Nick Zipper: Když někdo maluje obrazy, neznamená to hned, že je bude vystavovat

Visí v The Chemistry Gallery na skupinový výstavě Shoot When You Can… vedle takovejch jmen jako je Pasta Oner, Kaláb nebo Brad Downey a zároveň modifikuje město svým graffiti na Vltavský. Jakej má vztah k zipu, co si myslí o vystavování v galeriích versus umění v otevřeným prostoru, jestli reklama může pást umění a proč ho baví minimal, se dočtete v rozhovoru, kterej vzniknul v hlučný hospodě v domě, kde bydlí pan režisér Jiří Menzel.

 
Obvyklá identifikace, můžeš nám prozradit, jak si říkáš, odkud jsi a co studuješ?
Jsem z Prahy, vystupuju pod výtvarným pseudonymem Nick Zipper a v současné době studuju v Ústí nad Labem design interiéru.
Proč Zipper?
Na začátku jsem hledal nějakou vhodnou přezdívku, zcela originální neexistující spojení písmen, slovo, jméno. V určité fázi jsem si pohrával se slovem Zipper. V první chvíli jsem to jméno naprosto zavrhl a chtěl ho právě odlišit svou jedinečností. Nakonec zvítězilo a začal jsem se mu věnovat jednoduchou grafickou formou. Piktogramy a obdobný značky.
 
ZIP JAKO LOGO
Takže téma zipu je takovej tvůj tag?
No jasně, je to moje značka, logo.
Jak dlouho se věnuješ street artu?
Ty počátky sahají do mých čtrnácti let. Já jsem se vlastně i s tím záměrem, že mě bavilo dělat na ulici, hlásil na grafickou školu. Bylo to můj cíl. Na střední jsem studoval obor polygrafie, tiskoýé techniky, a pak jsem tam studoval ještě VOŠku, grafický design, protože jsem vědel, že se tím chci dál zabývat. Postupem času jsem se začal zajímat o design, tak jsem si k tomu přidal ještě i interiér, ten studuju teď na FUD v Ústí nad Labem.
A co tě láká víc? Dělat venku, nebo interiéry?
Rozhodně interiéry. Láká mě na tom to, že to má jiná specifika, třeba materiály, člověk musí znát základní trasy v daným interiéru, je na tom přitažlivej právě fakt, že se musej zohledňovat všemožné záludnosti prostoru, aby ve výsledku vyhovoval většině.
Dělal jsi někdy i klasický graffiti?
Jo, ale to období bylo hodně krátký, asi tři roky.
 
ULICE VERSUS KOMERCE
Jak se díváš na dogma, že graffiti má zůstat na ulici, že nepatří do umělýho prostoru, do galerií, a na tendence využívat a komercionalizovat street art?
Já vidím galerii jako trochu smysluplnější způsob prezentace street artu, než je ulice, i když z ní vychází. Jsou lidi, co furt jedou ulici, ale zároveň vystavujou vevnitř, akorát je to něco jinýho, než klasický graffiti, který dělají venku. 
Já to vnímám tak, že pro kreativně založenýho člověka je možnost vystavovat v galerii posun. Využívaní street artu s komerčním podtextem mi samozřejmě vadí. Ale je to složitý, protože se dalo očekávat, že to přijde. Reklama... každej se do toho snaží něco přihodit, něco z toho vytěžit. Je to z tohoto pohledu nekontrolovatelné a to je to na co právě sází ta reklama, přičemž neví, že jí to většinou mnohem víc škodí, protože ti praví to vždycky rozeznají.
Viděl jsem, že jsi vystavoval monotematickou kolekci s hlavním tématem moaré. Co tě na tom láká? Je to přece jenom hodně minimalistický a striktní téma.
To trochu souvisí i s tím, co jsem studoval. A je to přiřaditelný k op-artu, kterej z toho hodně vychází. Bylo to téma, který mě nějakou dobu bavilo, musel jsem si to osahat, vyzkoušet, udělat velký tisky. Tak vznikla vlastně i celá ta malá výstava v hospodě, v Belzepubu.
Co posloucháš?
Víš jak to je... potkáváš různý lidi, ty poslouchaj různý věci a to tě ovlivňuje. Takže jsem v tomhle tvárnej. Samozřejmě hip hop, v poslední době psytrance a minimal. Německej. Lidi jako Dominik Eulberg, Max Cooper z Londýna. Ono to trochu souvisí i s tou zálibou v minimalistický grafice.
Zkoušel jsi někdy dělat muziku?
Jenom beat box, zkoušel jsem nějaký battly, ale nikdy jsem se tomu nezačal věnovat naplno.
Proč jsi participoval na akci Wall to Wall?
Určitě byly lákavý i peníze, který potřebuju, že jo. Ale aby to neznělo nějak negativně, tak to byla rozhodně i výzva. Jenom mě trochu zarazilo, že reklama tam byla cítit o něco víc, než jsem původně očekával. Když jsem srovnával věci z jiných zemí, kde tahle akce probíhala, tak ten velikostní požadavek na logo nebyl nikdy takovej, jako se chtělo od nás. 
 
LAVIČKY V GHETTU A NÁRODNÍ GALERIE
Co v nejbližší době chystáš? 
Teď probíhá výstava v The Chemistry Gallery k Městem posedlí. To je zábavný, protože to je díky několika vystavujícím hodně různorodý.  A teď s mojí Fakultou Umění a designu budeme mít zahájení výstavy, která se jmenuje Univerzita Předlice. To je projekt, zaměřenej na lokalitu Předlice v Ústí nad Labem, což je problémový ghetto. 
Naše fakulta na to dostala grant, takže se na to téma dělaly klauzury a teď z těch věcí bude výstava, kde jsou jak užitný objekty, tak i věci z volnějších ateliérů. Já tam mám takovou odolnou lavičku z betonovejch bloků a plynovodních tlakovejch armatur, která má splňovat jak estetickou funkci, tak zároveň nebýt rozebiratelná a provokující k ničení a následnýmu vození do sběru, což je tam častej jev. 
Výstava se koná od 21. listopadu a končí začátkem roku 2013, je to v Národní galerii ve Veletržním paláci. Design je docela náročný, ale tohle je třeba to, čemu bych se rád do budoucna věnoval. Je to z mýho pohledu užitnější. Možná, že podniknu postupem času i nějaký oborový změny, protože mě čím dál tím víc láká architektura a věci s ní spojený, nebo z ní vycházející.
 
www.nickzipper.com
www.facebook.com/nickzipper
www.flickr.com/photos/nickzipper
www.behance.net/nickzipper