Další pohled na causu Týc: Hana Šauerová a její Ostrovy úpadku

Kolem causy Romana Týce se vyrojila řada často protichůdných názorů. Interview s výtvarníkem Milanem Mikuláštíkem ze skupiny Guma Guar vzbudilo další reakce - tohle nám do redakce zaslala paní Hana Šauerová.
Dejme jí slovo:
   
Od minulého týdne zaplavují naše kulturní rubriky piktogramy dopravního značení pro chodce.  Červené a zelené figurky v atypických pozicích nás upozorňují na to, že nemáme otálet a dát se do pohybu, i když máme zrovna červenou. Ať nás  to stojí co to stojí.
 
Co se týče umělce tohoto téměř pět let starého uměleckého díla – jej nakonec stojí tento umělecký projev měsíc natvrdo! Dílo, které přímo zrcadlí míru a povrchnost diktatury, ve které žijeme. Naše společnost je sužována byrokratickým diktátem evropského parlamentu, hrozbou sociálního úpadku, módními trendy a povrchností pseudo-intelektuálních kulturních projektů. 
 
Z těchto důvodů mi přijde komentář Milana Mikuláštíka ke kauze „Semafory Romana Týce„ publikované na webu www.protisedi.cz, zcela absurdní a eticky i esteticky nepřijatelný, a to hned z několika důvodů:
 
Postava Romana Týce je již několik let spojována s uměleckou skupinou ZTOHOVEN, která své umělecké projevy staví na hranici zákona, jakoby zkoumala, kam až je možné v demokratické společnosti zajít. Vždy bilancuje s možností soudu a trestního stíhání, a to v zcela autentických projektech, které jsou veřejnosti uvěřitelné. Na rozdíl od projevů skupiny Guma Guar a Rafani, kteří si jen spekulativně pohrávají s přesně zacílenými tématy, u nichž se dá předpokládat mediální ohlas, ale žádné podstatné riziko sobě ani otázky společnosti nekladou. Ráda bych panu Mikuláštíkovi připomněla , že výstava  „Milan Knížák -  Podivný Kelt“ byla v premiéře prezentována v prostoru komerční galerie Vernon; a její celý smysl byl v naprosté, lze říci téměř kýčovité schodě s obecně přijatou, všemi předem schválenou, a mediálně živenou nenávistí k nezávislé a svobodné osobě profesora Milana Knížáka.
 
 Dalším zcela mimořádným společensko-kritickým dílem, kterým se Roman Týc společně se skupinou ZTOHOVEN silně zapsal do obecného povědomí, je „Mediální realita. Označování čehokoli týkajícího se působení osoby Týce a skupiny Ztohoven za mediální kýč je zcela směšné. Na místě pana Mikuláštíka bych se zamyslela nad skutečností, že bude společně se skupinou Guma guar prezentován na výstavě „Ostrovy odporu“, organizované novým vedením Národní galerie, a která měla být otevřena dnes (1. 3. 2012), ale termín vernisáže se z dosud nevysvětlených důvodů o týden opozdil. 
 
Avizovaná výstava je dotována několikamilionovým rozpočtem, ale její přínos pro společnost je takřka nulový, neboť výstava je věnována umělcům, kteří tvoří v duchu „neomodernizace umění!, což je již v nejzákladnějších úvahách o umění naprostým nesmyslem. Pomineme-li fakt, že celá výstava přihrává spíše klientele komerčních galerií než by tyčila standart hodný Národní galerie, což je zřejmé ze zveřejněných jmen autorů, kteří se věnují prodeji trendových uměleckých děl. Já osobně bych účast na takové výstavě odmítla, protože její morální a profesionální kredit je evidentně velmi nízký.
 
V závěru zcela odmítám kritiku prof. Mileny Bartlové, v dnešním článku na  webu   www.Artalk.cz, o nevzdělanosti společnosti v oblasti umění! Ráda bych totiž upozornila, že dílo „Mediální realita“ bylo oceněno Cenou 333 Národní galerie, čímž se silně a neoddiskutovatelně zapsalo do našeho kulturního a společenského podvědomí. Na místě paní profesorky bych příčinu současného společenského a kulturního úpadku hledala spíše ve vlastních řadách, než se neustále trapně strefovala do bývalého vedení Národní galerie!
 
PS: “Ostrovy odporu“ , výstava s takto hrdinně a avantgardně znějícím názvem, skupinu ZTOHOVEN ve svém plánu samozřejmě nemá!
 
 
Hana Šauerová
 
Autorka vystudovala Seminář dějin umění na FF MU a v  současné době žije a pracuje  ve svobodném povolání v Berlíně