Průvodce Moskvou: Ubytování

Od vydání posledního příspěvku do Průvodce Moskvou uběhlo skoro pět měsíců, za tu dobu se mi tu podařilo potkat dva české kamarády, naučit se rusky, přestěhovat se a zasvětit se do tajů místní politiky i života. A o nejen to se s vámi chci podělit.

“Tak co, Jardo, jak se ti líbí v Moskvě?”
“Mám rád atmosféru v podnicích. Miluju styl, kterým se tu lidi baví. Tanec, zpěv - to je moje.”

“Kamilo, co říkáš na Moskvu?”
“Hmmm… řekla bych, že je ošklivá.”

Různí lidé, různé názory. To je denní chléb hlavního města největšího státu na světě, který je teď ještě o něco větší díky Krymu. Politika jakéhokoliv státu ovšem nemusí nutně reflektovat i jeho obyvatelstvo a tak jsem si dovolila udělat miniaturní anketu s pravými Rusy na kontroverzní téma Krym. Ptala jsem se obyčejných lidí a to den po zveřejnění výsledků referenda:

Alexandra: ”Když jsem sledovala výsledky referenda v televizi, tekly mi slzy. Nečekala jsem, že bude tolik lidí volit pro připojení se k nám.”

Anna reaguje na ekonomický dopad:”Je to vlastně jedno, za dva, tři roky bude zase všechno tam, kde je teď.”

Natalya: “Myslím si, že jsme udělali špatný krok a to hlavně z důvodu poškození mezinárodních vztahů.”

Zbytek dotazovaných více méně vyjádřil souhlas a podporu Putinova tahu.

 
Znovu připomínám: různí lidé, různé názory. Nicméně všichni máme něco společného… potřebujeme něco jíst, pít a někde spát… hlavně spát. Při krátkodobé návštěvě exotického města, jako je Moskva, tak jistě sáhnete po klasice v podobě hotelu, hostelu, mini-hotelu (původně petrohradská invence) nebo apartmánu. Překvapením pro nikoho určitě nebude poněkud vyšší cena nebo ne zrovna perfektní servis. Jelikož ale jedete do města, které má skoro dvojnásobný počet obyvatel celé České republiky, je samozřejmě na výběr z X možností.

Pokud se ovšem v Moskvě plánujete zabydlet na delší dobu, je dost vysoká šance, že budete žít v některém z panelových domů familiérně pojmenovaných po velkých komunistických lídrech.
Bez debat chcete bydlet ve stalince. Velké místnosti, vysoké stropy, dřevěné podlahy. Ale ujistěte se, že v domě proběhla rekonstrukce. Původní kvalita staveb byla totiž velmi nízká.
Po stalince přichází na historickou řadu chruščovka, pojmenovaná po Nikitu Chruščovovi, ze kterého si hoši v USA dělali srandu kvůli jeho malému vzrůstu a “prasečímu obličeji”. Chruščovky jsou z pravidla tří až pětipatrové domy bez výtahu, na který tehdy nebyla dostatečně vyvinutá technologie. Svého času udělaly terno. Pro lidi byly malým zázrakem jako i samo přestěhování se z bytů, kde obyčejně žilo i několik rodin pohromadě, do malého soukromí. A když říkám malého, myslím tím malého. V chruščovkách si lidé věsí i obrazy až ke stropu, aby jimi neposunovali, když kolem prochází, balkony jsou široké tak akorát na chodidla a místnosti musí mít multifunkční využití (jelikož tu pracuji jako učitelka angličtiny, jeden student mi dokonce říkal, že spí v kuchyni).
V chruščovce jsem si sama pobyla několik dorodružných měsíců, než jsem se přestěhovala do brežněvky. Ano, Brežněv byl ten pán s hustým obočím a pro Rusko, nebo tehdy Sovětský svaz, zajistil celkem slušné bydlení v dostatečně velkých bytech s balkony, v domech s výtahy. Palec nahoru.
 
A co bude dál? Začnou snad lidé říkat zbrusu novým, rychle rostoucím panelákům s nefunkčním vybavením putinky? Podle mě by měli.
 
Další vydání Průvodce Moskvou už nebude tak eklektické, prostě a jednoduše se dozvíte, co stojí za to si odvézt z Moskvy do ČR aka suvenýry.
 
 
text a foto: Eva Malá