Berlín: Vstup na staveniště přísně doporučen!

 
Staveniště, objížďka, jeřáby, dočasná nádraží a nástupiště. Nikdo nenadává. Berlíňané jsou na to zvyklí. A i pyšní. Žijí totiž ve městě, které nikdy nespí, ve městě které se mění před očima. Vstup na staveniště je přísně doporučen! Berlín je totiž staveniště, které roste a mizí před očima.
 
Pulzující město architektury
 
Pokud chcete zažít opravdový emocionální výbuch, tedy okamžik, kdy hltáte městský prostor krok za krokem a na každém místě jsou na dohled další objekty a za nimi další, musíte tam být. Být v Berlíně a zažít ho. Žít s ním alespoň 3 dny. Funkcionalismus nacistických budov, po kterých moc nezbylo, Walter Gropius, Mies van der Rohe, Zaha Hadid, Le Corbusier nebo i manželé Machoninovi. Ti, a nejen oni, vdechli Berlínu nezapomenutelnou diverzitu, která je až dech beroucí.
 
Nechte ji na sebe působit
 
Ať už jste vyznavačem jakéhokoliv stylu architektury anebo se o ni vlastně ani nezajímáte, určitě si přijdete na své. Architektura, a to nejen ta berlínská, má totiž podle mne schopnost působit na lidi. Ovlivnit je a formovat. V Berlíně se můžete cítit až deformováni, když se octnete na Postdamer Platz, místě které bylo téměř do základů zničené ke konci druhé světové války. Obnova začala v roce 1991 a byla dokončena v roce 1998. A to velkolepě. Už během výstavby se totiž jednalo o největší staveniště v Evropě! Celé náměstí s výškovými budovami je zastřešeno speciální konstrukcí připomínající deštník vznášející se ve výšce okolo 60 metrů s úžasným rozpětím. Nedaleko se nachází komplex zahraničních velvyslanectví. Co budova, to unikát, moderní stavby s prvky domácí země. Severské země, Spojené arabské emiráty, Afrika nebo Indie. Co je libo. Československo reprezentuje stavba manželů Věry a Vladimíra Machoninových. Obluda nebo vesmírná loď, jak se budově velvyslanectví přezdívalo, byla nenáviděna a byly vyvíjeni i aktivity na její zbourání. Později se stala oblíbeným místem filmařů.
 
Srdce pulzuje u těchto staveb a vy nevíte kam dříve. Doleva k nadčasové galerii od Mies van der Roheho nebo doprava k archivu Bauhausu od Waltera Gropia. Nebo snad Ludwig Leo a jeho „pop-artová“ růžovo modrá technická a industriální stavba Průtokového kanálu ústavu vodního stavitelství na Tiergarten? Nevím…
 
Je libo trochu východu?
 
A co zkusit Warschauer Strasse? Jistě, že ji taky. Místo nedaleko pozůstatků berlínské zdi na břehu řeky Sprévy. Krásná čtvrť, plná grafitů, uměleckých studií, klubů, kneip a opuštěných továren, kde až do 11 hodin dopoledne dobíhají nikdy nekončící párty a kde se berlínská mládež mísí se staršími lidmi, kteří přišli do hal na velké bleší „FlohMarket“ trhy. Budoucnost čtvrti nejistá asi jako vrak lodi na řece.
 
Berlín hlavně v noci s lahváčem v ruce!
 
Noční Berlín je barevný a nespoutaný. Spousta neonů, vysokých kancelářských budov. Večer každý pije. Kdo cestuje v U-Bahnu, má v ruce lahváče. Projev nižšího sociálního postavení? Nikoliv, lidé se prostě dokáží bavit. Krásné město. Vládní čtvrť v noci, nejlépe za deště, který zažene všechny turisty někam do hospod, je famosní. Marie-Elisabeth Lüders Building a Paul Löbe Building a mezi nimi řeka. Přes řeku most. Světla. Beton a sklo. Máte problém rozeznat, kde končí pevná zem a začíná řeka. Odráží se všude. Je součástí architektury. Působí na vás...
 
A rada na závěr? Jeďte, pijte, prožijte. Nechte na sebe působit tyto netypické architektonické a kulturní lázně.