Premiérou Ibsenova dramatu Eyolf otevírá HaDivadlo sezonu už tento čtvrtek

Premiérou Ibsenova dramatu Eyolf otevírá HaDivadlo sezonní Věčný návrat do minulosti pro budoucnost!
První premiérou 43. sezony HaDivadla je současná interpretace pozdního, příliš neobehraného dramatu Henrika Ibsena Eyolf, jíž připravil umělecký šéf souboru Ivan Buraj. Premiéra proběhne ve čtvrtek 16. listopadu 2017 od 19.30 na hlavní scéně HaDivadla.
Hra norského post-symbolisty, jenž koncem 19. století v průrazné sebe-reflexivitě analyzoval vinu, sebeklam či egoistickou nadřazenost individualit vyšší či umělecké společnosti (hry Stavitel Solness, John Gabriel Borkman, Když my mrtví procitneme), přináší pro start sezonního dramaturgického cyklu Věčný návrat – Krize budoucnosti téma rozpadu snů a fantasmat o funkční rodině, kontrastů mezi vrstvami obyvatel – blízkého a distancovaného, a zásahů metaforických živlů Nicoty definovaných chladem severské pobřežní periférie, v níž se psychologická očistná tragédie odehrává. Premiéra se odehraje 16. listopadu, den před výročím Sametové revoluce, a hned 18. listopadu HaDivadlo přeskočí ke zkoušení následující premiéry – Müllerova Pověření z období Velké francouzské revoluce, v režii Jiřího Pokorného.
Henrik Ibsen napsal hru v roce 1894 a vyrovnává se v ní s osobními tóny tvůrčích pochyb ipředstav o tragédii, která může šťastnou jednotku zaopatřené rodiny ve vteřině postihnout a zcela rozložit. Dítě Eyolfek, postižený úrazem zraného věku, je opečovávaným jediným potomkem Alfréda a Rity, i nevlastní tety Asty, o níž se uchází místní podnikatel, stavitel silnic Borgheim. Jednoho dne, po otcově návratu z hor, ovšem „do reality pronikne přízrak“ v podobě poustevnice Krysařky a z noční můry se vynoří zpráva, že malý Eyolf padl z útesu do fjordu a utopil se. Pro rodiče a pozůstalé tak rázem vzniká mučivá trhlina, jak se s temnou událostí vyrovnat. Co teď – v depresi a krizi snu – dělat dál?
V inscenaci Eyolfa – v němž kromě členů souboru Lucie Andělové, Agáty Kryštůfkové, Jiřího M. Valůška a Marie Ludvíkové vystoupí též jako host Matěj Nechvátal a 8-letý Antonín Šitavanc (Ludvíkové vnuk) – jde v pojetí režiséra Ivana Buraje o věčné, ovšem ryze dnešní otázky osobní odpovědnosti a hrozby cynického přehlížení, které můžou souviset jak s navyklým klidem dosažené úspěšné kariéry, tak i pozicí izolovaného, cynického ego-sebezpytování a sebe-trýznění (o tématu sebereflexe pojednával předchozí sezonní cyklus HaDivadla MY a ONI 2016/2017 zakončený premiérou Macochy).

Dramaturg Matěj Nytra motivy shrnuje: „Jde o rozhlédnutí, jakkoli ztěžklé, kolem sebe: doprostoru, mimo vyčleněné horizonty vlastního domu, uzavřené společnosti, zapouzdřené bubliny. Apelem současného umělce-intelektuála, jakým je i Alfréd Allmers, hlavní postava hry, je tyto bariéry odhodit, uvidět druhého, a pomoci. Nebo aspoň najít v sobě tu možnost. Tímto obrazem naše inscenace končí – nebo lépe řečeno, otevírá se příštímu, jako významově neuzavřená...“
Na Eyolfa tak v celosezonním plánu nové hry zpříma navazují a revoluční a hybný rozměr tématu dále rozvíjejí i konkretizují – Pověření, K antropocénu (Studio), ’68, Čevengur. Důvodem, proč danou energii k sebe-vzkříšení z depresí či útlumu HaDivadlo zkoumá skrze historické paralely, je kromě sezonních velkých výročí počátku lutherovské reformace (1517), sovětské VŘSR (1917), 50 let od událostí roku 1968 či také vzniku ČSR (1918) také citelná, generační živost zejména v aktivistických snahách současné Evropy a vývoj geopolitického dění. Sezonní manifest, který HaDivadlo uvádí (online zde), cituje heslo chorvatského kulturního kritika a filozofa Borise Budena, o možnosti „vrátit se do minulosti pro budoucnost“ – tak abychom našli směr a zkušenosti pro naše aktuální, budoucí konání.

Eyolf
Happy Family. Darkness. Re-live!
Pozdní drama Henrika Ibsena v hutné interpretaci Ivana Buraje. Ve scénografii Antonína Šilara. Sprotagonistou Matějem Nechvátalem. Ve dvou blocích sebe-nahlédnutí a kontrastů blízkého/vzdáleného. Od sebereflexe k depresi – od deprese k procitnutí!
Jak dobře se dá zavřít dům? Manželství. Epocha krize privátna. Emoce jako drogy. Touha jako hnací motor nemrtvého člověka. Vztahy jako projekční plátna sebe sama. Vůči komu mluvit, když se moje touha mění v izolaci?
Allmers se vrátil k manželce po dlouhém výletu v horách (northfinder). Chtěl si promyslet svůj život a taky napsat knihu o odpovědnosti. Peněz má dost. Ale odteď už nebude nikdy psát. Konec tvorby! Jenom rodina! Jenom Eyolf. Nic z venku!
Eyolf si jde hrát ven. Náhlá tragédie. Eyolf umírá. Co říct? Mezery realismu. Může být deprese aktivizující? Není na čase vidět víc? Jak vidět druhého? Jak být s druhým? Čas je třeba zpomalit!

„Pod námi žijí chudí lidé!“
Autor: Henrik Ibsen
Překlad: František Fröhlich
Režie a výběr hudby: Ivan Buraj Dramaturgie: Matěj Nytra
Výprava: Antonín Šilar
Kameramani: Matěj Nytra a David Matuška
Obsazení
Alfréd Allmers: Matěj Nechvátal j. h. Rita: Lucie Andělová
Asta: Agáta Kryštůfková
Borgheim: Jiří M. Valůšek
Krysařka: Marie Ludvíková Eyolfek: Antonín Šitavanc j. h.
Premiéra 16. listopadu 2017
Reprízy 18. a 20. listopadu, 6. a 7. prosince