Načeva: Můžu i tancovat sama

 
Monika Načeva se vrací s novou deskou. Jmenuje se Milostná slabiky, je poetická a točil ji s ní Justin Lavash.
Jak Načeva žije, co dělá a jak se jí zamlouvá model, kdy finance na natáčení sehnala od příznivců formou sbírky přes portál hithit?
 
Jaká byla geneze nové desky? A jak jsi spokojená se spoluprací s hithitem a co si myslíš o tomhle způsobu financování umění?
Jsem šťastná, že jsem uvěřila a šla do toho… super, bylo to rychlý a účinný. Myslím, že v dnešní době to má smysl, takovým přímým způsobem vydávat projekty. Je v tom zpětná vazba. Hned víš, jestli to někoho zajímá.
 
Čteš poezii?
Ano.
 
Jakou hudbu posloucháš?
Je toho hodně… vše, co mě inspiruje. Mile mě například překvapili na naší scéně tři producenti, které mě doporučil Side9000 pro remixy Milostných slabik, a to Stratasoul, Subject-lost a Forma.
 
Bude víc koncertních akcí, kde, kdy? A jak chceš koncerty teď pojmout?
Chceme s Justinem jezdit... i nápad natočit CD vznikl na koncertech. Budeme ty písně hrát tak, jak jsme je natočili.
 
Budeš k vidění na nějakém festivalu?
 
Nestihli jsme udělat booking, takže budeme hrát až na podzim… leda, že by nás ještě někdo oslovil na svůj festival (booking zajišťuje – dita@naceva.eu).
 
Chodíš někdy do klubů, nebo už je to pryč?
 
Chodím pořád do klubů na muziku, nenechám si ujít jedinečný pocit z live vystoupení mých oblíbenců nebo doporučených akcí. Můžu i tancovat sama, nevadí mi to.
 
Co tak děláš po večerech na vsi? Stýská se ti někdy po městským životním stylu?
Vařím věčeři, kontroluju úkoly, poslouchám nebo čtu příběhy s dětmi, čtu si, koukám na filmy, poslouchám muziku, vymýšlím muziku… když jsem doma. Nebo jezdím po koncertech, hraju divadlo, jdu s někým někam… určitě se nenudím.
 
A jak se ti vůbec funguje v roce 2013?
 
Mám pocit, že jsem začala dobře… novou deskou novou cestou…
 
 
Nějaký další plány?
 
V září proběhne premiéra baletu o Gustavu Klimtovi v libereckém divadle, ke kterému skládám muziku společně s brněnským hudebníkem Tomášem Vtípilem. Vracím se textově zpátky do 19. století. Tam jsem se pohybovala při tvorbě The Sick Rose a ráda bych ji více prozkoumala, nejlépe opět ve spolupráci s Timem Wrightem. A také na podzim budu účinkovat v druhém představení pro děti v divadle Minor. To mě začalo moc bavit.