Rozhovor: izraelská ilustrátorka Geffen Refaeli

Geffen Refaeli je ilustrátorka a autorka slavné instagramové série Dailydoodlegram, která dnes čítá přes 104 000 followerů. Pobývala teď v Praze, kde vystavovala a pracovala. 
 
Jak se ti v Praze líbí?
Vlastně jsem zrovna odjela, poté, co jsem ve vašem městě strávila 3 týdny. Bylo to super. Cítila jsem se tu překvapivě přirozeně, jako doma. Možná je to tím, že jsem tam už v minulosti bydlela, ale je to i něco zvláštně povědomého, co cítím v atmosféře a prostředí města. 
 
Jaká je umělecká scéna v Izraeli? Co se ti na ní líbí nejvíc, a co se ti naopak nelíbí vůbec?
Nevím, jestli o ní vůbec mám co říct, protože se v ní necítím nijak zvlášť zapojená. V roce 2010 jsem dostudovala na Bezalel a od té doby pracuju na volné noze jako ilustrátorka. Čas od času v Tel Avivu spolupracuju nebo vystavuju s  institucemi a lidmi, kterých si vážím a které miluju, byla jsem součástí několika skupinových výstav, a byla jsem taky pozvána, abych udělala samostatnou výstavu v knihovně ilustrací v izraelském muzeu, což pro mě byla obrovská pocta i zkušenost. Většinou ale pracuju na soukromé bázi a pohybuju se ve svých malých kruzích, ve svém malém prostoru.
Nicméně si myslím, že ilustrace až do nedávna nebyla v Izraeli brána jako příliš respektovaná umělecká forma, nebo se na ní nahlíželo jako na hodně specifickou, komerční, spíše omezenou formu vyjádření, stranou velkého umění a debat o něm. Práce ilustrátorů se vystavovaly spíš v malých a nezávislých galeriích a o ilustraci se diskutovalo jen v úzkých kruzích samotných ilustrátorů a nadšenců do designu. V posledních pár letech ale cítím, že ilustrace pomalu získává větší respekt a začíná se o ni zajímat víc lidí, dostává se do záře reflektorů a publikum ji vnímá jinak. V poslední době vidím skvělé ilustrátory, kteří jsou úžasní umělci a vystavují na různých místech. Mám z toho radost.
Izrael a obzvlášť Tel Aviv je maličký a lidi v jednoltivých uměleckých okruzích o sobě většinou ví. Spousta z nich společně studovala na uměleckých školách. Na této všeobecné známosti mezi lidmi a umělci je na jedné straně něco uklidňujícího, příjemného a podpůrného, na druhou stranu je tu nedostatek příležitostí, což ústí ve větší soutěživost, protože jsme tak malá scéna.
 
Žilas i v jiných zemích? Jaké ti přišly?
Hodně jsem cestovala, někdy celé měsíce, ale jediné město, kde jsem žila déle, byla Praha. Jela jsem sem na výměnnou studijní stáž na jeden semestr a zůstala jsem rok. Milovala jsem to. Tolik se to liší od Tel Avivu, je tu větší zima, je tu jiná kultura, historie a temperament lidí, ale vlastně mi to Tel Aviv i trochu připomíná. Možná je to tím, že pražská scéna je podobně malá, v porovnání s velkými městy jako je Londýn nebo New York, a rychle se tu se všemi poznáš. Je to pro mě hrozně zajímavé, jak hodně se místní kreativní scéna mění a roste – je velmi živá a mladá, je tu spousta nezávislých iniciativ a projektů. A pro mě je v něčem taky záhadná, což na ní miluju nejvíc. 
 
Jaký byl tvůj pobyt v Petrohradské?
Bylo to opravdu skvělé. Neměla jsem vůbec ponětí, na co se připravit - jestli to bude náročné, stresující, vážné, nebo jestli to bude pravý opak - jestli budu ponechána vlastnímu osudu a všechno bude na mě samotné. No a nakonec se z toho vyklubalo něco fantastického - lidi, které jsem potkala, a lidi, kteří mě tam pozvali (Daniel, Editha a Veronica, kteří provozují tamní kolektiv) byli neuvěřitelně milí, okamžitě jsme se stali dobrými přáteli. Za pár dní jsem se tu cítila jako doma a zamilovala jsem si pracovat s nimi na věcech v tom tichém a příjemném prostředí prostoru v Petrohradské. Se vším mi pomohli, všechno se díky nim mohlo stát skutečností, takže mi během dvou týdnů zařídili dvě výstavy:)
 
Jaká byla tvoje umělecká cesta a proč sis vybrala jako platformu sociální média?
Pořád nevím, jaká je moje cesta.
Co se týče sociálních médií - vlastně jsem si je jako platformu nevybrala. Sociální média jsem vždycky hodně používala a pořád používám (vlastně až moc), jako většina naší generace, takže spousta toho, co dělám, je v nich přirozeně objevuje, odráží. A takhle se ten projekt vlastně zhmotnil. Byla to náhoda a neplánovala jsem to, nečekala jsem, že se tenhle jeden projekt rozroste do takových rozměrů. Samozřejmě jsem ráda, že se tak stalo, protože mi to otevřelo spousty zajímavých příležitostí, spousty dveří. Doufám, že do budoucna objevím nebo narazím na jiné způsoby, jak se dostat k publiku a jiným umělcům, se kterými budu moct pracovat a dělat společně projekty.
 
Je pro tebe těžké přicházet tak často s novými nápady?
Jo, je to pro mě těžší. Ozblášť proto, že Dailydoodlegram je projekt limitovaný platformou Instagram, která je svým způsobem bezmezná a nekončící, ale ve skutečnosti je velmi repetitivní - lidi ji používají velmi podobnými způsoby, věší tam tisíce velmi podobných fotek podle aktuálních módních a dalších trendů, reprodukují pořád ty stejné nápady a obrazy. Někdy je pro mě dost těžké narazit na obrázky nebo objekty, které působí nově, inspirují mě a zažehávají ve mě jiskru nápadu, ale tvrdě na tom pracuju i v rámci osobní praxe:)
 
Co kromě Dailydoodlegram děláš?
Žiju, ilustruju různými styly, pracuju na svých malých projektech a taky pracuju na volné noze jako ilustrátorka na zakázkách od různých klientů a vydatavelů. V současnosti se taky zamýšlím nad magisterským programem v oboru iIustrace, který bych mohla dělat někde ve světě, ale taky jsem otevřená všem možným zajímavým spolupracím s umělci nebo uměleckými skupinami, díky čemuž se cítím velmi svobodně a šťastně!