Vítá vás Singapur! Před vstupem namydlit!

Další postřehy cestovatelky Jany Kolárikové, která psala nejprve z Manily (všechny si můžete přečíst v rubrice cestování) a teď se přesunula do Singapuru. Jaké to tam je?
 
Welcome to Singapore! Tato pirátská hláška doprovázená obrazem Johnnyho Deppa na pozadí azurového moře byla to jediné, co jsem o tomto země-městu Lva před svým příjezdem věděla. Možná ještě to, že je tu čisto a bezpečno.
 
Když jsem opouštěla Manilu, byť ve své zmatenosti podmanivou, nemohla jsem se dočkat, až vyměním zdejší smog, neorganizovanost a permanentní dopravní zácpu za čistý ráj.
 
Po týdnu v tomto sterilním ráji se začínají koutky mojí duše ohlížet zpět k ohnivým ostrovům a jejich pouličnímu kouzlu. Objednávka trochy toho chaosu k mému stolu, prosím!
 
Dostat se z Manily do Singapuru je jako vkročit se zablácenýma gumákama a slámou ve vlasech na operační sál. Bláto se sice drolí, ale ta čachtačka byla sranda, a sláma je sice všude, zato však voní. Sál je fascinující, plný záhadných hejblátek, ale taky předpisů, zákazů a vtíravého pachu dezinfekce.
 
Singapur je úchvatný. Ještě v žádné asijské zemi jsem necítila tolik evropského ducha. V architektuře si tu překvapivě sladěně notují pozůstatky britského kolonialismu s nejmodernějšími, až futuristickými konstrukcemi. Pohled přes řeku protékající středem města v jedné chvíli silně připomíná pražský Žofín (tedy do chvíle než oči zaostří o kousek dál na Marinu Bay – obří loď zadrhnutou ve vzduchu na plošině tří mrakodrapů). Luxusní čtvrtě střídají čínská bistra s nudlema, cetkama a kafem za dolar.
 
ALE
 
Všichni jsou tu nechutně přesní a 10 minut zpoždění tady znamená podřezat si pod sebou větev. Na červenou se zásadně nechodí, ale poslušně čeká, i když cesta zeje prázdnotou. Alkohol je tu tak drahý, že hořkne v puse. Metro i autobusy přestávají jezdit s půlnocí a už tak drahé taxíky jsou po ní plošně o polovinu dražší. Svoboda pohybu se tedy se vstupem do nového dne v botách toho starého citelně – a nevyhnutelně - prodražuje. S cestovním kelímkem se nejenže nesmí do vagonu podzemky, ale ani do jejího vestibulu! Hezky vypít horký kafe nahoře nad zemí (a po cestě mám jako dělat co?! Srkání brčkem z kabelkové skrýše vzbuzuje skrývané pohoršení, co už ale).
 
A jako vrchol všeho, nekoupíte tady žvýkačky! Ne že se tu nesmějí pod vysokou pokutou plivat na zem, ony se tu nesmějí prodávat! Náramné řešení na černé skvrny na chodnících! Je libo si zažvýkat? Jedno řešení tu přeci jenom je. Račte do lékárny a desetidolarovka s vámi!
 
Po prvním setkání s New Yorkem před pár lety jsem jej pasovala na zlatou klec. Pche! Slabý odvar! Možná tak zlatý výběh. Nově korunuju na klec Singapur. Ovšem s ohledem na celosvětové prvenství v nákladech na platinovou, s obřím démantem místo zámku.
 
Pokusím se reportovat i odtud. Už teď ale trochu pochybuju o úspěchu. Ten mřížovaný výhled mě jaksi neinspiruje.