Atlas braků: Tom Clancy, Mark Greaney - Živý terč

Představujeme vám naši novou knižní rubriku.
 
Atlas braků vám ukáže to nejlepší z detektivek, horrorů, sci-fi a dalších žánrů, které leckdo neřadí mezi tu správnou literaturu. Atlas bude vycházet vždy 1. a 15. den v měsící. Průvodcem po krásných bracích bude Roman Lipčík.
 
Tentokrát o novém „Clancyho“ thrilleru Živý terč.  
 
Pohled na obálku nového „Clancyho“ thrilleru je výmluvným důkazem nespravedlnosti, jaká vládne světem – v tomto případě nakladatelským. Clancyho jméno je uvedeno literami, že se málem nevejdou, kdežto minijméno pod ním je čitelné nejvíc proto, že je žluté. Přitom to byl Mark Greaney, kdo knihu Živý terč sepsal – a asi už i vymyslel, protože časy, kdy hlavní literární hvězdu hnala povinnost dodat alespoň synopsi, zdá se, již pominuly – a Clancy na něj pak přilípl své megajméno generující zisky. Greaney ještě může mluvit o štěstí, že narazil na chlebodárce, který „ghostwritera“, tedy někoho, kdo píše za něj, přiznává. Taková položka v CV mu teoreticky může pomoci v další, vlastní kariéře. Spousta veličin komerční literatury si počíná stejně, akorát to tají.
 
Slávu a prachy, o něž jde v takovém frenčízovém literárním byznysu nejvíc, ovšem slízne Clancy (nebo Cussler, Patterson, Evanovichová, Flynn… abychom jmenovali nejkřiklavější příklady těch, kteří hanebnému trendu podlehli). Ten má za každou knihu miliony (podle kuloárových spekulací smlouva na šest nových románů Wilbura Smithe sepsaných ghostwritery zní na 15 milionů liber), honoráře najatého otroka se pohybují v řádu desítek tisíc. Tolik prachy. A sláva?
 
To je diskutabilnější. V souvislosti s Ludlumem jsem zde psal, jak v podstatě žádná z knih napsaných a vydaných pod jeho jménem posmrtně nedosáhla úrovně jeho třebas i nejslabšího vlastního románu. Mrtvý se ale nemůže bránit, když mu banda zlatokopů ničí jméno. Živý by mohl, pokud mu na tom ještě vůbec záleží. A taky pokud je skutečně ještě živý i literárně. A jsme zpět u Clancyho.
 
Nic si nenalhávejme, k literatuře měly jeho romány vždycky daleko. Uměly ale bavit, vzrušovat, myšlenkově provokovat, vzbuzovat zájem o geopolitické souvislosti, které Clancy dovedl zajímavě spekulativně osvětlovat. Jako zapálený militarista je měl opravdu zmáklé, jako těžký konzervativec uměl protáhnout Ameriku a její neohrožené hrdiny v hierarchii od prezidenta po agenty CIA kdejakým konfliktem, ve kterém by svět natáhl brka, kdyby nebylo jich. Uměl psát poutavě a napínavě, až se dech tajil.
 
Pak začal dělat všelijaké nedůstojné brikule, věnovat se tvorbě počítačových her, psát narychlo spíchnuté série (tam poprvé nastoupili ghostwriteři), knihy pro děti – a na tzv. velké romány kašlal. Ostatně i ty poslední, které – dnes už se možná sluší dodat „snad“ – napsal ještě sám (Duhová šestka, Medvěd a drak, Tygří zuby), byly už jen stíny majstrštyků z nejlepších časů přelomu 80. a 90. let.
 
Sedmileté vakuum, kdy nevyšla jediná jeho samostatná beletristická kniha, prolomil až roku 2010. A od té doby seká jednou za rok pětisetstránkový špalek s minijménem na obálce (vedle Cusslera je ale břídil, ten díky ghostwriterům zvládá tři ročně).
 
Najatí literární nádeníci dostávají od nakladatele zadání „psát ve stylu XY“. Dlužno přiznat, že Marku Greaneyovi se to daří. Živým terčem stvořil skutečně román a la Tom Clancy, žel ale a la Clancy z přelomu tisíciletí, kdy už on sám byl jen stínem sebe samého. I zde kýženou komplexnost zápletky, do níž by starý Clancy dosadil v lékárnicky vyvážených dávkách kdejaký prvek z titulků denních zpráv, aby ji prohloubil a zkomplikoval, nahrazuje pohříchu lineární děj: USA ve ztělesnění hrstky románových hrdinů bojují (alespoň že) na dvou frontách: proti pákistánským teroristům usilujícím o získání atomové zbraně a proti domácímu nepříteli, který chce zvrátit politickou situaci v USA. Prosté, neobjevné, tuctové… Potěší setkání s některými dobře známými hrdiny – Clancy si hrubě naskicoval svět, do nějž své romány zasazuje. Z raných románů osvědčený operativec Jack Ryan už má za sebou jedno období v Bílém domě a právě kandiduje podruhé, do akce se v otcových šlépějích vrhl Jack Ryan Jr. Problém je, že ač ani Clancy nebyl mistrem ve vykreslování charakterů, Ryana protáhl tolika knihami, že čtenáři nakonec jakž takž přirostl k srdci. Mladej je z papundeklu, instantní akční hrdina.
 
Lze sice říct, že z posledních tří Clancyho frenčízových knih (každou vytvořil jiný najatý „spoluautor“) není tahle nejhorší, protože při vší jednoduchosti se nedá číst jinak než jedním dechem. Zároveň je ale nutno dodat politování, že spisovatelé nemají dostatek soudnosti, že jsou tak lační peněz a že devalvují jméno, které bývalo a dodnes by mohlo být známkou zaručené kvality.
 
Tom Clancy – Mark Greaney: Živý terč, překlad Ľubomír Háčik, BB art, Praha 2013, 484 str.