Tereza Olivová: NE dovolené u rybníka

Jediným dostupným „vodním sportem“ mého dětství bylo plavání mezi pijavicemi, pulci a zdechlými rybami v místní nádrži a následující několikahodinové válení v trávě. Luxusnější variantou pak bylo plavání ve štěrkovně a opalování se na nafukovací matraci, popřípadě gumovém delfínovi. A tak jsem plavala a plavala, aniž bych tušila, že se jednou ke stojatým vodám naší země otočím zády a pádlovat už budu jen proti vlnám.

Jezdit na surfu jsem chtěla od dětství. Kde se ve mně ta touha vzala, nevím. U nás na vesnici na jižní Moravě v době totality žádní surfaři, pokud si vzpomínám, nikdy nebyli. A tak jsem se celé dětství dívala na dvě pohlednice z Havaje jako na obrázky z fantasy filmů. Na vysoké škole jsem objevila internet, v té době žhavou to novinku několika neustále přecpaných učeben informatiky, ale informací o surfování bylo pramálo, v češtině i v angličtině. A když už tam byly, tak jen pro hodně pokročilé jezdce. I tak jsem vycítila, že nastal čas obrátit se k českému rybníku zády a chopit se první příležitosti, která se naskytla.
Celý článek najdete na webu GALERIE NE