R.I.P. Jan Kubíček, český malíř

Ve věku nedožitých 86 let zemřel v pondělí v Kolíně malíř a grafik Jan Kubíček. Odešel tak další z  představitelů výrazné generace umělců, kteří se ve svém díle zabývali geometrií a racionálními principy. Kubíček vždy patřil k nejradikálnějším představitelům bezpředmětného konstruktivně-konkrétního umění, a jeho práce tak bývala vždy oceňovány více na západ od našich hranic, kde má tato tvorba silnější zázemí. Jeho dílo se na mezinárodních výstavách vždy objevovalo v sousedství některých tradičních představitelů tohoto typu umění jako např. Richard Paul Lohse, Max Bill, Hartmuth Böhm nebo Klaus Staudt. Z českých autorů patřili k jeho nejvýznamnějším kolegům Zdeněk Sýkora, Karel Malich, Hugo Demartini, Václav Boštík nebo Stanislav Kolíbal.

Jeho malířské začátky nejsou spojeny s přírodou, jako u mnoha jeho uměleckých souputníků, ale s městem, které ale na rozdíl od civilismu a poetistického přístupu Skupiny 42 vnímal jako svého druhu organizovaný celek, z něhož postupně odebíral vnější atributy, aby dospěl k čistému konstruktivnímu řádu svých pozdějších geometrických kompozic, kterými si získal zájem zahraničních ale i českých sběratelů a galeristů. Velkého uznání se dostalo i jeho grafické tvorbě. Jan Kubíček patřil k předním českým ilustrátorům a od roku 1999 je držitelem Ceny Vladimíra Boudníka.

V dubnu příštího roku chystá Galerie hlavního města Prahy velkou retrospektivní výstavu, která připomene i některé méně známé polohy tvorby Jana Kubíčka a představí jeho celoživotní dílo jako hledání řádu a zákonitostí nejen v prostoru obrazu, ale v samotném pohybu našeho myšlení.

Takto na Jana Kubíčka vzpomínají někteří z jeho přátel:

Hans-Peter Riese
Německý novinář, teoretik umění a sběratel.
Někdy se v životě stane, že je přátelství znovu stvrzeno některými zvláštními událostmi. V srpnu 1968, několik dní po okupaci, jsem Jana Kubíčka vyzvedl v Praze, protože na září toho roku byla plánována jeho výstava v Koblenzi. V autě plném obrazů jsme míjeli kilometry dlouhou kolonu ruských tanků mezi Plzní a Rozvadovem. Na tuto hororovou cestu jsme nikdo z nás nezapomněl, ale mluvili jsme o ní jen málokdy. Že je Honza úžasný a významný umělec, jsem pochopil již v roce 1964 při našem prvním setkání a nikdy jsem svůj názor nemusel měnit. Jako umělec byl ve svém světě zcela autonomní. Ale byl natolik suverénní, že se nebál čas od času zeptat přítele, co si myslí o některých krocích v jeho vývoji. „Mám tuto kresby udělat jako obraz?“ zněla pak jeho otázka. Neměl-li jsem jednoznačnou odpověď, dokázal mi pak celou situaci připomínat i dlouhá léta potom. Byl umělcem, který si byl svou věcí naprosto jistý, a přesto byl zároveň plný pochybností. Držel se vždy spíš v samotě svého ateliéru, přesto bytostně potřeboval komunikaci. Jeho charakter odpovídal jeho dílu. Byl milý, sympatický, přesto umíněný, autonomní a zároveň se snažící o dialog. Velký umělec, skvělý přítel a člověk bez zloby. Všechny tyto vlastnosti ho nepředurčovaly k úspěchu, ten mu příslušel na základě jeho umělecké práce. Pro jeho přátele je jeho smrt velkou ztrátou, pro umění je to tragédie.

Lenka Sýkorová
Díky svému manželovi Zdeňku Sýkorovi jsem měla možnost zblízka poznat takové osobnosti českého výtvarného umění, jako byl Jiří Kolář, Václav Boštík, Radek Kratina, Hugo Demartini, Pavel Nešleha, Olga Karlíková, Dalibor Chatrný, Zorka Ságlová… Bohužel už všichni odešli. A nyní se k nim přidal i Jan Kubíček. Často bývali se Zdeňkem Sýkorou srovnáváni, na kolektivních výstavách jejich obrazy zpravidla visely vedle sebe, někteří je stavěli i proti sobě, jako by byli soupeři. Oni však byli přátelé, vášnivě diskutující o své práci, škádlící se kdykoli se potkali, ale vždy respektující dílo toho druhého. Jméno Jan Kubíček vyslovovali zejména naši zahraniční přátelé s velkým obdivem a respektem, jeho obrazy jsou v důležitých sbírkách, jeho kvality byly již tolikrát potvrzeny. Jan byl však skromný a ve svůj úspěch příliš nevěřil, každá výstava byla doprovázena jeho pesimistickými náladami. Retrospektiva, kterou připravují v Galerii hlavního města Prahy na příští jaro, by měla ukázat jeho dílo a přesvědčit všechny o jeho kvalitách. Jan Kubíček už u toho bohužel nebude.

Meda Mládková
Sběratelka a galeristka
Malíře Jana Kubíčka znám od šedesátých let. Jeho dílo zdobilo náš dům ve Washingtonu a posléze se stalo jedním z pilířů sbírky Musea Kampa. Na jaře loňského roku jsem mu u nás v muzeu uspořádala krásnou výstavu. Na tuto výstavu a především na Jana Kubíčka s vděčností vzpomínám.