Recenze: Spiritualita uživatelů alkoholu a marihuany

Čtenářsky atraktivní téma podporuje právě tak atraktivní „hulič“ na barevné obálce paperbacku Radmily Lorencové. Pro nepřipraveného čtenáře však může již několik nadcházejících stránek být překvapením v podobě nečtivé vědecké studie. Jinak řečeno, nejedná se ani tak o publikaci populárně naučnou, jak bychom se podle ztvárnění obálky mohli domnívat, jako o knižně vydanou vědeckou práci. Otázkou je, proč se tedy v této formě nabízí širší veřejnosti. Možnou odpověď hledejme v bližším pohledu na zde prezentovaná témata, která jsou pro českou společnost velmi aktuální.

Jak uvádějí teoretická východiska studie, „přes šedesát procent obyvatelstva (České republiky) sebe označuje jako bez vyznání, nevěřící, či ateista“. To ovšem podle autorky neimplikuje naprostou ztrátu náboženské složky v našich životech. Spiritualita se přesouvá do privátní sféry a lidé už pro kontakt s posvátnem nepotřebují zprostředkovatele ve formě speciálně proškolených jedinců. Zároveň pociťujeme potřebu se osvobodit od omezení všudypřítomnými pravidly a institucionálními autoritami, což nepochybně souvisí s úpadkem zájmu o církevní religiozitu. Nicméně možná právě absence řádu v této oblasti dává prostor pro vznik nových forem spirituality.

Ve své studii Lorencová vychází hlavně z teorie kulturního antropologa Victora Turnera a psychologa Roye Baumeistera. Z Turnerových teorií je pro ni zásadní pojem liminalita. Tím rozumí rozpuštění zavedených struktur, nejistotu ohledně kontinuity tradic a období sociální změti, které vytváří prostor pro vznik něčeho nového. Ovocem tohoto plodného chaosu jsou liminální jevy například ve formě rituálů a tvorby communitas - fluidních společenství, která kladou důraz na přítomný okamžik a osobní vztahy. Jejich výsledkem bývá hluboké mezilidské spojení a pocit propojení se světem. Pojem rituál autorka definuje velmi široce a otevřeně jako „zdroj a zároveň výsledek lidské kreativity, který umožňuje prožívání něčeho, co jde za běžnou každodenní zkušenost a co člověk nedokáže snadno popsat slovy“. Pokud je konzumace alkoholu a marihuany rituálem, měla by jejím uživatelům skýtat právě tyto spirituální zážitky.

Centrální otázku, zda můžeme společenskou konzumaci alkoholu a marihuany považovat za liminální jev dneška, si autorka klade i ve svém výzkumu. Ten se soustřeďuje na kvalitativní metody: obsáhlé dotazníky mezi studenty a analýzu diskusního fóra Grower.cz. Velká část studie je věnována popisu metodologie, cílové skupiny a různým dalším faktorům. Přitom pro laického čtenáře by bylo zajímavější věnovat více pozornosti detailům rituálních činností, uvádět více příkladů konkrétních odpovědí tazatelů a analyzovaných příspěvků fóra. Pohledy na svět „huličů“ z Groweru jsou vítaným osvěžením v poušti akademického sucha. Pro srovnání by bylo zajímavé vidět konkrétní případy toho, jak jsou marihuana a alkohol využívány k docílení spirituality v jiných kulturách, tomu se však autorka nevěnuje. Ocenit je třeba snahu nahlížet na „hulení“ a konzumaci alkoholu nehodnotícím pohledem a jen jako na existující jev, se kterým je v naší společnosti třeba počítat. Marihuaně je přitom nesporně věnována větší pozornost a alkohol zde často slouží jen pro srovnání s marihuanou jako droga legální a všeobecně známá, aby nám byla při pohledu na marihuanu propůjčena jistá srovnávací platforma. Kromě tohoto účelu se nejeví důvod, proč alkohol vůbec řadit mezi předměty studie, když centrálním bodem zájmu je zde zjevně marihuana. Příliš velký důraz na její pozitivní účinky potom budí dojem, že se stejně nesetkáváme se zcela nezaujatým pohledem. Ke své obhajobě autorka uvádí, že negativní následky nadměrné konzumace alkoholu a marihuany nejsou předmětem studia, a proto je záměrně zcela vynechává. Snaha tyto jevy nehodnotit je zde v textu sice patrná, přesto je těžké ubránit se pocitu, že se nepovedlo jí úplně dosáhnout.

A jak tedy zní odpověď na autorčinu otázku: Skýtá užívání marihuany a alkoholu spirituální zážitky? Pro ty, kteří od autorky očekávají jednoznačnou odpověď, bude tato kniha pravděpodobně opět zklamáním. Podle autorky nelze odpovědět jednoznačně, můžeme mluvit jen o jakémsi „quasi-rituálu“ a o něčem, co se liminálním jevům jen podobá. Jasnou odpověď v tomto případě nelze podat a snad ani není radno ji hledat. Výsledky studie by nebylo vhodné vpasovat do nějakého předem určeného schématu a již počáteční široké uchopení pojmů neslibuje žádný prostor pro konkrétní odpovědi. Jedná se o složité téma spojené s množstvím zakotvených předsudků a stereotypů a za těchto okolností je třeba ocenit už samotnou snahu se ho chopit. Vnímejme proto tento konkrétní pokus jako jednu z prvních vlaštovek a doufejme, že budou následovat další a zdařilejší.