Bloggerka, fotografka a posila naší redakce.
Nerada o sobě mluvím nebo píšu, takže bych to shrnula následovně. Miluju módu, dinosaury, devadesátý léta, divnost i ruchy a krásy všedních dnů. Fascinují mě obyčejné lidské rituály, které jsou tak stejné, až jsou každý zcela jiný. Mojí největší vášní mimo módy je i psaní, blogování focení, hudba a vaření.
Tvoje definice módy a stylu?
Pro mě jsou to dvě rozdílné věci. Samozřejmě jedna bez druhé nemůže fungovat. Čili módu vnímám jako prostředek a zdroj inspirace k vytvoření stylu. Vlastní "face" v odívání je podle mě to nejdůležitější a je to ten prvek, kterým jsme schopni inspirovat ostatní. A styl tím pádem vnímám jako sebereflexi.
Co máš nejraději na své práci?
To, že můžu dělat práci, která mě naplňuje, baví, zbožňuju ze všeho nejvíc, a asi tu rozmanitost. Příležitosti, které za to stojí, i ty které ne, a krásný zážitky! To, že se člověk setkává se stále novými a novými, zajímavými lidmi. Mám lidi ráda, většinou. :)
Jak si dobíjíš baterky?
Haha. Nejvíc mi pomáhají klišé. Čtení módních magazínů s čajem a v tlustých ponožkách nebo v létě na nastajlovaném balkóně, bezcílná jízda tramvají se sluchátky na uších, kdy si představuju, že hraju ve videoklipu nebo bublinková vana.
Co tě zaručeně potěší?
Kytky, úsměvy, polibky a dorty... a taky, když najdu poklad v sekáči!
Co děláš proti šedi?
Všecko, co dělám se snažím dělat proti zaběhnutým, nudným konvencím. Nuda je totiž největší nepřítel. Život je příliš krátký na to, abych ho prožila v šedivé kleci prázdných gest a žoviálností, stereotypních rituálů a užívání si průměrnosti. Většinou jde i ta nejobyčejnější věc udělat trochu jinak - jít se psem a zvolit cestu boční uličkou, která vás zavede na místo, kde jste třeba ještě nikdy nebyli. Vyzdobit slavnostní tabuli kvečeři, i když se vůbec nic zvláštního neděje. Jo, a rozdávám úsměvy, dělejte to taky, prosím...