Recenze: Amy

Dokument o životě Amy Winehouse je mnohem víc než jen popisné zachycení příběhu zmučené židovské holky z Londýna.
 
Film režiséra Asifa Kapadiii má atmosféru a zasáhne vás. Kapadia má za sebou velice ceněný dokument o Ayrtonovi Sennovi - i ten byl chválen za schopnost zprostředkovat emoce. Dokument Amy nejen režíroval, ale postaral se i o scénář. Udělal to svěle a i přes výhružně dlouhu stopáž něco přes dvě hodiny je to strhující.
Mrazit vás možná bude už na začátku, kdy na domácím videu Amy zpívá Happy Birthday. Nebo kdy to trošku přehání s pařbami poté, co se odstěhuje z nepříliš šťastného domova své rodiny, a vy si říkáte, byl tohle začátek sešupu? Nebo to začalo až pak?
A budete lapat po dechu, až uslyšíte staré nahrávky z dob, kdy ještě nebyla slavná, ale už měla hlas jako šedesátiletá, životem obouchaná jazzwoman, přičemž to pořád byla teenagerka. Velmi vyděšená a spíš dětská.
Její zranitelnost, nejistota a hrůzostrašně velký batoh emocionálních trablů je klíčem k lecčemus, co se dělo pak. Taky k nešťastnému výběru partnerů - pokud máte kousek srdce, bude se vám rolovat, až uvidíte, jak šíleně mluje svého manžela a chce dělat všechno, co dělá on, přičemž dotyčný ji podle všeho považuje v podstatě jen za snadný zdroj příjmů - sám má neotřesitelné sebevědomí, ale když chcete zjistit, co umí, čím je tak skvělý, nenajdete to ani ve filmu, ani pak v hospodě, kde budete film probírat a listovat wikipedií a články ve webových časopisech.
 
Že měla Amy Winehouse výjimečný hlas, se všeobecně ví. Film nám ukáže i to, jak byla kreativní stran textů a skládání hudby, a bohužel také jak nutné byly její životní trable pro vznik jejch nejlepších písniček. Kromě jiných otázek si pak člověk nutně musí položit tu, kterou si kladou lidi už od pradávna, tedy zda umělci musejí trpět a zda to není krapet hnusné, když sice dělají krásné věci, ale řítí se do hrobu.
Jak film dopadne, všichni víme, proto její úmrtí není udivující, ale i když na film jdeme s tím, že je o někom, kdo to nepřežil, stejně mají záběry z místa smrti, smutnou a děsnou sílu. Jenom 27. A hlavně, jak smutný to byl přes všechno to potěšení z hudby život, kolik ponižujících momentů, útoků, otravných kreténů a zklamávajících "opor" ta holka potkala. Film je výborný, ale trošku asi otřese i s cynickými typy. Ale jděte na něj.