Miřenka Čechová: Když je víra v umění větší, než je víra v život

Rozhovor s režisérkou Miřenkou Čechovou k novému představení Faith
 
Na festivalu Spectaculare, který v Praze probíhá od 20. do 31. ledna, bude ve speciálním uvedení představen nový tanečně-výtvarný projekt divadelní skupiny Tantehorse - Miřenky Čechové a Andrey Miltnerové. K hudební spolupráci režisérka přizvala německou dark-jazzovou kapelu Bohren & Der Club of Gore. Představení se odehraje ve středu 29. ledna od 19.30 ve Studiu Hrdinů – Veletržním paláci Národní galerie.
 
Proč název Faith? Z jaké inspirace představení vzniká? K čemu se vztahuje?
To znamená, když je člověk oddaný nějaké vyšší neuchopitelné entitě. Když je umělec oddaný umění natolik, že se stává jeho smyslem, jeho vírou, jeho náboženstvím. Můžete někomu vzít víru? Co když ztratíte víru v umění? Prozřete do oslepující prázdnoty, do šedivé plytké reality. Inspiračním zdrojem je pro mě dokumentární příběh primabaleríny Taťány Juřicové, která spáchala sebevraždu a která mě učila na Pražské konzervatoři, když jsem procházela kritickým obdobím dospívání. Její příběh a osud ve mně pořád rezonují a parelely, jež protínají oba naše životy, mě děsí. Z momentu poznání, hluboké osobní krize a koloběhu přírody, v níž smrt je jen pouhá součást, vychází tohle představení.
 
Jak probíhá spolupráce s kapelou Bohren und Der Club of Gore? Co bylo jako první - nápad na představení nebo hudba? Nebo obráceně?
Když jsem poprvé uslyšela kapelu Bohren, v první minutě jsem věděla, že někdo stvořil hudbu k mému představení, které je stále v mé hlavě. Neumím si představit nic, co by do sebe zapadalo víc a dávalo tak zásadní smysl, jako je spojení hudby Bohren a Faith. Atmosféry se zazrcadlily. Jakoby hudba Bohren byla složená přesně pro moje představení. A přitom už existuje řadu let.
 
Hudba je vytvořená speciálně pro představení nebo používáte něco, co již existuje? Jak bude fungovat interakce při živém hraní hudby?
Společně s frontmanem Bohren Christopherem jsme se setkali v Düsseldorfu nad konceptem představení a společně vybrali skladby, které jsou namíchané z různých alb a které tak vytváří svůj vlastní příběh. Christopher přijede s předstihem a naučí se celé představení zpaměti, tudíž během hraní budou živě reagovat na to, co se děje na jevišti. Každá skladba má přesné místo, přesnou narážku, začátek i konec. Některé budou pro potřeby představení upravované, doplněné ruchy a textem. Ale v zásadě hlavním znakem představení bude vizualita a hudba, metaforické atmosféry, jež dají divákovi šanci propadnout se kamsi do hlubin svého já.

Zkoušíte v USA? Kde a proč? Jsou tam lepší podmínky, v čem jiné?
Ano, zkouším ve Washingtonu D. C. v Performing Arts Center v Atlasu. Je to takové mé domovské divadlo v USA. Dělám zde již třetí představení. Podmínky, které mi divadlo poskytuje, jsou na USA naprosto výjimečné a neobvyklé. Mám k dispozici plně vybavené divadlo pro 300 lidí s kompletním personálním a technickým zázemím, kde jsme sami a můžeme svobodně zkoušet a experimentovat. Je zde se mnou můj light-designer Martin Špetlík a samozřejmě performerka Andrea Miltner. Takže je to taková soustředěná tvůrčí rezidence.
 
Téma bude znovu stejně jako u S/He Nancy Joe osobní. Co vás vede k tomu, že se dotýkáte osobních témat? A jaké bude v představení Faith?
Jasně, že osobní, jinak to přeci nejde. Z pohádek pro dospělé jsem už vyrostla.

Obdržela jste řadu cen, nezavazuje to - "nesvazuje to ruce, resp. hlavu" při tvorbě?
Nekalkuluju s výsledkem, nechci se někomu zavděčit a je mi jedno, jestli se to bude "líbit". Dělám si to tak, jak to cítím já. Tentokrát je to hodně ze mě a já se chci vydat na nebezpečnou cestu do temných zákoutí mého podvědomí a mých vytěsněných a zasutých vzpomínek.
 
Festival Spectaculare
20. - 31. ledna 2013
www.spectaculare.cz