Skate Trip Brazil, 2. díl

Lukáš Daněk je špičkový skate jezdec. Zrovna se umístil 8. na mistrovství republiky. "Beru to ale už jako zábavu a inspiraci pro mladé lidi," vysvětluje. Nyní má organizaci Ride For Happiness, která se věnuje mládeži (www.facebook.com/RFHappiness/) a většnu času tráví se svou manželkou v Polsku. Dojíždějí ale i do Prahy, kde procházejí procesem IVF. I jeho žena se angažuje v neziskovce - je zakladatelkou organizace Ternype International Roma Youth Network, která se věnuje romské mládeži.
 
Máme pro vás jeho vzpomínky na kouzelnou cestu do Brazílie. "Crail Trip do Brazílie proběhnul v roce 2012, kdy jsem byl profesionálním skateboardistou a živil jsem se tim. Za firmu Crail, která vyrábí trucky-podvozky na skate, jezdím několik let, vysvětluje Lukáš. "Výlet do Brazíle byl součástí natáčení videa jménem Crailers, a myslím, že to byl můj nejlepší a nejinspirativnější skateboardový trip v životě."
 
/fb fotoalbum/

Lukášův cestovní deník pokračuje!
 
27.11.2012
 
 
Probudil mě Pedro, že jdeme na snídani.
Ve druhým patře je nádherný místo: Všechno hraje barvami a kolem dokola jsou květiny, na které padá déšť.
Zatím pořád prší, tak se díváme na film Day Breakers.
 
Vyrážíme na oběd a potom do art muzea na ulici Paulista.
Začalo svítit slunce, po dvou dnech mraků; najednou všechno vypadá úplně jinak.
 
Jedem metrem, první jízda v Brazílii.
 
Metro je celkem nový, nemá řidiče, takže se člověk může koukat, jak vlak projíždí tunelem.
Jsme na bulváru Paulista, sedíme ve stejné restauraci jako včera a čekáme na Erica. 
 
Bavíme se s Pedrem o bezdomovcích a všeobecně o lidech na ulicích. Ptám se, jestli se jim může nějakym způsobem pomáhat, přeci jenom Brazílie má všeho celkem dost - nemůže!
Vláda zakázala dávat jakékoliv věci i jídlo lidem na ulicích. Crazy.
 
Konečně jsme pohromadě a jdeme do muzea, které je dneska zadarmo.
 
Muzeum je zajímavý, jsou tu obrazy od známejch umělců (Sandro Botticelli, Giovanni Bellini, Vincent Van Gogh, Pierre Auguste Renoir)
 
Po prošmejdění celýho muzea se vydáváme do Crail Hausu.
Jani potřebuje sylembloky ( bushings) a treky, tak se určitě s klukama domluví.
Konečně v Crail Hausu poznávám celej office, všechno mladý lidi, dvě holky a boss Sergio.
 
Jani má všechno, co potřeboval, tak se vydáváme streetkem na Roosevelt plazu.
Jsme celkem utahanej, už od rána se přemisťujeme na skejtech po městě a to den ještě zdaleka nekončí.
Jdeme se najíst a uvidíme.
 
S Janim je hrozná sranda, furt se smějem.
Jani: „Kámo, já sem tu cejtím víc doma než ve Finsku!!“
Bavíme se s Janim o Quiksilveru, za který jezdím spousty let, teď mě konečně přesunuli do evropskýho teamu, ale furt cítím, že nemají zas takový zájem. Jani zná hlavního fotografa pro Quiksilver Antona, kterej fotil i pro Flip Skateboards!
Jani říká, že celej skate business začíná bejt šílenej a že ví, že skateboarding miluju srdcem a že si vždycky poradim sám. Celkem mě to nakoplo, protože Jani je jeden z top evropskejch jezdců, ale já zároveň musím platit nájem a takový ty běžný věci.
 
22:00
 
Vydáváme se na noční session na Roosevelt plazu.
Roosevelt plaza je plná lidí, dětí a skejtrů.
Začínáme s Janim hrát skate game tak, že jezdíme po celé plaze za sebou - dobrý rozehřátí.
Po půl hoďce ježdění jdeme točit na bang- bang, jak říkáme zvedlý plošině.
Super, noční session s Janim přinesla úspěch, natočil jsem super triky. Den předtím bych řekl, že tu nic neudělám, Bang je to hodně strmej.
 
Jani udělal na první pokus finger flip:) ja za nim nose ollie big spin. Potom jsem ještě vrátil nose ollie bs flip, nose ollie fs heel flip, nose ollie flip a nakonec nose ollie shovit flip, Jani ještě udělal nose ollie heel flip a nose ollie 360 flip. Super skejtovačka.
 
Pedro musí jet domů, aby stihnul poslední metro.
 
Já, Jani a Eric dáváme ještě brčko. Eric jede taky domů.
 
My s Janim jedeme ke mě na hotel. Jani mě přemlouvá, ať se jdeme někam podívat.
Přemluvil, vycházíme po sprše z hotelu, cejtím se mnohem líp.
Chceme si stopnout taxi a v tom potkáváme kámoše, místní skatery – Veneziuse a Thomase, který nám říkají že je dneska hipi hopi( hip hop), a ať prej jdeme s nimi. 
 
Vyrážíme do clubu Clash.
 
Všude je spousta krásnejch holek a lidí, co popíjejí na ulicích.
Vystáli jsme frontu, musel jsem dát svůj pas na opsání čísla a adresy.
 
Masivní podnik s velkou obrazovkou a projekcí  po celym klubu.
Následuje reggae koncert – kapela Pyntagono.
Po pár drinkách začínám být po celém dnu unavenej. Loučím se s Janim a jedu taxíkem na hotel.
 
28.11.2012
S malou bolestí hlavy se plazím na snídani a pak si poprvý od příjezdu skypuju s rodičema. Vyprávím jim, jaký to tu je. Jsem rád, že je slyším, přece jenom sem taaaaaak daleko.
 
Přichází Pedro, vyprávím mu zážitky ze včerejšího večera a dávám se dohromady.
Vydáváme se na Roosevelt plazu, cestou začíná pršet.
 
Zase další náhoda, na Roosevelt plaze potkávám dalšího kámoše, Svena Kilchenmana ze Švýcarska.
Říkal, že tu nikdy nebyl, tak se rozhodl vyrazit na trip:)
Slyšel od místních skaterů, že jsem ve městě,  tak se vydal na Roosevelt plazu, protože věděl, že mě tu určitě potká.
Seznamuju se tady každej den se spoustou skejtrů.
Stále prší a hřmí.
Stejně jako my nemají v Sao Paulu indoor park, takže jdeme na hotel.
Vrátil se i Jani a zase mě tahá na párty, ale dneska odmítám, potřebuju nabrat síly.
 
 
 
 
29.11.2012
 
Probouzím se na snídani, najím se a hned je líp.
Mezi tím se probouzí Jani, jako vždycky pozitivní smích od rána.
Když přišel v noci z párty, tak mě probudil, aby mi řekl, že potkal nejhezčí holku na světě a že s ní má zítra v 5 sraz.
Říkám ať mě nechá spát, že mi to řekne ráno.
Ráno kecáme o včerejšku a posloucháme Lil Wayna.
Přichází Pedro, dáváme se dohromady a vyrážíme na grilovačku.
 
Přijíždíme na barák, kde je celá Crail parta, včetně lidí z officu. Pozvala nás Helga, na zahradě má libovou minirampu.
Je tu přes dvacet lidí, griluje se maso, skejtuje, pijí pivka a hraje muzička.
Dělal jsem s Helgou a Magdou interview na ESPN.
Při skejtování v mini rampě jsem si při bs dizasteru bodnul bambus do ruky, nic příjemnýho, trošku jsem si otevřel dlaň. Zavážem a bude ok:)
 
Myslím, že skejťáci jsou nejlepší komunita na světě, něco jako cigáni, samozřejmě jsem potkal i špatný, ale ty dobrý, kteří kolikrát nemají takovou šanci, jakou jsem měl já, jsou nejvíc pohostinní a přátelští.
Všude tě přivítaj a daj ti najíst, je to neuvěřitelný, jak držej při sobě!!
Proto jsem potkal Janiho a Svena, protože máme neomezený možnosti.
 
Henrique Crakilatti, kterej jezdí za Crail, má hrozně krásnej styl. Sergio říká, že proto je v týmu:)
 
Večer se začíná ubírat ke konci, slunce zapadá a já jsem krásně najezenej a unavenej.
 
30.11.2012
 
Po snídani jsem si šel vyprat věci do prádelny, vyzvednout si je prej můžu během dne.
Vyrazil jsem na Roosvelt plazu, kde mám sraz s Pedrem.
Je tu plno lidí a dětí s kamerama, jsou ze školy filmu a učí se tu točit skateboarding:)
Natočil jsem s nima rozhovor o Roosevelt plaze.
 
Vyrážíme do officu skate magazínu 100% Skate, kde mám dělat interview.
Všichni v officu jsou velice přátelský, včetně majitele Douglase. Udělali jsme super interview a šli společně na oběd.
Po obědě se vydáváme na Ibira Puera. Je to ohromnej park s krásnym chodníkem a jezerem.
Všichni tu jezdí na longboardech.
 
Našel jsem super spot, je to stříška s vlnama a ještě tam nikdo nejezdil:)
Stoupám si Pedrovi na ramena, lezu nahoru a zkouším pár triků- nakonec jsem udělal flip a 360 flip přes vlnu, fotka vypadá super!!
 
Přesunuli jsme se na další spot. Je tu týpek freestyler, nejstarší skater a jeden z prvních, co začali jezdit v Brazílii - Temistocles Shiguaki Tumonji. Je mu 47.
 
Natočil jsem tu sérku kick flip skrz zábranu, nose ollie bs flip a sw flip přes koš, vypadá to hezky, celej spot je pod mostem.
 
Vydáváme se do down town.
Je pátek, to, co se děje v hromadný dopravě, je šílený. Tisíce lidí jezdí z práce, musíme čekat až na třetí metro, do kterého se nakonec jen tak tak vmačkáváme.
Konečně vylejzáme z pekla ven a jdeme vyzvednout moje prádlo.
 
Přicházím do hotelu, je zamčeno, tak klepu na dveře. Otvírá mi Jani v ručníku, že se prej sprchuje s ňákou holkou:))
Jsem celkem nasranej, po celym dnu jsem se těšil v klidu na sprchu a do postele a místo toho musim na pivo.
Když jsem se vrátil, nebylo v pokoji nikoho, tak jsem se uložil ke spánku.
 
Každej den piju fresh juice, litr stojí čtyři realy, což je 32 korun.
 
 
1.12.2012
 
Dneska si chce Pedro koupit nový boty. Vyrážíme do obchodního centra, který je plný skateshopů, úlet. Málem jsem se tam uvařil, kolik tam bylo lidí.
 
Když jsme dorazili na Roosevelt plazu, obloha se zatáhla a začala hrozná průtrž mračen, padaly kroupy a strašně foukalo, řekl bych, že to vzbudilo spousty spících lidí na ulici.
Jedu zpátky na hotel, Pedro se jede domů učit (chodí na vejšku) a já budu chillovat a spojím se s rodinkou. 
Díky bohu za Skype:)
 
Pozdějc se potkávám se Svenem, zakecáváme se.
Říká, že byl včera večer ve favelách a že je to tam dost nebezpečný. Vzal ho tam nějaký kámoš na promítaní videa o dětech žijících ve favelách.
Koupil si tam taky hulení, po kterým mu bylo pěkně blbě, a pak se dozvěděl, že v nějakejch částech favel prej postřikujou hulení herákem, aby se za nima lidi vraceli:) Zní to trochu jako urban legend.
 
2.12.2012
 
Je konečně krásně.
S Ericem jsem se domluvil v 13:00 na Roosevelt plaze, že konečně natočíme switch flip.
 
Natočil jsem dvě sérky, ta druhá byla zajímavější. Skoro všichni přestali jezdit a šli se koukat.
Dělal jsem monster flip z bangu.
Čekáme na fotografa a vrháme se na switch flip.
Zatím si prohlížím místo, je tam špatnej dopad, možná bude lepší switch fs flip.
Fotograf nikde, tak jsme to šli zatím zkusit.
Párkrát jsem se na to zkusil rozjet, ale je tu hrozně moc lidí.
Po chvilce přijíždí ohromnej kamión, na kterým tancují spousty lidí.
Je to protest proti politice státu.
Na střeše kamionu hraje nejlepší Dj z Brazílie, Carlos Capslok.
Muzika hraje tak nahlas, že se na svůj trik nemůžu soustředit, radši na to kašlu.
Chci se šetřit do Ria.
Jezdí tady skateři v čepici, pod kterou maj strčenej telefon a poslouchaj při ježdění songy.
Dnešní den strávíme v chillu, protože zítra vyrážíme na Crail trip do Rio De Janeira.