěm ze sklocementových desek?

Celkem je zde 33 bytů a většinou mají výměru okolo  30m2. Jen v nejhornější úrovni jsou tyto základní jednotky ztuplovány na sebe a tvoří byt mezonetové byty o ploše kolem 60m2.

ŠKOLA 

Půdorys  vyšších pater budovy má tvar písmene U a jím vymezený dvůr perforují tři velká kruhová okna. K čemu slouží?

Tvar budovy kopíruje obvod pozemku a je otevřen dvorem směrem k budově školy.  Je podřízen jednoduchému důvodu: dostat do bytů přírozené denní světlo. Zmiňovaná kruhová okna slouží jako světlíky, které vpouští přírodní světlo do tělocvičny umístěné v suterénu budovy.To tam ale rovněž vstupuje profilovanými skleněnými tvárnicemi po obvodu stěn. U tělocvičny jsou umístěny šatny a kabinet pro tělocvikáře v jasných barvách .Bytový dům je propojen se školou pomocí skleněného krčku, kudy je školákům umožněn přístup do tělocvičny. Její povrchy jsou  provedeny ve světle červené barvě v kombinaci se světlou zelenou. 

Na stavbu jste hodně používali beton, který je součástí interiérů. Nemyslíte si, že šedý beton bude působit depresivně?

Podobné otázky padaly od lidí z řad laické (míněno: nearchitektů) veřejnosti, kteří se sem přišli podívat. Materiál sám o sobě nám nepřijde depresivní. Když nic jiného, je výtvarně zajímavý, protože není jednolitý, má svoji strukturu a jak říkáme je „pravdivý“. Rovněž podstatné pro jeho použití ale byly i  jiné než výtvarné důvody, zejména funkčnost, protože beton na schodišti vydrží rozhodně více než například klasická bílá omítka. Pohledový beton v našem případě  plní významnou jednotící roli v konceptu celkové materializace. 

Je to docela velký kontrast, když projdete po šedivém schodišti, otevřete dveře a křičí na vás jasně zelená nebo oranžová. Byl to záměr?

Jistě. Jde o kontrast. V momentě, kdy byste řeněme, použil všude  jásavé barvy, mohlo by to působit jako velmi únavné a to jsme nechtěli. V domě jsou navíc místa, kde se barvy potkávají, a potřebovali jsme volit odstíny, které by spolu ladily. Proto jsme vybrali zelenou, červenou a oranžovou, které ale vzájemně odděluje přírodní šedá pohledového betonu.

Na závěr se vás zeptám, jak bojujete proti šedi?

Používáme ji v našich stavbách rádi. Barva na šedi totiž vynikne!

Děkuji za váš čas a gratuluji k ocenění.

Více fotek najdete v tomto fotoalbu na FB.