Recenze: The Wombats v LMB
Sraz skákajících královen maturitních plesů.
Pánům v letech se něco takovýho už jen tak nestává. Vlízt do narvaný Lucerny, dát si pivo a začít se prodírat davem, kde na první pohled něco není v pořádku. Po otření se o deváté hrotité ňadérko zjistíte, že jste mezi hopsajícíma a pištějícíma mládežnicema v tílkách, v jednom případě s podvazkem (?) na hlavě.
Takže už jsme si řekli, že publikum tvořily převážně holky, kterejm kupodivu bylo dost málo. Kupodivu proto, protože The Wombats vydali první a poslední dobrý album v roce 2007. Od tý doby se pokusili dvakrát navázat na extrémně hravej a vtipnej debut, kterej neměl vyloženě slabý místo. Wombats se od tý doby snažili trošku vyspět a začali dělat dokonce takovýty trendy věci, jako nahrávání v paneláku na předměstí a tak. Nás obě následující alba na poslech nepřesvědčily, ale naživo to bylo úplně jedno. Od prvního songu to v Lucerně sršelo energií a publikum se bohatě odměňovalo. Wombats moc dobře vědí, kde je jejich síla, proto na songy bez vyloženě hitovýho potenciálu (kterej opět mají téměř výhradně singly z prvního alba) nekladli zbytečnej důraz a pro nás fungovaly jako velmi obstojná vata mezi Kill the Director, Let's Dance to Joy Division a Striptérkou Patricií.
S čistou hlavou dovnitř, s čistou hlavou ven. Přímočará a energická show, která na výbornou splnila všechno, co byste v rámci žánru vůbec mohli hledat. Jen bychom prosili múzu ještě aspoň o jednu návštěvu v Liverpoolu.
About the Author
Oba nevystudovaní architekti s názorem lehce odlidštěným, navzdory lásce mezi pro národy hlásící se k víře přežít tento nakažlivý svět, dál snažíc se být těmi lepšími, alespoň ve vršovickém ďolíku veskrze supportujíc dělníky víry, jimi opravdu jsou.
Hledat
