Mladí, tradiční a neklidní v Londýně - z londýnského Týdne módy exklusivně pro Protišedi

London Collections: Men si včera odbyly svoji první reprízu. Po více než vydařeném debutu, vzniklém odtrhnutím se od původního London Fashion Week, kdy vznikl samostatný týden pánské módy podobný těm v Miláně a v Paříži, čekali všichni přímo se zatajeným dechem, jak dopadne jeho druhá edice. A nyní už můžeme s jistotou prohlásit, že nejenže se Londýn suverénně vyrovná oběma velkým evropským metropolím módy, ale dokonce je i v mnohém předčí. Milán je ztracený sám v sobě a Paříž je až příliš těžkopádná. Zato z každé kolekce představené v Londýně dýchala tradice pánské krejčoviny ze Savile Row říznutá svobodou mladé mysli, která se městem na Temži proháněla v nepokojných dekádách 20. století. Pokud bychom tedy měli shrnout LCM na sezónu podzim/zima 2013 v několika slovech, stačila by tři přídavná jména: mladí, tradiční a neklidní.

Spojení těchto tří se projevilo už v úplně první kolekci představené v The Hospital Club, domově LCM. Návrat k přírodě přišel i do pánské módy s řadou návrhářky Lou Dalton, která prezentovala modely inspirované Skotskem 70. let, jemuž panovaly dvě události: boj za nezávislost země a nalezení ropy nedaleko od jeho pobřeží. Oblečení se proto neslo v barvách tamní přírody a dočkali jsme se oděvů v odstínech břidlice, tmavě modré, zelené a černé, kterou Lou do kolekce vnesla použitím vinylu a lakované kůže.

Ze židlí nadzvedl diváky už konfekční řetězec Topman se svou řadou „Design“, jež dokazuje, že Topman má daleko na víc než jen na hipsterskou fast fashion. Kolekce evokující dobrodruhy sápající se k vrcholům těch nejvyšších himalájských hor koneckonců udala směr pro pokračování celého zbytku týdne módy - inspirace východem se objevila v kolekcích značek Hackett, Alexander McQueen i u mnoha dalších jmen.

Hackett pojal orient tím nejtradičnějším způsobem se správně odměřenými špetkami humoru. Modelové se v hale procházeli v pytlových kalhotách ze saténu, sametové obleky dostaly ty nejroztodivnější klubové barvy (smaragdová, vínová) a čas od času se před diváky objevil model s tureckou hučkou na hlavě. Alexander McQueen, respektive Sarah Burton, se vydala druhou cestou a orient propojila s až horrorovými vizemi o moderních londýnských dandyích – i když ne vždy nejšikovněji.

Překvapivě nepunkově působila kolekce Vivienne Westwood, která dala přednost mladickému hledání smyslu skrz nahodilost. (Tzv. nová avantgarda, což je ale naprosto hloupé označení.) Westwood tak do kolekce ve jménu boje proti mladší a bláznivě omezené konkurenci zapojila i prvky, které donedávna razantně odmítala – výrazné šelmovité potisky střídaly aristokratické kabáty a dandyovské obleky z lesklých materiálů. Kolekce tak působila spíše sériově než syrově.

Pokud se na někoho tentokrát skutečně zaměřily oči všech návštěvníků, byli to tito dva návrháři: Martine Rose a J.W. Anderson. Martine přišla s až margielovsky pojatou kolekcí inspirovanou zaplivanými putykami na okrajích Londýna. Kousky sešité z látkových etiket, ručníky v zadních kapsách, předimenzované kalhoty a použití tzv. dvojitého denimu reprezentovaly všechnu krutost i směšnost Anglie.

J.W. Anderson, velký talent mladé britské generace, způsobil nevídaný rozruch až třetí, poslední den pánských London Collections, když představil řadu sestavenou v drtivé většině z dámských kousků. Tedy alespoň tak se to zdálo na první pohled, realita byla o něco složitější – Anderson vzal základní prvky pánského oděvu a tu je rozšířil, tu zkrátil, tam protáhl, tam přidal volán…, a tak vytvořil iluzi velmi ženské kolekce vzešlé z pánského šatníku. Nutno říci, že byla přijata s rozpaky i s hysterickým řevem slova „REVOLUTION“. Uvidíme, až co z těchto experimentů přejme ulice a obyčejný muž. Doufejme ale, že to bude něco z London Collections: Men!

Text a foto: Jan Tomeš, redaktor MAUDhomme