Kay Buriánek ze Sunshine recenzuje pro protišedi.cz: Talkshow - Kunst

Hej… jeden poznatek posledních dní – jak hodně kalíme, tak se málo chválíme. Navzájem a upřímně. Přiznat někomu za něco kredit? Pfff, to ses asi posral, frajere, ne?! To by si o mě nekdo moh’ myslet, že jsem buzna, nebo že mi za to někdo zaplatil, jedno jak (ano, i felace se v našich končinách považuje na naprosto legitimní úplatek).

Paranoidní, směšně malej rybníček. Pročítal jsem diskuse, nebo na mě někde občas vybafnul nějak obzvlášt ‘vtipnej’ koment na Facebooku skrzevá posledních pár koncertů velkejch jmen a jejich českejch předkapel. Tolik povyku, chytrolínství, jedovatosti, závisti a nenávisti najednou?! Nešlo by to nějak aspoň rozprostřít, když už to musí bejt? Jakkoliv třeba Luno zrovna neadoruju, nedá se zamlčet fakt, že to je současně znějící kapela s názorem, kterej je garantovanej minimálně historií Emy a Šmityho a upgradovanej těma služebně mladšíma, tedy Martynem a Honzou Janečkou. Je fuk, co si o jejich soundu myslíte. Ale meli by mít (a nejenom oni) váš respekt, protože něco dokázali v kontextu plytkosti měřítek, kterejma se u nás komicky posuzuje sláva.

A tak bych samozřejmě mohl pokračovat, on and on and on. Pořád se divíme, proč se plácáme na konci peletonu. Ale přitom ignorujeme pokusy o domestikovanou kvalitu a klidně dáme svůj props nějaký uplně debilní kapele s trpasličím frontmanem. Kapele, která navic ani nemá svůj vlastní vkus a profituje buď z toho, že měla štěstí na producenty, kteří její sound trochu upíchli do současnosti, nebo z toho, že českej názor na progres je všeobecně malomocnej.

Na lidi s ksichtem chodí v regionálním městě dvacet lidí. Naštěstí aspoň nějak fungujou komunity kolem hardcore, punku a metalu. V Praze je každej strašně kůl a důležitej v rámci takzvaný scény, ale radši provětrá svojí hipsterskou plátěnou tašku na koncertě Biffy Clyro, protože tam jdou přece všichni. Na kapelu kámošů, se kterejma lemtá pivo v Rock Café každej tejden, ale klidně kydne nějaký to pseudochytrácký hovínko v diskuzi jenom proto, že si někdo vymyslel blbou formuli o tom, že Placebo a Luno nejdou přece na jednom pódiu žánrově dohromady. Lež jako věž a blbost na entou. Nějak se nám ze všeho vytratil sex, nadsázka i ležérní vtip a zůstala jenom upachtěnost, trapný prázdno, přetvářka a dementní bonzáctví.

Slováci jsou na tom s nějakou pomyslnou scénou ještě hůř. Zeptejte se kohokoliv. Koncerty dělat je těžký, kromě dvou, třech velkejch měst je fakt Rubikova kostka vůbec něco dát dohromady a nějaký systematický objíždění je utopie. Přesto se nemůžu ubránit dojmu, že za posledních pár let nám to Slováci pěkně natíraj. Pohoda a Grape... spousta dobrejch, současně znějících kapel.

Talkshow jsem viděl poprvé před pár lety, paradoxně v tom největším pražským koncertním zlu – v Hard Rock Café. Mezi náhodnejma plebejskejma amíkama, kterejm lezly hranoky z uší, bylo ten večer i pár lidí, pro který dobrá muzika není jenom kulisou k požírání hamburgerů. Za těch několik let nejenom že se Talkshow nerozpadli, utahaní věčnou kontradikcí nezájmu s rokenrolovým snem, ale naopak dozráli a dobarvili se. Jejich nová deska Kunst je nonšalantní fuck off koncepci i držení se jednoho směru. Jakoby si řekli, že olizovat kulky trendařům je fakt pod jejich úroveň a komerční rádia jsou stejně nedostižná meta, ne pro svoji sofistikovanost, ale naopak pro otrocký sledování čisel, monitorovanou poslouchanost a diktát reklamujících molochů.

Kunst je jako album fotek z mládí, který ale není zase tak moc za rohem. Radiohead i britpop. Interpol pulzujou minimálně ze dvou věcí, ale není to jalová vykrádačka, spíš takovej důstojnej tribute jejich nejlepším deskám v hodně svébytný aranži. Základy britskýho rocku, který se někdo učil ne s cílem kopírovat, ale poučit se a aplikovat na svojí vlastní tvorbu, což není stopa slabosti, ale důkaz o pokoře a signifikantně přiznanejch vlivech. Kasabian i The Libertines. Nadhled a šmrnc. I přes občas prosakující fakt, že na desku bylo málo peněz a něco někde není úplně jak by mělo bejt, je Kunst vlastně brilantně nekonfliktní, zábavná deska, přesně v duchu toho, jaký by podobně koncipovaný desky měly bejt. Baví, nakopává, klade otázky, jestli tenhle druh už fakt není ve stádiu hibernace, a zároveň dává jedním nádechem jasnou odpoveď, že pokud zaujme, roztancuje aspoň konečky prstů a donutí zapamatovat si text, je jasně součástí toho, čemu dneska říkáme hudba. Chci Talkshow živě v Čechách. Musím si kvůli tomu snad založit účet u Hithitu a nabízet za příspěvek třeba jedno společný chcaní na benzince s Andreasem?!

-

Download alba: Bandcamp: http://tlkshw.bandcamp.com/album/kunst