Zachraňujeme lidi a drogy z Kolumbie nevozíme

Michal má kurýrní službu a cestovku. Máme pro vás neobvykle otevřenou zpověď o tom, co to obnáší.
Jmenuje se Michal Anýž. Začínal jako messenger, nyní mu jedna kurýrní firma patří.
 
Jak  jsi začínal?
V roce 1999 jsem začal dělat kurýra. Rozkmotřil jsem se ale půl roce s majitelem a nastoupil jsem do jiné kurýrní služby, kde jsem pracoval šest let. Přivedl jsem spoustu klientů, kteří ale postupně odcházeli, protože byli nespokojení.
Začali se ozývat známí, že chtějí něco odvézt a mně se takové zakázky zdály lukrativní – řekl jsem si, že proč dohazovat takové klienty firmě, která se o zákazníky, které jsem jí dohodil předtím, dost nestarala.
Vzal jsem ty kšefty na sebe a s několika kolegy kurýry jsme je rozvezli, ale dva závistivci, kteří ode mě ten bokový kšeft nedostali, mě naprášili vedení, že si jezdím na sebe.
Majitelka firmy chtěla, abych jí takové zakázky dohazoval – namítal jsem, že už jsem podobné zákazníky přivedl a během půl roku o ně firma nekvalitním servisem přišla. Dozvěděl jsem se, že je mám dohazovat, nebo můžu jít, tak jsem šel.
 
Co se dělo potom?
Dal jsem si měsíc dovolenou a začal jsem podnikat, ani nevím jak. Jezdili jsme pro jednu firmu, pak pro druhou, pomáhal mi bratranec – začátky byly krušné, lítali jsme po Praze ve dvou kvůli obratu 30 000 měsíčně. Nebyly to lukrativní kšefty.
 
Kdy se vám to rozjelo?
Už si ani přesně nevzpomenu na všechno,  nabral se další člověk, najednou byla kancelář, operátorka, a začala z toho být firma.
Na vybavení kanceláře a web jsem si vzal od banky půjčku, firma se rozjela a od té doby do ní pořád investuju – zakládám si na tom, že všichni kurýři mají stejnokroje a jsou to „vyvonění kurýři“, žádní upocení vyhulení smraďoši.
Další investice byly počítače, telefonní ústředna, ta vyšla asi na 80 000, s nahráváním hovorů a automatickou hlasatelkou to stálo asi na 150 000, teď se koupily dvě nová auta VW Caddy a Transporter. Dohromady máme 4 auta, jeden Transporter a tři Caddy.
Před dvěma lety jsem si nechal na míru vyvinout software pro zadávání zásilek – dali jsme hlavy dohromady a ze tří systémů, které jsme znali, jsme udělali to nejlepší pro klienty. Do programu vkládají data jak naše operátorky, tak klienti. Lidé tak mají dvěmi kliky objednanou zásilku a tím pádem nemusejí volat na call centrum. Pro nás je zadostiučinění, že klienti systém využívají a v hojné míře.
 
Co fluktuace?
Lidí je dost, najdeš si člověka a "uděláš" si ho k obrazu svému. Je potřeba si dobře vybrat. Přetahuju i kvalitní lidi z jiných služeb.
 
Jak to probíhá?
Zavoláš kolegovi, zeptáš se, kolik fakturuje a řekneš mu, že bude mít za míň práce víc pohody a peněz. Pokud chceš mít kvalitní firmu, musíš mít kvalitní lidi a servis.
 
Kolik jsi tak zlanařil lidí?
Z firmy EPS tak čtyři, od Messengera tři.
 
Kolik vás je teď?
Dohromady 17 kurýrů, 4 jsme v kanceláři, plus máme dva kurýry v Ostravě.
 
Musíš taky jezdit?
Když je potřeba, tak jo. Třeba tuhle o víkendu. Operátorka měla službu, nebrala to kvůli úmrtí v rodině, ze kterého se sesypala - klient zavolal mě, a já jsem musel jet nejdřív ze Žižkova na Smíchov a pak do Hradce Králové - to celé jsem stihnul za hodinu. Pak mi přišlo poděkování, že se díky včasnému doručení zásilky (šlo o materiál na operaci) podařilo zachránit lidský život.
 
A další historky?
Před několika lety volal týpek, že by chtěl převézt zásilku z Kolumbie. Ptal se, jestli děláme zásilky ze zahraničí, řekl jsem ano. Povídá, že by z Kolumbie chtěl něco poslat, aby neměl nadváhu zavazadel. Ptal jsem se, co by to mělo být a jak těžké – on, že to budou knížky a oblečení. Ptal se, jak je to s celníky, jestli takové zásilky kontrolují. A chtěl zásilku poslat k nám do firmy, že by si to vyzvedl, až přiletí – bylo mi jasné, že jde o nějaké drogy. Povídám mu, aby si to poslal na svoji adresu, on že to nejde, takže jsem mu řekl, ať na to zapomene… už se neozval. Divím se, že ho něco takového vůbec napadlo.
 
Co plánuješ s firmou dál?
Pořád investovat a rozšiřovat. Moje meta je být konkurence Messengera – chci, aby mí klienti byli spokojení se servisem, který poskytujeme, a aby se u mě zaměstnanci měli dobře. Ale kdybych teď začínal s novou kurýrní službou, už bych do toho nešel.
Mimo kurýrní služby máme ještě s kolegyní Monikou Davidovou firmu Takeflight, cestovní agenturu – zařizujeme hlavně prodej letenek do celého světa, ubytování, děláme i eurovíkendy. Oproti konkurenci máme zajímavé ceny letenek a další výhody pro studenty.
 
Co bys poradil lidem, kteří začínají podnikat?
Člověk musí být v některých věcech tvrdý, dát na svůj instinkt, nenechat se zastrašit a nenechat si do toho mluvit od druhých. Je potřeba jít za svým cílem a nepochybovat o tom, že to půjde. Pokud nebude věci věřit na 100%, nemá cenu do toho vůbec jít.
Web Michalovy firmy najdete na www.takecars.cz.