Sousoší Armageddon na kostele Sv. Petra zachycuje obraz lidství

Armageddon - Štěpán Beránek
Kostel Sv. Petra na Poříčí
 
...z duše mi vykvet´velkej černej květ,
tak velkej, jako tenhle svět...
Filip Topol
 
Pták, který ze zvonice v divokém letu útočí na zeď kostela. Pohled z dálky. Ptáci, kteří se snášejí na květ a jeden z nich je nejblíže cíli – květu, který připomíná orchidej či lilii. Vzdálenost se zmenšuje. Ptáci, černí, v kovové zbroji, jejíž lesk hází zelenavé světlo, jsou již na dosah květu, který vyrůstá ze zdi původně gotického zdiva. Pohled zblízka. Zdánlivě poetický výjev se před očima mění v biblické drama. Ze středověké zvonice, která sice náleží kostelu, ale jako by byla jeho světským protipólem, se rychlostí blesku řítí démoni v ptačí podobě. Podle tvaru těla jsou to kolibříci, ač rozpětím křídel připomíná ten největší spíše kondora. Zastavuje se v letu, aby útočil, divoký výraz věrným odrazem blížící se apokalypsy. Ve vteřinovém transu, neviditelný a nekonečný pohyb křídel zachycený ve zlomku okamžiku, kdy zbývají jen momenty do konce... A květ (svět)? Nehybný, ve výšce okna. Je okrasný, nebo hyzdící? Je temný, a přestože okvětní lístky hovoří o orchideji, může být i on, stejně jako stín největšího z kolibřích útočníků, symbolem kříže. Nebo červenou hvězdou Křížovníků, jejíž barva, podobně jako rudý ibišek, k sobě vábí kolibříka, pohanský symbol radosti a štěstí. Červená se změnila v hnilobnou čerň. Ze srdce květu se derou krouceniny parazitů. Křehký půvab udolán cizopasným ďáblem. Kolibřík se mění v anděla pomsty, ochránce nitra (květu), jež je nádobou, počátkem stvoření, jádrem existence. Vrhá se střemhlav na pomoc a kolibří něha a křehkost nabývá vesmírných sil, aby se vypořádala s parazitem. Posílá Bůh své anděly?
 
Význam sousoší Armageddon sochaře Štěpána Beránka je skryt ve hře s rozmanitými,
v podstatě nesourodými symboly. Aztécký, či egyptský kolibřík, křesťanská lilie, antický had. Pohyb napříč duchovními cestami, jehož výsledkem je věrný obraz lidství. Zlo se střídá s dobrem – a jejich tváře se mění... Sousoší je oslavou života, aby bylo zároveň podobenstvím smrti. Je o kráse a odpudivosti – stejně jako se kolibřík pozvolna mění v krkavce, květ orchideje uvadá, napaden červy. Je nejasné, co je tu vlastně spásným momentem, kdo je tu zachráncem a kdo zachraňovaným. Je konec světa a síly života jsou postaveny proti sobě, jen Bůh přihlíží, nezasahuje. Armageddon Štěpána Beránka je obrazem konce a nekonečného koloběhu života zároveň.