Prague Taxi Bitch versus Uber

Daniela jezdila jako taxikářka pro Uber, nyní přesedlala na klasický dispečink (a na Uberu nenechá nit suchou. Článek z dob, kdy ještě vše bylo OK, jsme uveřejnili zde). Přinášíme vám ukázky z jejího obsáhlého blogpostu na téma 14 nesmyslů o pražské taxislužbě. 

Jen málokteré povolání má tak špatnou pověst u veřejnosti, jako má pražský taxikář. Nacházíme se na samém dně oblíbenosti spolu s exekutory a revizory. Právem?

Taxikáři jsou zloději, šidí a kradou.
Ve skutečnosti je šidit v taxíku velmi nesnadné. Je to extrémně regulovaný obor. Někdy příště si dám tu práci, že vypíšu způsoby, jakým způsobem vás může taxikář ošidit a jak se tomu vyvarovat, pravda je však taková, že stačí použít taxík normálním legálním způsobem a tím nedáte taxikáři příležitost. Normální legální způsob je, že ho necháte zapnout taxametr. Který musel projít kontrolou Českého metrologického institutu a je na něm plomba. Pokud se pokusíte domluvit na pevné ceně předem, jednak nutíte taxikáře k nelegálnímu jednání, a jednak mu dáváte příležitost, aby vás ošidil.

Řidiči Uberu nemohou šidit.
Řidiči Uberu mají k šizení úplně stejné "nástroje" jako řidiči taxi. Jejich cesty jdou zaznamenávány úplně stejně jako cesty řidičů taxi dispečinků nebo Liftaga, ale zkontrolovány pouze v případě stížnosti.
 

V dobách navigace zvládne řídit taxi i cvičená opice. Taxikáři jsou jen dělníci volantu a místopis je přežitek.
Každý zkušený taxikář ví, že na navigaci se nedá spolehnout. Musí mít v hlavně základní schéma města, operativně reagovat na problémy na cestě a případně navrhnout zákazníkovi vhodné alternativy. Tedy postarat se o něj, pomoci mu stihnout letadlo nebo včas vyzvednout děti ze školy. (Sama jsem jednou zvládla cestu z Karlína na letiště za 25 minut, přestože navigace kvůli zácpám ukazovala 45. Prostě znám cestičky. Vím, kdy a kde mohu porušit předpisy. Zákaznice díky mně odletěla. To je ta věc navíc, kterou navigace neumí.)
Zkoušky z místopisu mohou být přežitkem co do svého obsahu, nikoli však co do svého principu. Odfiltrují úplné debily a vy pak máte jistotu, že vás veze člověk, který je aspoň natolik příčetný, že se uměl připravit na zkoušky, které mimochodem nejsou úplně banální. Obtížností bych je přirovnala ke středně těžké zkoušce na VŠ. Řidič se kromě místopisu musí naučit i otázky z práva a praktické obsluhy taxametru.
Taxikář navíc není jen řidič. Je to především živnostník, podnikatel. Musí si propočítat své příjmy a náklady (ne každému to jde, viz výše). 
 

Taxi je drahé.
Ve skutečnosti probíhá cenová válka, která pro mnohé taxikáře znamená ekonomický krach. Tu válku začaly samotné dispečinky ještě před Uberem. Průměrná cena za kilometr je v Praze takových 22 korun. Tzv. magistrátní cena je 28 korun / km. Tato cena je maximální a už velmi dlouhé roky se nezměnila, přestože všechny ostatní služby a ceny podléhají přirozenému dopadu inflace a trhu. Jeden z největších pražských dispečinků vás sveze dokonce za 18 korun / km, což odpovídá základní ceně Uberu.

Budoucnost je v aplikacích, klasické taxi zanikne.
Na českém trhu funguje spousta aplikací, ale pouze dvě mají významný podíl na trhu: Liftago a Uber. Drtivou většinu jízd stále dělají klasické dispečinky. Pro taxikáře je ježdění přes aplikací lákavá možnost, protože nemusí platit paušál za dispečink. Situace je však taková, že uživit se dá jen Liftagem. Výběr není velký, většina lidí stále ještě chce raději zvednout telefon nebo poslat SMS.
Počet jízd přes aplikace nepochybně roste, ale dispečinkové taxi rozhodně nestojí před zánikem kvůli technologiím. Pokud stojí před zánikem, tak kvůli cenové válce na trhu. 

Zbytek včetně zkušeností s provozem v obou sférách si přečtěte na její stránce.