Tauromaquia – tváří v tvář býku v Obecním domě

Poněkud předsudečně jsem se obávala výstavy v Obecním domě, kde jsou za poměrně vysoké vstupné obvykle vystaveny spíše zdařilé reprodukce, které jsou vždy dobře marketingově prodány, podobně jako momentálně hojně avizovaná expozice dubajské bohyně kýče. Výstava Tauromaquia, jejímž jednotícím prvkem je korida, rozhodně překvapila.

Ať již to byly Picassovy mistrné cukrové akvatinty, jež v dokonalé výtvarné zkratce, hře světla a stínů zachycují atmosféru španělské koridy, tak geniální litografie Salvadora Dalího, který navazuje na Picassovy ilustrace v druhé polovině šedesátých let 20. století.
 
V těchto šesti úžasných litografiích, daleko vzdálených dokonale vykonstruovaným a oku lahodícím surrealistickým malbám, Dalí vystihuje explozi energie, vášně a krutosti. Vše syntetizuje do černé – bílé – červené.
 
Mimo to je první sál uzavřen přípravnými kartony pro malbu Guernica, kde jinak apolitický Picasso vyjádřil svůj nesouhlas s nacistickým vybombardováním městečka Guernica během španělské občanské války v roce 1937 a politikou Franca, který je zde zobrazen jako podivná stvůra.
 
Třetí ve španělském trojlístku je Goya. Nepředstavuje temné přízraky, podchycuje kronikářsky dokonale pohyby či poslední momenty býka před smrtí.
 
Českou část zastupuje Emil Filla a Karel Čapek. I pro mě nově objevená poloha šedého kubisty Filly byla příjemným překvapením. Celkově mi výstava přinesla mnohem větší zážitek, než padlý anděl LaChapell.