Skate Trip Brazil, 1. díl

Lukáš Daněk je špičkový skate jezdec. Zrovna se umístil 8. na mistrovství republiky. "Beru to ale už jako zábavu a inspiraci pro mladé lidi," vysvětluje. Nyní má organizaci Ride For Happiness, která se věnuje mládeži (www.facebook.com/RFHappiness/) a většnu času tráví se svou manželkou v Polsku. Dojíždějí ale i do Prahy, kde procházejí procesem IVF. I jeho žena se angažuje v neziskovce - je zakladatelkou organizace Ternype International Roma Youth Network, která se věnuje romské mládeži.

Máme pro vás jeho vzpomínky na kouzelnou cestu do Brazílie. "Crail Trip do Brazílie proběhnul v roce 2012, kdy jsem byl profesionálním skateboardistou a živil jsem se tim. Za firmu Crail, která vyrábí trucky-podvozky na skate, jezdím několik let, vysvětluje Lukáš. "Výlet do Brazíle byl součástí natáčení videa jménem Crailers, a myslím, že to byl můj nejlepší a nejinspirativnější skateboardový trip v životě."
 
/FOTOALBUM ZDE/
Poj'dme otevřít Lukášův cestovní deník!
 
Trip to Brazil
 
Day after Thanksgiving
 
23.11.2012
Praha-Londýn 18:30-19:40
 
Až teď si začínám uvědomovat, kam opravdu letím.
Jsem strašně šťastnej, že jsem potkal skateboarding a komunitu lidí s ním spojenou.
Firma Crail, za kterou jezdím už pět let, mě pozvala na měsíční trip a seznámení se s týmem a majitelem firmy.
V posledních měsících jsem hodně komunikoval s team managerem Pedrem, kterého jsem zatím osobně nepoznal, a přemluvil jsem ho, ať mě do Brazílie pozvou.
Nabídl jsem, že u nich udělám spoustu fotek a klipů, kterejma budu representovat Crail v Čechách. Povedlo se, jsem v letadle směr Sao Paulo!
 
24.11.2012
 
V letadle jsem se dal do řeči s Marly, která sedí vedle mě. Je jí kolem šedesáti (business woman:), je velmi příjemná a když viděla moje tetování Michaela Jacksona, hned mi začala říkat, jak ho miluje. Marly se stará o humanitární akce a pendluje mezi Dánskem a Brazílií, má dceru Natalie, která se taky pohybuje v humanitárních kruzích. Obě aktivně pomáhají lidem na ulicích.
 
29 Minut do přistání!!!!!
 
Cartão de Entrada
 
Výsvit slunce probudil celé letadlo.
Pode mnou se objevuje Sao Paulo. Jsem ve výšce 3 200 m, krajina pode mnou je kopcovitě zelená a města není vidět konec.
Vidím paneláková sídliště, jaké znám, akorát hustší  – je to barák na baráku, jeden menší, druhý větší a je jich tu tisíce.
 
Marco s Pedrem z Crailu na mě čekají hned před výstupem.
Sedíme v autě a jedem do downtown Sao Paula. Nemůžu uvěřit, kde jsem, je to tak jiný.
 
7:30 first joint
Čtyřproudá dálnice se táhne k městu. Vykukují ohromné špičky panelových domů a podél dálnice se táhne řeka Tiete. Hraje reggae. Vjíždíme do centra Sao Paula, víc aut, víc baráků, víc lidí.
 
Down Town
 
Jdeme se najíst na místní „flee market“, kde koupíte všechno od zvířete po propisku.
Dáváme si místní pochutinku pastel – do listového těsta si vyberete maso, ovoce, nebo cokoliv vám přijde na chuť, pak to krásně osmaží dozlatova a pochoutka je hotová. Jeden stojí ani ne 30 Kč, dáte si dva a jste plný.
 
Přesunuli jsme se na první skate spot, Roosevelt plaza. Je to nejznámější street spot ve městě, kde se schází většina skaterů.
Je to obrovská plaza a jsou tady zídky, schody, raily, bangy, no snad všechno, co je potřeba.
Dozvídám se, že skateboarding je druhým nejpopulárnějším sportem v Brazílii.

Další spot je Theatro municipal, taky velmi známý, pamatuju si ho už ze záběrů Rodriga TX.
Místo je bezpečný jenom ve dne a to aspoň ve třech lidech.
 
Po 14 hodinovém letu toho mám plný kecky.
 
Kousek od Marca je takovej větší park obsypanej kolem dokola lidma na cracku. Říkají tomu Crackee Land.
Na dalším rohu je trochu větší křižovatka, kde z okýnka auta koupíte od místních prodavačů cokoliv, Santa Klause nebo čerstvý ostružiny. Všude na ulicích a náměstích spí lidi, mezi nimi i děti. Nikomu to tu nevadí, řekl bych.
Hotová džungle.
 
Vjíždíme z downtownu do ulice, která vede několik kilometrů jen rovně. Jsou v ní jen továrny, sklady, vyhořelá auta a slumy.
Uprostřed silnice sedí pán bez domova na plastový židli. Všichni ho objíždějí, jako by se nic nedělo.
Vyjíždíme z průmyslovýho podsvětí do lepší části Sau Paula. Vypadá to tu úplně jinak, čistý ulice, semafory s odpočitávadlem. Pedro říká, že v týhle části města bydlí bohatší lidé a už nevědí, za co utrácet.
 
Po chvíli zjišťuju, že se nacházíme u Pedra ve čtvrti. Přijeli jsme k nádhernýmu baráku, kde bydlí s rodiči. Místnosti jsou krásně vyzdobený, luxusní, nálada je rodinná.
Dávám si cigaretku na krásný zahradě s jakuzzi a dvěma jezevčíky. Je docela dusno, zataženo a poprchává.
Na zahradě je taky banánovník a na něm asi 300 banánů, kolem poletují malí ptáčci, kteří chtějí psům ukrást granule.
 
Pedrův tatínek hraje na kytaru a violu a maminka je populární zpěvačka.
 
K večeři bylo tradiční jídlo, rýže, fazole, kuře. Při diskuzi o jídle přišla řeč na místní pochoutku: lidi tu věší želvy za nohy, počkají, až steče všechna krev do hlavy a pak jí podříznou a krev pijí. Jinej kraj, jinej mrav. Ze zbytků želvy dělaj polívku.
 
Dorazila Crail parta ( Gustavo, Andre, Filip). 
Hrajeme na kytaru, pijem pivka a grilujem „Lingesa“ – párečky plněný do střívek, podobný našim romským „Goja“, ale tyto jsou z masa a ne brambor.
Jsem utahanej, těším se na první spánek v Brazílii!!
 
25.11.2012 8:45
Vzbudila mě hlasitá hudba – kolem našeho domu probíhá statisíce lidí, je to nějaký maraton, i sám Pedro se divil.
Po kafi a cigárku si balím věci a jedeme do downtownu, kde mám rezervovanej pokoj na hotelu, Pedrovi se vracej rodiče. Cestou vysadíme Julii, jeho mladší sestru, která jde dělat na zkoušky na univerzitu, je to prý velice těžký a málo kdo ze studentů na zkoušky může, za rok je jenom jeden termín.
Cestou mi Pedro ukazuje, kde pracuje jeho maminka – kromě toho, že zpívá, dělá sales managerku v GN Chevrolet.
Můj hotel je asi 5 minut od Roosevelt plaza, což je výhoda:)
Vydáváme se streetem na setkání s kameramanem Zokretou.
Po troše rozježdění jdeme zkusit natočit nějaký záběry na spodní časti plazy.
Po pár pokusech jsem vrátil celkem hezkej a velkej Backside kickflip přes Gap.
Na druhý pokus jsem nalomil skate a na ten třetí jsem to vrátil.
Začalo akorát pršet.
 
Přemisťujeme se na spot pod mostem, přestává pršet.
Jdeme na jednu z ulic kde jsou jen bary, kluby a hospody. Sedáme si na zahrádku příjemného bufetu a pozorujeme, jak slunce vylézá zpoza mraků. Kolem projíždí Daniel, známý skater, jezdí za Adidas a zná se dobře s Petrem Horvátem. Daniel říká, ať s ním jedem na místní Sambu, která je každej poslední víkend v měsíci. Rozhodujeme se, že jedem.
 
Když dorazíme na místo, nemůžu uvěřit svým očím. Obrovskej stan uprostřed parku, pod stanem sedí ženy, muži, děti v kruhu a hrají na různý nástroje. Kolem je spousta lidí všech různých ras.
Nikdo na nikoho nekouká jak na blázna, protože blázni jsou všichni, v dobrým slova smyslu.
Všichni tancují, pijí pivka, na ulicích se prodává popcorn a špízy. Neuvěřitelnej zážitek.
 
Po pár hoďkách samby a docela dost pivech se přemístíme na Element party na počest náboru holek na longboardu. Je to v menším klubíku s bazénem, ve kterém se může jezdit.
Jezdí parta kluků a holky vřískají. 
 
26.11. 2012 
Budim se hodně brzo, 7:35
Pedro mě vyzvedává a vyrážíme do Crail Hausu, procházíme kolem Crackee landu, který je při cestě. Je to opravdu šílený.
Crail office je zároveň i sklad, tolik skate věcí pohromadě jsem snad ještě neviděl.
Poznal jsem majitele Crailu, Sergia, je to hrozně v pohodě chlap.
Je tu i Otavio Neto, kterýho znám už od dětských let z Mystic cupu, je členem týmu Crail.
Vydáváme se společně na oběd na místní „sfíha“. Chutná to jak knedlíky plněný uzeným.
Všichni, s kým jsem se seznámil, jsou přátelský, při seznámení se vždycky objímají.
 
Dorazili jsme na Roosevelt plaza.
Natočil jsem sérku bs 180 z deseti schodů, halfcap ollie a kickflip přes gap. Šlo to celkem rychle.
Hulení tu není zelený ale hnědočerný, dost zajímavý. Každopádně funguje.
 
Ukazoval jsem klukům fotky z Prahy a fotky mýho bytu, hrozně se jim líbil a nechápali cenu nájmu. Tady stojí pronájem bytu v příšerným stavu kolem 800$.
 
Potkali jsme týpka jménem Manolo Manijo. Byl u toho, když tady v Brazíli És team točil legendární video Menikmati.
Koupil jsem si od něj peněženku vyrobenou z krabice od mlíka se skejtovou fotkou.
Jsem z ní nadšenej, dokonce mi prozradil, jak peněženku vyrobit.
Zahráli jsme si společně skate game, kde mě porážel 4:1, ale pak jsem ho úspěšně dotáhnul a vyhrál:)
 
Vyrážíme směr uptown. Jedeme busem, protože Pedro musel nechat auto tátovi.
V autobuse sedí řidič jak na trůně a před ním otáčecí kola na průchod zaplacení.
Dorazili jsme na hlavní třídu Paulista, je to část kde jsou samý významný budovy, banky, muzea, pošta.
Procházíme ulicí, která je plná spotů, ale i lidí, tudíž se tu dá skejtovat jenom brzo ráno nebo večer.
Stala se mi neuvěřitelná věc. Jdu si po Paulista a najednou za sebou slyším „Lukas!“ – otočím se a vidím mýho kamaráda z Finska, Janiho Laitilalu, mimochodem super skater. Skočili jsme po sobě, nechápeme, jak se můžeme potkat v tak velký zemi plný lidí.
Jani se rozchechtal svým smíchem a všichni na ulici se otočili. 
Sedáme si na zídku na cigáro a kecáme.
Jani tu má malou dcerku, takže je tu celkem často, pracuje pro distribuci Selfish, což je firma Jeremeho Rogerse.
Vyměnili jsme si kontakty a domluvili se, že se potkáme pozdějc na Roosevelt plaza.
 
S Pedrem jsme šli na první pivko Serramalte [ seramouč].
 
Paulista je lepší část města, na ulicích nikdo neleží a lidi tu chodí převážně v obleku.
V downtownu je to přesně naopak.
 
Cesta zpět na Roosevelt plaza je krásnej downhill.
Chvíli jsme poseděli a koukali na Janiho, jak zkouší sw heel flip z 10 schodů. Když to konečně dopadl, vypadl mu zadní sylemblok.
Jani shání pokoj na pronajmutí, tak ho zatím beru k sobě na hotel.
Jdeme se najíst a povídáme si o tom, jaká je Brazílie.
 
Cestou kolem Crail office jsme potkali pána na rozbitým invalidním vozíčku. Jako přední kola měl nákupní vozík a prosil nás, jestli bychom mu nedali skejt, že by to pro něj bylo mnohem jednodušší. Domluvili jsme se s ním na druhej den.
Je tu spousta invalidních lidí  a pro některý je skejt nejlepší přemísťovadlo.
 
Jsem celkem unavenej, dneska už zůstanu odpočívat v hotelu.
Nevim, v který části downtownu jsem, ale celá moje ulice je plná gay a lesbian barů, i kluby jsou tu rozdělený. Láska proudí všemi směry. 
 
Pokračování za týden