Atlas braků: John Scalzi - Jiná rasa

Knižní rubrika Atlas braků ukazuje to nejlepší z detektivek, horrorů, sci-fi a dalších žánrů, které leckdo neřadí mezi tu správnou literaturu. Atlas vychází vždy 1. a 15. den v měsící. Průvodcem po krásných bracích je Roman Lipčík. 

Jack Holloway, planetární prospektor v žoldu mocné těžařské korporace ZaraCorp, při jednom ne úplně povedeném odstřelu odkryje tak bohatou sloj unikátního drahokamu, že i z něho by se mrzkým procentem mohl stát milionář a firma by zbohatla o biliony.

Jenže Jack Holloway objeví nedlouho na to na téže planetě, považované do té doby za neobydlenou, i podivná chundelatá stvoření, něco mezi kočkou a mončičákem. Tedy… spíš oni objeví jeho: jednoho dne se rodinka takových Chlupáčů, jak jim začal říkat, nastěhuje do jeho spartánského příbytku, užírá mu zásoby, zvědavě zkoumá zařízení a soužije vedle něj a Jackova psa, s nímž se tvorečkové obzvlášť sblížili, jako by se nechumelilo. Jsou přátelští, roztomilí, takoví plyšáci. Jenže v určitých situacích dávají najevo, že jsou něco víc než pomilováníhodná zvířátka: že jsou inteligentní.

To by ovšem výrazně měnilo situaci. ZaraCorp by se mohla jít klouzat, protože planeta by rázem dostala statut obydlené a patřila by včetně veškerého nerostného bohatství Chlupáčům. Od té chvíle se rozpoutá právnický, korporátní, politický a nakonec i vražedný boj. Zlí trumfují dobré, ale ti jim to mazanou kličkou vždycky vrátí i s úroky. Vesmírně mocní žraloci jsou náhle takhle maličcí před chundelatými tvorečky a hrstkou jejich lidských ochránců, v defenzívě chvíli jen  poulí oči údivem a pak se uchylují ke stále zoufalejším činům. Nemají šanci, v tomto idealistickém příběhu prodchnutém humanitou a láskou neznající rasových, druhových, ani planetárních hranic dobro vítězí na celé čáře nad lží a nenávistí.

John Scalzi opustil svět, který buduje ve volné sérii militaristické, (anti)heinleinovsky laděné sci-fi započaté Válkou starého muže, jež se dočkala už pěti románových svazků a vynesla mu hrstku nominací na nejprestižnější žánrové, dal si oddych i od temných vizí, které v něm asociuje dílo Philipa K. Dicka, a stvořil přímočarý dobrodružný SF román, jako by vystřižený z úplně jiných časů.

A tím přesně a dokonale dostál úkolu, který si vytýčil. Protože Chlupáči jsou skutečně z jiných časů. Na počátku 60. let, tedy již před více než půlstoletím, si je vymyslel a napsal o nich sérii románů a povídek americký autor H. Beam Piper, dnes v masovém měřítku pozapomenutý, o to však váženější v kruzích zasvěcenců. Scalzi je za posledních třicet let už třetím autorem, na kterého se obrátili Piperovi dědicové, aby v jeho literárním odkazu pokračoval. Jako by tím chtěli trochu napravit křivdu zlého osudu: Piper totiž v roce 1964 spáchal sebevraždu, protože měl pocit, že se vypsal. Na rozdíl od Williama Tuninga a Ardath Mayharové, kteří v 80. letech přidali do „chlupaté“ série dva zbrusu nové romány, Scalzi postupoval zvláštněji: rebootoval, jak tomu sám říká, první z řady Piperových románů o Chlupáčích, Little Fuzzy z roku 1962. V praxi to vypadá tak, že vypráví stejný příběh, zalidněný týmiž postavami, ale jedno i druhé je přelakované moderním nátěrem. Dopovídá některé souvislosti, prohlubuje vztahy některých aktérů, ba pár jich i přidává. Přitom však, a to je na jeho vydařené pokusu to nejcennější a zároveň nejobdivuhodnější, zachovává přiměřený stupeň idealistické naivity, kterou se vyznačuje předloha. Vrací nás do dob scifistické prehistorie, kdy mimozemšťané byli dobří, nevinní a bezmocní (protože Američané se teprve krátce dívali stejným pohledem na své domácí mimozemšťany, na černochy), a nad všemocnými oligarchy se dalo zvítězit pouhým fištrónem hloupého Honzy, lstí a vtipnými triky protřelého středoškoláka. Světy Scalziho jiných knih přinášejí poněkud skeptičtější ponaučení, a i proto asi je z Jiné rasy cítit radostné gusto, s jakým ji autor psal.

Psal ji prý i proto, aby přiblížil nové generaci opomíjené dílo H. Beama Pipera. Pokud se mu to podařilo, anglofonním čtenářům stačí jen vybrat, na co mají chuť, protože Piperovy knihy tam stále vycházejí. Velkorysý nakladatel u nás by okamžitě po Scalziho románu vydal „to nejlepší z Pipera“. Nápaditý nakladatel by ho třeba vydal i s Piperem v hybridním omnibusu. Nestalo se ani jedno, ani druhé, nestane se dozajista ani nic třetího. Z Piperova díla budeme i nadále v češtině znát všehovšudy dvě povídky spíše náhodou roztroušené ve dvou letitých antologiích.

John Scalzi: Jiná rasa, přeložila Ivana Drábková, Classic, Praha 2013, 332 str.