Sladkých 17. Mých, tvých. Dnes, včera, před deseti lety.

Sladkých sedmnáct. Kerol, ročník devadesát, sedmnáctiletý Martin a pár kámošů, který se nebáli se vodkopat s náma.
 
Trpěli jsme tím snad všichni. Domnívali se, že to, co jsme poslouchali ve svých sedmnácti se nezmění a budeme to mít ve sluchátkách celý život. Je krásné pozorovat ty naivní ideály o neměnnosti, fakt, že skutečně existují lidé, kteří poslouchají totéž dodnes a lidé, kteří si uchovali ty nejlepší zlomky. Mnohdy nepochopené, nepochopitelné, ale pro mě, pro Tebe, Vegyho nebo Tomáše definující.
 
Martin Synek, blogger; redaktor (synek.blog.respekt.cz, martinsynek.eu, protisedi.cz)
 
Vzhledem k tomu, že sedmnáct mi je právě teď, budu zkrátka sdílet hudbu, kterou poslouchám nyní. Nemyslím, že bych se nějak extra lišil od generací přede mnou. Rád si poslechnu všechny možné žánry; mým jediným kritériem je kvalita,. Z hudby by mělo být cítit jakési poselství.

Nemám rád, když jsou texty o ničem, klidně můžou být jednoduché, ale musejí dávat smysl. Vybral tři písně od kapel, jejichž silná stránka, alespoň dle mého, je právě ta textová: The Smiths – Asleep, Radiohead – Lotus Flower, The Libertines – Don't Look Back Into The Sun.
 

Teď si pár týdnů taky dost ujíždím na Say Hi ze Seattlu, britských JAWS, M83 a Jamiem XX, producentovi The XX. Baví mě zremixované verze písní od týpků jako Kygo a Filous.
Mám rád i písničkáře; Heartbeats od José Gonzáleze. Veškerou tvorbu Damiena Rice a Elliotta Smithe. Rád bych zmínil i takovou tu pop / skate punkovou hudební éru z přelomu tisíciletí, doma mi dříve od starších sourozenců pořád hráli Sum 41, Blink 182, The Offspring, Yellowcard, Billy Talent, Rise Against.
 
Blízcí mi jsou i The Gaslight Anthem. Zaujalo mě nové album Mekyho Žbirky z Abbey Road. Boba Dylana, Johnnyho Cashe, další takové legendy ani nezmiňuju, to je snad jasné! Rád si poslechnu tvrdší kapely jako Silverstein, Architects, Bring Me The Horizon a Defeater, I přestože nové desky posledních dvou zmiňovaných nejsou úplně můj šálek kávy.
 
Oslovuje mě i současná britská populární scéna: Biffy Clyro, The 1975, Catfish And The Bottlemen, The Kooks, Arctic Monkeys, Hurts, Jake Bugg, Ben Howard, George Ezra.
Miluju kytary, ale nepohrdnu ani rapem: Paulie Garand, Smack, Bones, starší věci Maca Millera...
 
Vegy, DJ; Jirka Kára naší generace; hudebník; moderátor (Black Lion, Wild Tides, Rockcast, Drive)
 
Když mě bylo 17, psal se rok 2004 - 2005 a po celym světě se rozmohla druhá Emo vlna. Zároveň to bylo přesně to období, kdy sem vzal do ruky kytaru a začínal hrát v nějakejch kapelách.
 
Na přelomu roku 2004 mě rozsekala eponmyní deska Blink-182, což je jedna z nejnedocenějších desek poslední dekády. Eponym taky vydali The Cure, který jsem díky týhle desce začal pořádně poslouchat a začal je i milovat. Alexisonfire vydali v roce 2004 geniální album Watch Out!, na který v následujícim roce navázali skvělym Crisis, tou dobou vydal jejich kytarista a zpěvák Dallas Green svojí písničkářskou desku Sometimes pod názvem City (Dallas) and Colour (Green). A v neposlední řadě vyšla kytarová mathrocková šílenost Doppelganger od The Fall of Troy, který považuju za jedno z nejgeniálnějších kytarovejch desek, uplynulejch deseti let.
 
Tyhle všechny desky a interprety najdete už 10 let v kuse v mym přehrávači a taky pravděpodobně uslyšíte v mym muzikantským přednesu. Tyhle desky jednoduše utvářely můj hudební vkus.
 
Kerol aka DEERKEROL, fotografka; bloggerka; redaktorka (deerkerol.blogspot.com, protisedi.cz)
 
V sedmácti (2007) jsem byla taková ta divnoholka, temnačka. Haha. Černý vlasy, černý oči, černý všechno. Přesto můj přehrávač byl skutečně pestrobarevnej. Od neopunkových kapel, indíčkovejch kytarovek, metalu, electroniky až k rapu.

Hodně se mě dotýká, už od dětství, devadesátková scéna. Mnohem víc mi sedí Amerika než Anglie a cítím se být uspokojenejší formátem s jasně daným frontmanem než třeba s britským kapelním modelem, kdy máte milovat všechny a vlastně nikoho. Nemám ráda Nirvanu a nijak se mě nedotkla, a nestydím se za to.
 
Ten sedmnáctej rok jsem poslouchala Green Day (Dookie), což je podle mě dodneška neskutečně nedoceněný album. Ano, mihly se kolem mě i Good Charlotte, a i teď si dva, tři songy mile ráda pustím. Zbožňovala a stále zbožňuju album Mate. Feed. Kill. Repeat. od SlipKnoT. Wu Tang Clan, Prodigy, Blink 182, Fountains of Wayne, American Football, U2, Sunny Day Real Estate. To jsou kapely, které jsem si přenesla do současnosti, a už nikdy nezmizí. Srdíčko.
 
Myšel, bubeník a stylovej hater (Just For Being)

Ve svých sladkých sedmnácti jsem poslouchal kapely, který poslouchám dodneška, jen k nim spoustu dalších příibylo. V 17ti to byli pravděpodobně U2 na prvním místě. Začínal jsem hrát na bicí, a chtěl bejt Bono křizenej s Larry Mullenem. Takže U2, Foo Fighters, R.E.M., Beatles, Oasis.Emotikona smile
 
Kate Fuks, ilustrátorka (katefuks.cz)
 
Sedmnáct, to byl můj druhý ročník na umprumce v Ústí nad Orlicí. Bydlela jsem na intru, kde se mi často střídali spolubydlící a ne každý byl vůči mojí music tolerantní. Když mi v sedm ráno zazvonil budík se songem ,,V hajzlu" od Huga Toxxxe, myslela jsem, že mě moje tvrdá, extravagantní kámoška v gládách ušlape zaživa.
 
Hrál mi v bednách českej a slovenskej rap, ale i ten zahraniční. Z těch stálejších domácích věcí to byl například Smack, Barracuda, James Cole, Hypno 808, často mi taky vyhrával A$AP Rocky a jeho Long. Live., dál třeba Trap House A$APA Ferga nebo Bones, na kterým jsem si taky dost ujížděla. Myslím, že v té době se začala zviditelňovat Haha crew, která mě dost chytla, takže je a Yzo jsem tou dobou poslouchala asi nejčastěji.
 
Zmíním taky GYNGER MΔNEY GΔNG a jeho Dreamin – real rap. Jinak moje srdcovka jsou Die Antwoord; tihle dva ,,divňáci" mě drží už dlouho. Tenkrát mi v taneční skupině hodili na krk celou choreografii pro rok 2013 a performance byla založena především na albumu Ten$ion právě od Die Antwoord. Později mi byli inspirací i k mému maturitnímu street-artovému projektu. Inspirace je všude kolem mě, ale music pro mě vždy byla a je tou největší.
 
Tomáš Vrana, fotograf
 
Já poslouchal třeba The White Stripes, Janis Joplin nebo Patti Smith. A poslouchám to mimo jiného pořád. Taky jsem poslouchal Vypsanou Fixu a Nohavicu a ty už neposlouchám.
 
Zbyněk Štandera, zakladatel a majitel My Dear Clothing; šéfík kolaborací u Jägemeister; spolumajitel BUNKRu
 
Poslouchal jsem rock, indie rock.. V tý době hlavně Billy Talent, Arctic monkeys, Linkin Park taky klasiku jako Wu Tang Clan. Táhnou se se mnou Arctic Monkeys. Jejich "nová" deska AM roste spolu se mnou.