Rozhovor s Tomášem Vorlem jr. k filmu Vejška

Rozhovor s Tomášem Vorlem jr. o filmu Vejška, volným pokračováním filmu Gympl, který jde do kin 23. ledna 2014.
 
Pokolikáté už vás mohou diváci vlastně vidět na filmovém plátně v celovečerním filmu? A kdy to bylo vůbec poprvé?
Když spočítám úplně všechno, tak posedmé. Úplně poprvé v povídce Na brigádě v tátově debutu Pražská pětka. Byl mi rok a v jednom ze záběrů jsem se prošel a tlačil kočárek. Táta mě chtěl obsadit i do role synka v Kamenném mostě, ale než došlo k realizaci, tak jsem mu postavu přerostl. Takže to úplně první vážné natáčení přišlo až s natáčením Cesty z města. Od té doby jsem se procpal do všech tátových filmů.
 
Na úplného neherce jde o slušné skóre. Co pro vás herectví znamená? Berete ho jako koníček, samozřejmou „výpomoc“ otci režisérovi nebo…?
Vždycky jsem se snažil brát herectví jako zábavu. Do jisté míry to lze, nicméně s ohledem na množství odtočených dní už si říkám, že jsem na sebe přece jen nějakou odpovědnost přenesl. Ostatně je to věc, kterou jsem v životě dělal nejintenzivněji, takže kdyby mě zítra srazilo auto, budu muset svatému Petrovi říct, že mým povoláním bylo herectví. Ale jako herec se necítím. Arnold Bax kdysi řekl, že člověk by měl v životě zkusit všechno kromě incestu a lidových tanců. Snažím se toho držet.
 
Před kamerou působíte přirozeně, je to dar, nebo jste někdy bral nějaké herecké kurzy, které vám pomohly překonat ostych?
Přestože jsem na kurzy nechodil, ostych jsem nikdy moc neměl. Spíš rozděluji věci na ty, které dělat chci, a na ty, které ne, a věci, při kterých se cítím lépe, nebo hůře. Když ale dojde na záběr, tak všechno okolo mě mizí, dělám cokoli, co je potřeba, a nedokážu přemýšlet nad ničím jiným. Má na tom zásluhu i to, že jsem hrál výhradně pod vedením svého otce, který mi nikdy neříká, jak mám věci dělat. Udělal to jen jednou při natáčení Gymplu, kdy mi při jednom záběru řekl, že přehrávám. Od té doby nikdy. Na jednu stranu sice nikdy nevím, jestli jsem danou věc zahrál dobře, na stranu druhou, ani zda špatně. Tak jsem v klidu.
 
Vejška je pokračováním předchozího úspěšného filmu Gympl, máte tak k Vejšce a jejímu hlavnímu hrdinovi nějaký mimořádný vztah, nebo je to pro vás jen další filmová role, kterou jste ztvárnil?
V Gymplu to bylo bez stresu, nikdo netušil, jaký úspěch film sklidí. Navíc to bylo chvíli po tom, co jsem sám gymnázium dokončil, a všechno bylo svěží, bylo mi dvacet a já se snažil si to všechno hlavně co nejvíc užít. S Kocourkem to bylo tehdy jednodušší, protože já měl svou střední rád a Kocourek v ní plaval, takže jsem si mohl oddychnout. Ve Vejšce byl princip opačný. Zatímco Kocourek se snaží marně na vysokou dostat, já měl tu svou za sebou a chápal ji spíš jako nutnost než vytoužený cíl. I proto a s ohledem na očekávání, která s sebou pokračování přináší, byl Kocourek na Vejšce podstatně náročnější.
 
Hlavní hrdina Kocourek a Vorel jr. – hrajete tak trochu sám sebe, nebo si vlastně nejste v ničem podobní?
Tady asi narazíme na limity, které s sebou nese fakt, že jsem se nikdy herectví nevěnoval profesionálně. Nikdy jsem nebyl schopen docela se přeměnit v úplně nový charakter a nebylo tomu jinak ani tady. Takže před filmem se spíš ptám sám sebe: „Jak by to asi vypadalo, kdybys to byl ty?“, i když ta otázka by měla spíš znít: „Jak by se asi v téhle situaci zachoval Kocourek?“
 
Sám jste tedy vystudoval VŠE v Praze, stejně jako druhý filmový hrdina Kolman. Ten ve Vejšce běžně podvádí u zkoušek, kupuje si své spolužáky a seminární práce. Podváděl jste vy osobně někdy u zkoušek? A je to vůbec v takové míře možné?
Z nějakého důvodu se mým rodičům podařilo naordinovat mi dostatečně silný pocit zodpovědnosti, což se odrazilo i v tom, jakým způsobem jsem svou školu dodělal. Takže jsem za těch šest let, co mi trvalo školu dodělat, nikdy nepodváděl. Tahák jsem si napsal jednou, ale nakonec jsem ho nepoužil. Nakonec se ale říká, že uplatitelný je každý, takže možné je cokoli. A kupování seminárek nebo závěrečných prací je dneska docela standard, ostatně nevyhýbá se to ani politickým špičkám. A úplatky? Můj kamarád si kdysi chtěl koupit lepší známku z testu, tak do něj vložil jistý obnos. Při odevzdávání mu ale peníze z přeloženého testu vypadly a ze školy ho vyhodili. Základem ale zůstává tahák. Odhadl bych, že 90% studentů vysokých škol si jím někdy vypomohlo.
 
V Gymplu jste v jedné scéně v zimě šplhal na dost vysoký komín, na což jste nevzpomínal rád. Byly i ve Vejšce nějaké fyzicky náročné scény?
Příběh se posunul více k otázkám školy a problémům, které řeší lidé okolo věku nástupu na vysokou. Oproti Gymplu bylo méně extrémních míst, více extrémních prostředků, méně prolejzaček, více běhání. Touto cestou bych proto moc rád poděkoval všem kaskadérům, bez nichž bych zřejmě umřel na předávkování kyselinou mléčnou.
 
Co si tak říkáte po natáčení? Jste rád, že je to za vámi, nebo se vám ve skutečnosti po celé té atmosféře a štábu nakonec stýská?
Půl natáčení Vejšky se odehrávalo v noci, takže i člověk s tak rozbitým biorytmem jako já dostane zabrat. Velkou přidanou hodnotou pak bývají výjezdy mimo město. V tomto případě se ale celý děj odehrával v Praze, takže na žádné nedošlo. Ale každé natáčení je unikátní a nikdy se nestalo, abych se na plac netěšil. S mnoha lidmi ze štábu se navíc doteď vídám, takže to odloučení nakonec snášet lze.
 
Koukáte vůbec často na filmy? A máte rád nějaká filmová pokračování? Věříte v úspěch Vejšky?
Jsem poměrně náročný divák a líbí se mi jeden film ze sta. Na Vejšku jsem se ale těšil, a o to víc jsem nadšený, jak to nakonec funguje. A to proto, že je film logickým vyústěním toho, co jsme viděli v Gymplu, pohled na věc je ale syrovější, reálnější, přesvědčivější. Film se nejmenuje Gympl 2, a to právě pro svou samonosnost, funguje i bez toho, aniž byste předtím Gympl viděli, a za to jsem rád. Osobně mi při jeho sledování naskakuje husí kůže (příjemná), mj. díky skvělé hudbě Mika Trafika. Navíc přibyla nová postava Julie, kterou hraje fantastická Evička Josefíková, jíž považuju za to nejlepší, co se Vejšce mohlo stát. A i v reálném světě je to tak, že kde něco končí, něco nového začíná, a film nebude výjimkou, je to naopak správně.
 
Jaké plány do budoucna máte vy osobně?  Bude se vaše pracovní kariéra ubírat spíše uměleckým směrem podobně jako u Kocourka ve filmu, nebo se budete věnovat ekonomii, kterou jste vystudoval?
Zatím jsem nenašel věc, do které bych se ponořil s veškerou svou vervou, snažím se dělat cokoli, co se naskytne. Takže se věnuji jak filmu, tak občas i nějakým věcem spojeným s ekonomickou sférou, občas si udělám něco jen tak pro sebe a občas se snažím podnikat. Dohromady to dává docela pestrý celek a zatím mě to baví.