Tereza Komárková vyhrála soutěž o design obchodu Puma. "Soutěž nebyla o limitech, ale o možnostech," řekla nám

Když se tak koukám na ocelově šedé nebe nad Parukářkou, popelavý sníh a zčernalá torza stromů, nad nimiž se chmurně tyčí žižkovská telekomunikační věž, běží mi bezděčně hlavou, že by to chtělo oživit. Že už té neúprosné a unavující šedi bylo dost (nepřihřívám nám polívčičku, vážně). Impuls přichází z trochu nečekané strany. Na jaře bude Prahu atakovat kočkovitá šelma, jež si libuje ve sportu. Tušíte správně – mám na mysli značku PUMA, jenž na náměstí Franze Kafky představí nový Puma Social Store – místo, které bude zároveň obchodem, showroomem, fair trade kavárnou i výstavním prostorem. Když chcete fresh výsledek, musíte mít i fresh suroviny. Tomu PUMA uzpůsobila i výběr revíru, ve kterém se rozhodla lovit. Ze studentů pražských a libereckých vysokých uměleckých škol to byla právě Tereza Komárková z Technické univerzity v Liberci, která uchvátila porotu složenou z architektů z edit!, zástupců Puma, Michala Šeby a Maxima Velčovského natolik, že si ji vybrali jako svou kořist. My jsme ji trochu vyzpovídali!
 

Terezo, co tě na připravovaném projektu oslovilo, proč ses rozhodla přihlásit se do soutěže?
Velkou roli sehrála chuť pro získání nových zkušeností, možnost potkání zajímavých lidí a taky náhoda. Prosincový workshop mi ukázal, jak může být práce v týmech efektivní i zábavná. Navíc možnost navrhnout si vlastní design bot odměnou za odevzdaný projekt, byla natolik lákavá, že jsem se rozhodla návrh odprezentovat. Bylo pak pro mne milým překvapením, že se projekt líbil i dalším lidem včetně poroty.
 
Kladeš si při svém tvůrčím procesu nějaké limity? „Krotila“ ses nějak při práci na tomto konkrétním projektu nebo jsi nechala pracovat fantazii naplno?
Šlo mi o to zkusit si něco nového, čímž návrh interiéru byl. A jelikož jsem zvyklá řešit zadání spíš po stránce architektonické než designové, tak jsem si mohla dovolit nadhled a podřídit interiér konceptu. Soutěž nebyla o limitech ale možnostech.

Kde, případně jak, jsi čerpala inspiraci?
Dívám se kolem sebe. Stačí vnímat okolí, pozorovat, a pak skloubit několik podnětů dohromady. Popravdě jsem nikdy v řetízkové hornické šatně nebyla, ale fotografie z těchto prostor na mě zapůsobily natolik, že jsem si na princip šaten vzpomněla, když jsem hledala možnosti jak pojmout prostor obchodu variabilně.

Kdybys mohla odhodit všechno, co by ti svazovalo ruce a mohla si naprosto svobodně vybrat co, kde a pro koho bys chtěla navrhovat, co by to bylo?

Nejsem typ člověka, který by chtěl navrhovat město na zelené louce, takže by to nebyl případ s  ideálním investorem, ideálním prostředím, ideálním zadáním. Lákavější jsou problémy současného města, prostoru v něm nebo problémy našich domovů a prostorů pro život.

Jak by měl vypadat dům, ve kterém bys chtěla žít?
Nenápadný, velkorysý, přirozený. Nemám zatím vytipovaný prostor a bez specifického prostředí nemůže být ani představa domu. Od staveb celkově bych si přála, aby více komunikovaly se svým okolím a vycházely z něj.  A třeba to vlastně nakonec ani nebude dům…

Máš nějaký vzor?
Od akčních hrdinů až po politiky. U architektury to jsou spíš inspirace a směry: švýcarský koncept, finská práce s krajinou, lehkost japonských konstrukcí.

Oblíbený materiál?
Nejbližším materiálem mi je už delší dobu dřevo. Mám ráda stromy, protože jsou živé, mění se a každý z nich je originál. Jestli se říká, že máme zasadit během života strom, tak já chci stihnout celý les.

V současné době v tomto oboru vévodí spíš čisté linie a jednoduchost. Dokázala by sis představit, jak by ses popasovala třeba se secesní vilkou?
Byla by to skvělá výzva, tak sem s ní :).