Vychází kniha o české cestě od Masaryka po Babiše

Je Česko zemí humanismu, evropanství, svobody, otevřené diskuse a občanské společnosti? Proč zrovna dnes tolik lidí tyto ideje odmítá či zpochybňuje? Erik Tabery klade v knižní eseji Opuštěná společnost spoustu otázek a zároveň vysvětluje, v čem spočívá úspěch domácích i světových populistů, proč lidé věří konspiračním teoriím, popisuje vliv sociálních sítí nejen na politiku a poukazuje na probíhající střet generací. Výraznou část knihy věnuje dvěma konkrétním osobnostem české politiky – Miloši Zemanovi a Andreji Babišovi.
 
„Tato kniha je nejen úvahou nad současností, ale tak trochu i rozmluvou s minulostí o budoucnosti,“ charakterizuje Tabery knihu, na které začal pracovat před čtyřmi lety. „Přijde mi podstatné naslouchat radám našich předků, které oni sice nemohou vyslovit, protože už nejsou mezi námi, ale jejich myšlenky nebo činy máme dobře zaznamenané,“ říká. Paralely k dnešku tak hledá v historii Československa a inspirací mu jsou úvahy Ferdinanda Peroutky, Václava Černého, Václava Havla nebo T. G. Masaryka.
 
Pro Taberyho, dlouholetého šéfredaktora týdeníku Respekt, je varovným příznakem naší doby, že jeden lživý příspěvek na Twitteru či Facebooku má mnohdy větší dosah než systematická práce investigativních novinářů. I díky tomu posilují populisté, kteří sbírají body kritikou establishmentu, i když sami mají z vlastního elitního postavení dlouhodobý prospěch. Výdobytky demokracie jako svoboda slova či nezávislost médií jsou necelých třicet let po listopadu 1989 zpochybňovány. Čtenář se dozví, proč je podle Taberyho Miloš Zeman fenoménem dvacátého století, zatímco případ Andreje Babiše představuje fenomén století jednadvacátého.
 
Opuštěná společnost je pro Taberyho tím, čím je Tyranie pro historika Timothyho Snydera. Zatímco Snyderova Tyranie je především údernou příručkou poučeného občana, Tabery na téměř 300 stranách popisuje dobrodružnou českou cestu od vzniku republiky po současnost a zasazuje dnešní politické a společenské události do historického a evropského kontextu. Tematické i myšlenkové prolnutí obou knih ukazuje, že obavy o svobody občanů a vývoj demokracie nejsou vázány na čas ani prostor. Existují ve Spojených států i v Česku, existují dnes a existovaly už za první republiky.
 
„Nelze si neklást otázky, neopakuje se tu historie a neupomíná nás na chvíle, kdy stále rychleji rostoucí nacionalismus rozběhl hned dvě světové války?“ ptá se Tabery v úvodu. „Nepřipomíná i u nás atmosféra druhou polovinu čtyřicátých let, kdy jsme dobrovolně, a dokonce s písní na rtech zamířili do nedemokratických vod? A pokud ano, jak je možné, že nevidíme rizika vlastních kroků, které nás mohou přivést do mnohem vážnějších problémů, než jsou ty, kterým momentálně čelíme? Podobných otázek přibývá, ale neměli bychom je vnímat jako důvod k panice, vidět v nich nevyhnutelnost osudu.“
 
Erik Tabery (1977) je šéfredaktorem týdeníku Respekt, ve kterém působí už dvacátý rok. Píše zejména politické komentáře a analýzy. V roce 2003 obdržel cenu Novinářská křepelka pro žurnalisty do 33 let; roku 2009 získal Cenu Ferdinanda Peroutky a o dva roky později i Novinářskou cenu. Jeho kniha Vládneme, nerušit (Paseka 2006) mu vynesla Cenu Toma Stopparda a nominaci na Magnesii Literu a byl podle ní natočen stejnojmenný film. Na Magnesii Literu byla rovněž nominována druhá autorova knížka Hledá se prezident (2008). Tabery napsal náměty k dokumentu Tady je Šloufovo a k dokumentárnímu seriálu o mladých lidech Generace nula.