Ve čtvrtek 30. 10. má premiéru nový film Mami!

Když skončila letos v Cannes oficiální projekce filmu Mami!, vypadalo to, jako by mladičký Xavier Dolan dokázal hory přenášet. Potlesk trval přes pět minut, slzy tekly proudem. Co tak oslnilo vybíravé festivalové publikum, které jindy do závěrečných titulků klidně i bučí?
 
TRAILER K FILMU.
 
Film Mami! je příběhem dospívajícího Steva s diagnózou ADHD (hyperaktivitu s poruchou pozornosti) a jeho mámy Diane, která i přes doporučení odborníků trvá na tom, že svého syna dokáže zvládnout, a že její syn dokáže zvládnout školu. Když do jejich života vstoupí ještě utrápená sousedka Kylea, vydají se společně na hodně divokou jízdu, kdy se záchvěvy štěstí, bezpečí a spokojenosti v mžiku mění na eruptivní výbuchy násilí a hlubokou beznaděj. Nahoru a zase dolů, jak už to tak v životě bývá.
 
Brilantní výkony hlavních protagonistů vás do příběhu absolutně vtáhnou. Originální hra s formátem obrazu pak jen podtrhuje inovativnost a kreativitu nejmladšího účastníka canneského klání, jenž okouzlil i české publikum filmem Imaginární lásky. S filmem Mami! přichází zralejší, přesvědčivější a méně spratkovský Xavier Dolan, aby dojal a nadchl široké publikum.
 
Originální název: Mommy/ Režie: Xavier Dolan / Scénář: Xavier Dolan / Hrají: Anne Dorval, Antoine-Olivier Pilon, Suzanne Clément, Alexandre Goyette, Patrick Huard  / Kamera: André Turpin / Střih: Xavier Dolan/ Hudba: Noia/ Země: Kanada/ Rok výroby: 2014/ Jazyk: francouzsky s českými titulky/ Přístupnost: od 15ti let/ Stopáž: 139 min
 
OCENĚNÍ: Cena poroty (Prix de Jury) na festivalu v Cannes 2014 (společně s filmem Adeiu Au langage  Jeana-Luka Godarda)
 
XAVIER DOLAN  (scénář a režie)
(20. 3. 1989, Québec, Kanada)
Pochází z umělecké rodiny, jeho otec je québecký herec Manuel Tadros. Na plátně se objevil už ve svých čtyřech letech v reklamě, a poté se začal objevovat i ve filmu. První hlavní roli získal ve filmu Tajná pevnost (2001). Kariéru režiséra zahájil ve dvaceti letech. Jeho snímky jsou s obrovským úspěchem uváděny na mezinárodních filmových festivalech. Velkou pozornost vzbudil již svým debutem Zabil jsem svou matku (2009). Částečně autobiografický příběh o sedmnáctiletém homosexuálovi Dolanovi, který začne být posedlý svou matkou díky jejich bouřlivým vztahům v době, kdy objevuje tajemství dospělosti a potýká se s prvními vážnými nástrahami života, byl uveden na filmovém festivalu v Cannes v sekci Quinzaine des réalisateurs v roce 2009, kde zde získal tři ceny. Stal se také kanadským zástupcem na Oscarech a cenách César.  Následovala „studie zamilovanosti“ Imaginární lásky (2010), oceněná na filmovém festivalu v Cannes (Regards Jeunes Prize ), Rotterdamu (MovieZone Award) a mnoha dalších. Další snímek Laurence Anyways (2012) rovněž uspěl na mnoha festivalech – z Cannes si odnesl hned dvě ceny (Queer Palm za nejlepší queer snímek a cenu pro nejlepší herečku v sekci Un Certain Regard pro Suzanne Clément), dále zvítězil na festivalu v Torontu (kategorie Nejlepší kanadský hraný film), získal francouzskou cenu Lumiere Awards a další. Předposlední Dolanův snímek Tom na farmě (2013) získal na festivalu v Benátkách získal cenu FIPRESCI a byl nominován na cenu nejvyšší – Zlatého lva.
 
POZNÁMKA REŽISÉRA
„Už od svého prvního filmu mluvím hodně o lásce. Mluvil jsem o dospívání, odcizení a transsexualitě. Mluvil jsem o Jacksonu Pollockovi a o devadesátých letech, o samotě a homofobii.  Mluvil jsem pěkně peprným slangem a mluvil jsem sprostě. Jednou za čas jsem mluvil anglicky a příliš často jsem mluvil nesmysly.
 
Ale jestli mám vybrat jedno, opravdu jen jedno téma, které znám lépe než všechna ostatní, které mě inspiruje a neklade si žádné další podmínky a které miluju nade vše, tak to bude určitě moje matka. A když říkám matka, tak mám na mysli MATKU v širokém slova smyslu, postavu, kterou představuje.
 
Protože se k ní vždycky vracím. Protože chci, aby vždycky vyhrála, aby si mohla vymýšlet problémy, o kterých pak může říct, že je všechny vyřešila, protože je to ona, skrze koho kladu sám sobě otázky a koho chci slyšet křičet, když my neřekli ani slovo. Chci, aby ona měla pravdu, když my se mýlíme, a je to ona, kdo bude mít vždycky poslední slovo, ať se děje cokoliv. V době, kdy jsem točil film Zabil jsem svou matku, jsem měl pocit, že chci svojí matku potrestat. Uběhlo jen pět let a já mám pocit, že filmem Mami! to chci odčinit. Víc se neptejte.“
Xavier Dolan, květen 2014
 
Více zde.