Milano Moda Uomo v krizi

Právě skončený týden pánské módy v Miláně, Milano Moda Uomo, dokázal jednu věc, a to sice že ekonomický úpadek jde ruku v ruce s tím kulturním. Italské značky žijí, až na pár velkých jmen, ve finanční nejistotě, móda se neprodává a jedinými zisky mnohých značek jsou profity z doplňků, difúzních(levnějších) linií a z oblečení, které odprodají do outletů. Je tedy potřeba najít nové zákazníky v řadách široké veřejnosti, nespoléhat jen na fashion lovers. A tak se lednové Milano Moda Uomo na podzim a zimu 2013 stalo přehlídkou normálnosti a fádnosti.

Přitom samotný první den začal velmi dobře. Jinak nudná značka Corneliani, čerpající z tradice italské krejčoviny, se jako kdyby probudila k životu a do své řady přidala zrnko módy inspirované motorkářskou kulturou. Tento milánský fashion week byl obecně jakousi renesancí jinak nezajímavých značek.

Ačkoli přišla na řadu už druhá, patřila k naprostým vrcholům, a to bez jakýchkoli kompromisů. Jil Sander opět dokázala, že jen ona může navrhovat pro svoji značku. Kolekce vycházející z toho nejkliničtějšího a nejchladnějšího německého předválečného minimalismu představila nové vize pánských uniforem a mužnosti. Bravo, Jil, bravo!

K naprostým opakům patřilo duo návrhářů Dolce & Gabbana. Italský kýč a přeplácanost opět dokázaly, že tato dvojice buď nemá soudnost, nebo že se jí jejich kolekce, které jsou už po sezóny v podstatě stejné, velmi dobře prodávají a oni na tom nechtějí nic měnit. Po mole se tak prošlo 178 (!) modelů rekrutovaných z řad sicilského venkova a předvedli do módy zpracované náboženské procesí. Co na tom, že kolekce A/W 2013 byla v podstatě stejná jako ta předešlá… S kýčem i tentokrát pracovala Donatella Versace, jejíž kolekce ale patřila mezi ty milánské nejlepší. Věrohodně oživila esprit svého zemřelého bratra-zakladatele Gianniho a představila sex-appealem nabitou pánskou řadu inspirovanou 80. lety.

Ze směru minulých sezón se, bohužel, odvrátila britská značky Burberry Prorsum. Christopher Bailey, v minulých sezónách velice nápaditý návrhář, předvedl v podstatě jen řadu basic oblečení, kterou pro oživení doplnil o safari potisky. To však nestačilo a celá kolekce působila až příliš plebejsky.

Pokud bychom hledali esenci „normálnosti“, našli bychom ji zcela jistě u Prada. Miuccia Prada k ní přistoupila velmi pragmaticky a s nadhledem, když ji použila jako přiznanou inspiraci. Podstatu měšťanského života našla v mládeži 70. letech a tak také její modelové vypadali. Rozvrkočené vlasy, kratší nohavice u kalhot a bundy a kabáty v perfektních barvách a vzorech v sobě nesli jakýsi nezaměnitelný spirit školáctví.

I když Milano Moda Uomo nemělo jen své slabé chvilky, je i tak velkým zklamáním. Kdysi hlavní město módy ztratilo náboj, který se přesunul do Londýna. A jaká bude Paříž?

Text a foto: Jan Tomeš