43. sezona HaDivadla: Věčný návrat. Krize budoucnosti

43. sezona
Věčný návrat – Krize budoucnosti
Smést z minulosti prach nostalgie
a módnosti! NÁVRAT k minulosti jako k rukověti budoucna. NÁVRAT jako SKOK vpřed. HaDivadlo se vrací do minulosti pro BUDOUCNOST!
Sezonu 2017/2018 vHaDivadle naplní neúhybný regres jeho tvůrčí minulostí. Dramaturgický cyklus snázvem Věčný návrat – Krize budoucnosti nabídne hybnou konfrontační i spřízněnou mezi-generační rozpravu nad úkoly dnešní (západo)evropské současnosti a její „dosud mlhavé či nepromýšlené budoucnosti“. Tvůrcům a souboru nepůjde o oživení nostalgizujících a pop-kulturním průmyslem vytěžovaných fenoménů bez konkrétních záměrů, nevrací se k výročním mezníkům historie z důvodu prostých oslav; cílem pojetí jednotlivých inscenací je, jak píše chorvatský filozof Boris Buden, odvaha „vrátit se do minulosti pro budoucnost“.
„V sezoně se u nás setká naše nová tvůrčí generace – k níž patří i dva z originálních režisérů, kteří se v HaDivadle představí vůbec poprvé, a to Jan Kačena a na Studiu Vojtěch Bárta – sklíčovými postavami přelomových etap souboru. Jiří Pokorný i J. A. Pitínský jsou stále zde! Volání po jejich návratu bylo a je pro nás cestou zpět i dál vpřed kimaginaci i radikalitě angažované experimentující tvorby, jejíž tradici oni v HaDivadle založili. Tato diskuze s ,otci‘ zakladateli nás požene k energii, odpovědnosti, vzájemnému sebe-respektu napříč generacemi“, představuje koncept dramaturg Matěj Nytra. Premiéry, z nichž první, úpravu dramatu EYOLF Henrika Ibsena, režíruje umělecký šéf scény Ivan Buraj (premiéra se odehraje 16. listopadu), fungují v pořadí jako v záměrně úskočném plánu propadů včase, a dotýkají se fenoménů konce novověkého konzervatismu, odkazu bouřlivé Velké francouzské revoluce, příchodu kosmo-utopie roku 1917 i hybného roku 1968, který ve svém celosvětovém rozměru nabízí mnoho příbuzného s geopolitickým či aktivizačním hnutím sledovaným v dnešní společnosti.

Po sebereflexi regrese!
HaDivadlo začíná 43. sezonu pražskou premiérou společné koprodukce se Studiem Hrdinů, 9. září na jeho scéně ve Veletržním paláci. Inscenace Macocha, připravená podle novely Petry Hůlové režisérkou této scény Kamilou Polívkovou, hovoří ve zm(n)ožené perspektivě pěti hereček souboru HaDivadla o údělu, šrámech, zrání i dvojí kariéře současné ženy-umělkyně v momentě (ne)jistého pádu na dno propasti i dno láhve. V Brně se představila již v červnu, jako finále zakončeného sezonního plánu MY a ONI – Sebereflexe! Z privátního, sebe-destruktivního módu se pozvolna odpoutává i ústřední postava spisovatele Allmerse v Ibsenově málo hrané, pozdní hře EYOLF (název odkazuje ke jménu synka, jehož v úvodu dramatu utopí mrazivé proudy norských fjordů). Inscenace, jejíž zkoušení bylo již zahájeno, rozkrývá i překonává hrozby krize osobnosti, manželství a tradiční rodiny a stopuje cestu za procitnutím z temného, ibsenovského snu o privátním „štěstí“. Spolu s hostujícím Matějem Nechvátalem, jenž se představí jako depresemi zběsněný Allmers, v inscenaci vystoupí Lucie Andělová, Agáta Kryštůfková a Jiří M. Valůšek. Výrazné, kontrasty proložené scénografické řešení připraví Antonín Šilar, jenž je autorem scény a projekcí i k Macoše.
Konec dějin?
Následně se do HaDivadla vrátí režisér a dramatik Jiří Pokorný, jenž scénu vedl jako umělecký šéf v letech 1999–2004. Jeho projekt soubor zavede do období dynamických po-revolučních proměn, jejichž čas je vratký jako třesoucí se zub gilotiny před pádem. Půjde o českou premiéru významné, formálně radikální hry Heinera Müllera POVĚŘENÍ, napsané v roce 1981. Dějově ji otevírá situace předání neznámého dopisu vyslancem z francouzské kolonie na Kubě – krátce po dobytí Bastily krvavým převratem roku 1789. Ve hře se však záhy objevují přeskoky např. k surrealistickému obrazu zastaveného výtahu, v němž se v mysli stáčí dokola v pochybnostech postava současného manažera. Aktivizace, koncertní charakter a revolta (v čase) budou doménou tohoto prokletě- básnicky psaného textu i jeho rituální povahu dění zdůrazňující inscenace. Hudbu složí herec a muzikant Roman Zach, scénu vytvoří Pokorného častí spolupracovníci P. B. Novák a Jana Hauskrechtová, jež se tak do HaDivadla rovněž vrátí.
Vrámci cyklu Studia – zaměřeného na autorské a formálně pomezní projekty nekonvenčních tvůrců – vznikne projekt s přednáškovým názvem K antropocénu. Jeho autor, režisér spjatý s pražským Chemickým divadlem Vojtěch Bárta, se v něm ponoří do hlubin globálního problému „ekologické krize“, s cílem reflexe přirozeného i člověkem determinovaného vývoje přírody, jejíž stav každodenním přečerpáváním zdrojů nenávratně (?) spěje ke katastrofě. Půjde o materiálně zahlcené, „imerzivní“ herecké sólo, jež Bárta připraví mj. ve spolupráci s vybranými výtvarníky či zvukovými tvůrci brněnské scény.
Střih! Utopie?
Následná květnová premiéra nese titul ’68 – dle fenoménu světově převratného roku aobdobí konce 60. let minulého století. Náhled na dobové dění, inspirované mj. reflexivními díly Jeana-Luca Godarda, Sebastiana Vassaliho či Bruna Latoura, se v autorském projektu-diskuzi bude střetávat s ryze aktuální paralelou v současném hybném aktivizačním hnutí především mladé (studentské) levice. Střet generací, postojů otců a jejich synů, o ideji převratu, práva na (re)akci, akt násilí či odmítnutí vzorů, bude pojatý jako setkání i konfrontování dvou časových rovin (68 a 89), žánrů (dokumentární pozorování vs. stylizovaná diskuze) i formálních přístupů. Právě touto inscenací se do HaDivadla vrátí jeho klíčová osobnost počátku porevolučního brněnského působení v 90. letech, režisér s radikální obrazivostí i schopností pojit divadelní formy k sobě, Jan Antonín Pitínský.

Finálním projektem sezony pak bude v červnu světový objev mnoho let zakázaného románu ČEVENGUR, jenž napsal ve 20. letech sovětský modernista a „jurodivý“ pozorovatel tragických absurdit počátku komunistické utopie, Andrej Platonov. Námět i adaptace, jíž se ujme sám režisér Jan Kačena, nahlíží na snové i syrové epizody vrůstání čerstvé komunistické doktríny do prostředí ryze tradicionalistického – sovětský venkov, zmítaný občanskou válkou. Dílo končící apokalyptickou vizí předvídá pro budoucnost například aktuální téma propojení lidstva s technickou hmotou a mechanizací, kontrast přirozené reality a futuristické imaginace, která nedomýšlí důsledky. Půjde o velkou rehabilitaci románu poprvé vydaného před 40 lety (u nás v roce 1998).
Next Wave i nové vize
HaDivadlo již pravidelně hostí brněnský program zásadní přehlídky domácího alternativního a pomezního divadla ...příští vlna/next wave... Program představovaný brněnskému publiku vzniká ve spolupráci kurátorky Lenky Dombrovské a vlastní dramaturgie.
V nové sezoně HaDivadlo dále navazuje na sérii hudebních eventů pod názvem Soft. Koncept akcí, jejich kurátory jsou mezioboroví tvůrci Matyáš Dlab s Jardou Čermákem, se rozšíří o mezinárodní program a představí vlastní propagační vizuál.
První z cyklu Diskuzí A2, pořádaných ve spolupráci s progresivním kulturním čtrnáctideníkem bude opět mapovat, v dramaturgii filozofa a absolventa FSS MU Lukáša Likavčana, fenomény a otázky spjaté s novými premiérami sezony.
HaDivadlo představuje též nově reformovaný grafický a obrazový styl vlastních prostor i webových materiálů: jeho autory jsou výrazné osobnosti současné domácí scény – vítěz Ceny Jindřicha Chalupeckého, malíř Alexey Klyuykov, a mezinárodně ceněný grafik Lukáš Kijonka.
Vrátit generaci téma! Pojďte s námi do minulosti pro budoucnost. Pojďte s námi hledat, co chybí!