Jak jsme (ne)viděli Gesaffelsteina

Tentokrát nás napadlo vydat se na víkend do Berlína. (Ne)máme tohle hipsterský město v tolik moderní oblibě, ale jen tak z plezíru jsme si do jídelního vozu Jana Jesenia nesedli.
Gesaffelstein. Neznáte? Chybujete. Tenhle Francouz (ano, i přes to germánský jméno) totiž dělá techno tak temný, že se mu málokdo vyrovná. Singly jako Viol nebo Hatred jsou to nejlepší, co jsme za dlouhou dobu v rámci žánru slyšeli. Svou černotu měl zahrát na prvních narozkách klubu Gretchen, kterej se i za tak krátkou dobu proslavil a pouhým nakouknutím do programu si získal i nás. A najdete ho v trendy Kreuzbergu... Ani tam nestačili vyvětrat po Kidu Koalovi a už trhají lístky nám...

Něco nám ale slibte. Kdyby vás tenhle článek (ne)bavil a vy se tam někam vydali, nevynechávejte před Gretchenem nedalekej Zyankali Bar. Zvenku to vypadá jako leštěnka pro holky fotbalistů, ale jakmile otevřete dveře, není po kopačkách ani památky. Bar vypadá jako chemická laboratoř z béčkovýho hororu - chlast přelitej do laboratorního skla a barvy měnící a probublávající kádinky dokresluje mrtvolná barmanka oděná v bílej plášť. A myslí to vážně! Jednu polovinu našeho dua (tu s nepříjemnou formou arachnofobie) poděsil barpult přikrytej sklem, pod kterým koukali vyschlí pavouci velikosti dlaně dřevorubce. Druhou pak jejich vlastní točený pivo, který se vyznačuje blátivě zelenou barvou a odporným odérem který kupodivu celkem chutná. Jo a proč byste tam vlastně měli jít? Nápaditější míchačky s voltáží, která by povalila i zkušenýho metyláka, jen tak nenajdete. Ježiš to je vodporná propaganda, radši na to zapomeňte, dyť podobný pičoviny dokola potkáte štyry na každym rohu!

Tak radši zpátky k hudbě. Když jsme doslalomovali ke Gretchenu, málem nás povalila jiná jobovka. Cedule s nápisem „Gesaffelstein missed his flight..“ (prošvihnul let do Berlína). Po chvilce vzájemného obviňování, koho z nás je to chyba a proč nesnášíme Frantíky, jsme si přečetli i druhou část vzkazu - „but Crookers instead! Happy Birthday“. Nebe, Peklo, Ráj. Nasraně otočit, ukázat skopčákům, zač je toho loket a chytit noční vlak nás vlastně ani nestihlo napadnout, neboť párty s Crookers plodí legendární historky.
Celí rozjaření jsme se dali do řeči s vyhazovačema a kdoví proč jim pochlebovali, jak jsou strašně šikovní, že se jim podařilo zachránit nám večer a sehnat důstojnou náhradu (určitě za to mohli). Do toho jsme se instantně začali těšit na druhou ranní, kdy se měl tenhle italskej export představit, což se projevovalo křeněním a výskáním na vlně všech krojzberskejch alkoholů. Předtím nás čekal ještě Jan Driver, kterej točí deskama pod labelem Boys Noize. Taky dobrý. Jo, z Crookers pak přijela jenom polovina. Jo, tu asi dalo celkem práci sehnat. Jo, byla tam větší skupinka pogujících hipstrů, než na jakou jsme (od nás) zvyklí. Jo, dalo nám trochu času se přes ně prodrat až na naše oblíbený místa. Jo, pivo tam nemaj točený a lahvema nikdo nehází. To všechno, jo. Ale byl to ten nejrozjetější mejdan od únorovejch Justice.

A jedním songem se zavzpomínalo i na ve Francii uvíznuvšího Gesaffelsteina. Z toho vám holt report přinesem příště. Jo, anebo radši (ne)...