Recenze: Bruce Springsteen - Wrecking Ball

 
BRUCE SPRINGSTEEN
WRECKING BALL
SONY MUSIC
 
 
Svět pokřivených hodnot, poháněný bezohledným byznysem a stavějící tvrdou měnu nad ryzí charakter, je ideální živnou půdou pro umělce se sklony k otevřené kritice. Když jej někdo dokáže podat přirozeně, upřímně, bez přehnaného patosu a přílišných klišé, má napůl vyhráno. Stačí se dívat a vnímat. Ústa Bruce Springsteena vždy měla a nadále mají co říct.
 
Dvaašedesátiletý rockový písničkář, který neváhá své názory veřejně vykřičet (výrazné atmosféře občanské angažovanosti přidává ve dvou písních charisma, respektive spíš pověst hostujícího kytaristy Toma Morella, proslaveného v řadách Rage Against The Machine), je však přece jen především muzikant. A ani po téhle stránce jeho tvorba sílu neztrácí. Ač se vážná témata textů občas poněkud náladově tlučou s rozjařenou instrumentální složkou, třeba výrazně melodické We Take Care Of Our Own a Easy Money slibují přerod v jasné koncertní hitovky. Ano, Wrecking Ball má široký záběr koule bořící šedivou uniformní zeď. Od komorně laděných balad, v nichž Bossův zastřený hlas působí nejsugestivněji, se s lehkostí přelévá do velkolepě rozjetých skladeb, které dávají značný prostor sborovému zpěvu a dutí dechové sekce. Ostatně bohaté spektrum využitých nástrojů náležitě vykresluje pestrou nahrávku, která je barevná též stran hudebních vlivů. Místy zavane gospel, mihne se rap i country, Easy Money a Death To My Hometown mají blízko k irské dupárně. Zdařilým obsahem tudíž Springsteen ve finále vychází vstříc i tomu byznysu a tvrdé měně. To jsou paradoxy...
 
Přestože cynická doba velí zpochybňovat cokoliv, včetně vyznání osobních postojů a neblazeovaného vnímání světa, „zaplaťpánbrůs“ za takovéhle album.
 
Text: Daniel Folprecht