Výstava Empirikova konfigurace, čistě pocitová záležitost

SILVIA KRIVOŠÍKOVÁ - EMPIRIKOVA KONFIGURACE
29/1/2015 - 15/3/2015
otevřeno / open: st/wed - sun/ne, 12:00 -18:00
k.art.on gallery, Karlin studios, Křižíkova 34, Praha 8
fcb galerie zde
 
Ozvěny moderny, respektive reduktivní geometrické abstrakce a strukturalismu, jsou bezpochyby formální stálicí současné malby. Tvorba Silvie Krivošíkové /1976/ jakoby byla ukázkovým příkladem tohoto zpětného pohledu a ohledávání. Jak předznamenává název výstavy, tedy Empirikova konfigurace, čistě pocitové rozložení sil a následné regresivní zkoumání vlastního postupu i pracovních výsledků je pro Krivošíkovou živým tvůrčím procesem, který udržuje směřování její práce a kontinuitu. V případě Krivošíkové se tedy rozhodně nejedná o pouhou tendenční stylovost. Tušený řád, struktura a prostorové dělení v jejích malbách i objektech existují jako přirozeně, tedy téměř nevědomě se vyskytující přírodní zákonitosti a tvoří tak pevnou platformu pro autorčino intuitivní hledání tvaru a jeho následné pojmenování. Aniž by přicházela o svobodný přístup a vtip, smyslové a neracionální pátrání po všeříkající formě Silvii Krivošíkovou nevede k těkajícímu formálnímu přístupu, ale naopak k radostnému objevování téměř znakové, jasné definice, ucelené, ale citlivé barevnosti a volbě konkrétních materiálových prostředků. Zobrazování samotné podstaty obrazu mnohdy způsobuje narušení zajeté představy o hranicích obraz - objekt a životnost - neživotnost. Komické figuryv Galerii Petra Novotného se měnily v avantgardní zátiší a separované objekty výmluvně hleděly ze stěny. "Výmluvnost" instalací autorčiných výstav ostatně vede k pocitu, že se jedná o portréty prostředí či dokonce autoportréty, životní niky, do kterých se otiskl jejich obyvatel. Stejně jako se v papírových objektech zrcadlí banální životní úkony a určitá "zabydlenost", tedy podmínky determinující jejich vznik, jsou jejich druhotné galerijní instalace hledáním nového uspořádání vzájemných vztahů, nového zařizování prostoru, ovlivněného opět Krivošíkové vnitřně kontrastní metodikou intuitivního řádu. Divák výstavy se tak dostává do omamně mnohostranné pozice, kdy se stává pozorovatelem, je pozorován a zároveň je součástí pozorovaného. Každá tato zpětná komparace s autorčiným prvotním vjemem, následným vkladem i novým teritoriem uspokojivě obhajuje prapůvodní modernistické konotace.
 
Romantickým pozadím přítomného konstruktivismu a především obdivuhodně bezprostřední práce s papírem je Krivošíkové dětská zkušenost s modelářstvím. Pokud připustíme, že stavba modelů letadel je mužskou doménou a intuitivní přístup reflektující vzájemné vztahy je naopak typický pro ženské uvažování, pochopíme nenápadně odlišnou komplexní sílu práce Silvie Krivošíkové i její otevřenou nepředpojatost.
 
/text: Šárka Koudelová, 2015/