CD recenze: Foo Fighters - Wasting Light

FOO FIGHTERS

WASTING LIGHT

SONY MUSIC

11 skladeb / 47:55 min

Intelektuální renomé bubeníků není příliš lichotivé, leč Dave Grohl patří k osobám, které zobecnělou reputaci povznášejí. Však také již drahně let třímá v rukou místo paliček kytaru... Každopádně jeho Foo Fighters dávno vyrostli v respektovanou kapelu a nové album její prestiž rozhodně neposkvrnilo. Zdařilo se vskutku znamenitě.

Grohl a spol. si lascivně pohrávají s kombinováním dravých riffů a svůdných melodií, jež své těžiště neomezují jen na obligátní refrény (zejména Arlandria, These Days či Back & Forth). Nezvykle vyrovnaná kolekce se odvíjí převážně ve svižnějším tempu, o to víc vyniká jímavá I Should Have Known. Relativně syrové rockové písně nejsou zbytečně zvukově přešlechtěné, takže nepotratily autentičnost ani dynamiku.

Víc než jindy se však nad sedmou řadovkou vznáší věčně omílaná nirvanovská gloriola – kromě hlavního protagonisty se totiž v řadách Foo Fighters znovu objevil další kytarista Pat Smear, ve zmíněné I Should Have Known zahostoval na drnčivou basu a okrajově i akordeon Chris Novoselic a album produkčně zastřešil Butch Vig, což je v roce dvacátého výročí velkého třesku zvaného Nevermind velmi symbolické propojení.

Budiž Foo Fighters ke cti, že ač v rámci kapely je Wasting Light lepším standardem, v komplexním měřítku současné rockové scény znamená výrazný nadprůměr. A to navzdory handicapu v podobě nikterak výjimečného zpěvu.

text: Daniel Folprecht