Tragikomedie Frank je prý dokonale divný, (ale) citlivý snímek

Jak víte, že máte talent? Jaký obraz o sobě vytváříte a kdo skutečně jste? I nad takovými otázkami se zamýšlí britsko-irská tragikomedie Frank, která právě míří do kin.
 
Originální komedií Frank navazuje uznávaný irský režisér Lenny Abrahamson na své oceněné snímky Adam a Paul, Garáža Co udělal Richard. Film uvádí do českých kin 6. listopadu Asociace českých filmových klubů (AČFK). Slavnostní premiéra se koná 6. listopadu ve 20:30 hodin v kině Bio Oko. Film z roku 2014 se bude promítat v původním znění s českými titulky.
 
Hlavní postava, Jon (Domhnall Gleeson), je obyčejný, netalentovaný mládenec, který si o sobě myslí přesný opak. Shodou náhod se stane součástí alternativní kapely The Soronprfbs, kde jako klávesista a producent dostává příležitost plnit si sen a realizovat své schopnosti, o nichž je přesvědčen. Fascinován Frankem (Michael Fassbender), talentovaným umělcem, jenž se skrývá za obří umělou hlavou, investuje veškeré své úspory do nahrávání alba a všechnu svou energii do tvorby virální internetové senzace, kterou se kapela stane.
 
Postava Franka byla inspirována zpěvákem Frankem Sidebottomem, který skutečně existoval a na hlavě nosil papírmašovou masku. Byl jakýmsi alter egem anglického komika a hudebníka Chrise Sieveyho, kultovní postavy přelomu 70. a 80. let. Filmového Franka přesto nelze brát jako biografickou postavu, i když jeho hlava tu Sidebottomovu velmi připomíná. „Ve filmu je hodně z Franka Sidebottoma, Chris Sievey byl úžasný, nekonvenční a hravý zdroj všeho možného. Ale Chris by nechtěl, aby někdo točil jeho životopis,“ tvrdí režisér Lenny Abrahamson. Přestože po celou dobu obličej Michaela Fassbendera téměř neuvidíme, nedá se říct, že bychom z Franka necítili emoce. Divákovi se dokonce v určitých momentech zdá, že Frank má svou mimiku, což je dáno jak Michaelovou jemnou prací s pohybem, tak i celkovým nastavením filmu a prací kamery.
 
Film vypráví o střetu umělecké nezávislosti s komerčním tlakem, o lidské křehkosti, autenticitě, šílenství a talentu. Zároveň je zábavný i dojemný, nesoudí a nehledá jednoduché vysvětlení Frankova stavu a potřeby nosit falešnou hlavu. Všechna hudba, která ve filmu zazní, byla nahrána živě. „Nahrávání hudby naživo bylo důležité, aby diváci měli pocit, že poslouchají a dívají se na skutečnou kapelu. Když nahráváte naživo, můžete propojit hudbu a herecký výkon. To pro mě bylo zásadní – kdybychom se museli spoléhat na playback, tak bychom neměli žádnou svobodu improvizace a živého hraní. Měli jsme mobilní nahrávací studio a Stephen s námi pracoval na place, takže jsme byli flexibilní a mohli věci měnit. Bylo to náročné, ale ukázalo se, že jsou opravdu skvělá kapela!“ vysvětluje Abrahamson.
 
„Svěží hudební film vibrující v rytmu thereminu a zlomených trsátek je tragikomickým pohledem na svět hudby a cool sociální média, která jej rychlostí světla reflektují. Dokonale divný a zároveň citlivý snímek ve vás vyvolá různorodé emoce, jedno je ale jisté – váš obličej se brzy začne nebezpečně podobat Frankově masce!“ konstatuje Jan Jílek, hlavní dramaturg AČFK, a zároveň tak definuje důvody, proč výjimečný film Frank rozhodně stojí za návštěvu kina.