Jak se uživit coby řidička pro Uber

Uber je kontroverzní alternativa taxíků, která hýbe mnoha vyspělými zeměmi. Poslední dobou už je i u nás docela běžná, plus se snaží zviditlenit různými promo akcemi typu "tady si vyplňte a pojedete zdarma." Nás ale zajímalo, jaké je být řidičem, který se snaží si tímto způsobem vydělávat. Zeptali jsme se Dani, původně novinářky, která má nyní Uber jako hlanví příjem.
 
Proč jste začala jezdit jako taxikářka pod hlavičkou Uber?
Ono by se správně nemělo říkat taxikářka, protože Uber není taxislužba. Je to aplikace, která propojí vás, jako zájemce o spolujízdu, se mnou, coby s řidičem, který chce někoho svézt. A začala jsem jezdit, protože jsem hledala nějaký přivýdělek a tohle mě zaujalo. Nikdy mi nevadilo jezdit po Praze a mám tak docela zažité rozmístění známých ulic, tudíž to vypadalo snadně. Postupně jsem pak zjistila, jak je vozit lidi zábavné. Pokaždé se těším, jakou novou tvář poznám. A především je na tom skvělá ta svoboda – zapnete si to, kdy chcete, třeba odněkud zrovna jedete a máte chvíli čas. Nemáte žádného šéfa ani pracovní dobu. Žádné velké peníze z toho ovšem nejsou, je to tak na hranici, aby se to vyplatilo, zvláště když započtete i amortizaci auta.
Vyzkoušela jste Uber ještě před tím jako zákazník?
Nikdy jsem Uber jako zákazník nevyzkoušela, ale občas vezu někoho, kdo sám jezdí. Já bydlím v centru, takže na všechna důležitá místa dojdu pěšky, a když potřebuju někam dál, jedu prostě autem. A když se pak vracím, zapnu si Uber. ☺
Musela jste splnit nějaké podmínky?
Musíte mít auto, které není starší než deset let. Nemusí to být vlastní auto, ale třeba i z rodiny apod. Přepokládám, že u nás jezdí většina řidičů svým vlastním vozem, ale spousta zákazníků především ze zemí třetího světa mi říká, že u nich mají řidiči Uber auto pronajaté. Samozřejmě musíte mít řidičský průkaz, to docela pomůže:) A také nepříliš zatížené bodové konto, čistý trestní rejstřík a platnou technickou kontrolu. No a vlastně ještě chytrý mobil, bez něj to nejde. S tím jsem měla problém. Nikdy mě tyhle androidy a ajfouny nezajímaly, stačil mi starý mobil na volání a esemesky. Celkově jsou ty technické aspekty jedinou nepříjemnou věcí na tom ježdění, protože to občas nefunguje úplně, jak má – aplikace padá, mobil se zahřívá, že byste na něm mohli smažit vajíčka, GPSka vás tvrdošíjně navádí někam do dvora opačným směrem apod. Ale třeba kdybych byla nějaký mobilní geek, tak si tyhle záležitosti užívám. Přece jen, je v tom budoucnost. A pro zákazníka je velmi pohodlné, když si jen ťukne do mobilu a nemusí volat nikam na taxislužbu.
Nemáte někdy potíže s „klasickými“ taxikáři?
Zpočátku jsem se toho trochu bála, ale zatím jsem nic nepříjemného nezažila. Ostatně, mám takové nenápadné šedivé auto a není na něm nijak poznat, že jezdím pro Uber. Navíc, jak jsem říkala, mám bydliště v centru, což znamená kupon na modrou zónu, takže klidně můžu v noci postávat mezi taxikáři na Václaváku a tvářit se děsně nenápadně. Nemyslím si však, že bych jim kradla zákazníky – lidé, kteří nasednou na takovém místě na taxík, a ti, kteří si tam zavolají Uber, to jsou úplně rozdílné světy. Mimochodem, jednou si mě jeden taxikář přivolal jako zákazník. Fajn jsme si popovídali, dokonce mi dal nějaké rady. Nemám proti taxikářům vůbec nic, je to docela náročné povolání. Když jezdíte deset hodin v kuse po pražských ulicích přes všechny ty kostky, výmoly, kolejnice a zpomalovací prahy, dost vás to unaví. Nebo naopak když nekonečně čekáte, než si vás konečně někdo zavolá, a počítáte ztracené hodiny života. To už teď moc dobře vím. Tak doufám, že oni nebudou mít nic proti mně.
Máte pocit, že Uber vyhledává nějaká typická skupina zákazníků?
Ano. Jsou to lidé, kteří se nebojí vyzkoušet nové technologie a služby. Musíte zaprvé vůbec vědět, že něco jako Uber existuje. Zadruhé si musíte najít a stáhnout aplikaci. Zatřetí se do ní musíte zaregistrovat a spárovat kreditku. To je docela dost úkonů, které vyžadují určitou inteligenci a přehled. Uber také využívají hodně turisté nebo cizinci, kteří žijí v Praze. Turisté to nejspíše mají doporučeno v bedekrech nebo to znají z domova. Obecně bych typického zákazníka označila za člověka mladého nebo raně středního věku s mírně alternativním způsobem života nebo zájmy. Taky je legrační, jak se to liší podle národnosti – je to úplná přehlídka stereotypů. Američané si chtějí vždy povídat a nikdy mi nedají horší hodnocení. Němci mají seriózní dotazy, i když je vezu zrovna do bordelu, a jako jediní mi občas dají spropitné. Italové vždy jezdí v rozjuchaných skupinách. Arabové jezdí ještě v rozjuchanějších skupinách a v autě na sebe pokřikují. Češi a Slováci jsou často zamlklí a koukají do prázdna – to ale neplatí, když jsou opilí, to naopak zažívám velmi surreální konverzace. Ženy z Latinské Ameriky jsou nadšené, že je veze žena, a chtějí mě hladit po vlasech, muži jsou naopak zasmušilí a často se mračí. Hodně jezdí Rusové, kteří žijí v Praze. Dále jezdí Indové, Poláci, Dánové, Španělé – je to zkrátka velmi pestré a hlavním pojítkem je, že znají a používají Uber. V drtivé většině případů jde o příjemné a sympatické lidi, ale možná mi to tak připadá proto, že mám lidi ráda, nevím.
Na co se zákazníci nejčastěji ptají?
Jak se mi jezdí. Jestli se to vyplatí. Jak dlouho jezdím. Jestli se takhle v noci nebojím. Jestli jsem z Prahy (ani po dvaceti letech v Praze jsem stále neztratila stopy slezského přízvuku, takže se na tohle někdy ptají i Češi). Jestli je to moje hlavní povolání, nebo dělám ještě něco, a co to teda je. Jestli mám manžela nebo přítele. Jestli budu jezdit do rána. Jestli jsem dnes vezla už hodně lidí. Jestli jim můžu zastavit u benzinky, aby si koupili cigarety.
O kolik je cesta s Uber levnější, než s klasickou taxislužbou?
Dá se říci, že je to za méně než polovinu, ale těžko se to přesně definuje. Existuje spousta levných taxislužeb, naopak s Uberem se vám někdy může stát, že si chcete přivolat auto ve špičce a máte to za určitý násobek běžné ceny – aplikace vás na to upozorní, ale už se mi stalo, že si toho někdo nevšiml a pak byl rozladěný, když se dozvěděl konečnou cenu. Obecně je to každopádně hodně levné. Průměrná jízda po centru vás vyjde tak na 70 až 80 korun, jízda do okrajových části Prahy za 100 až 200 korun. Letiště z centra je kolem 300 korun. Stáhněte si to a jezděte s tím a sami uvidíte. ☺
Je po svezení velká poptávka?
Jde to ve vlnách. Někdy se ani nestačím napít, jindy čekám a čekám. Rekord v čekání mám dvě a půl hodiny. Ono je totiž takové hluché místo mezi osmou a desátou večerní, kdy jsou už všichni v hospodě, ale nikdo ještě nechce domů. Špička pak nastane po půlnoci, nejvíce se jezdí mezi jednou až třetí hodinou v noci. Já jsem zaměřením noční řidička, specializuju se na čtvrtek, pátek a sobotu, kdy je teoreticky největší poptávka. Ale vím, že jsou řidiči, kteří se orientují třeba na ranní špičku. Denní řidiči také mají výhodu, že občas chytnou letiště, zatímco já mám třeba v pátek v noci velký počet jízd, ale většina je z klubu do klubu za pár korun.
Jak moc podle vás sledují zákazníci hodnocení od minulých klientů?
Myslím, že moc ne. Aplikace navíc vybere auto za ně. Ale sleduje to Uber. Když má někdo hodnocení nižší než 4,7 hvězdiček, má určité finanční nevýhody. Já si to beru hrozně osobně. Ještě jsem se od toho nenaučila odpoutat a vždycky mě mrzí, když zjistím, že mi někdo strhnul hvězdičky. Pak si většinou zpětně vydedukuju, kdo to byl – třeba pro někoho dlouho jedu, protože se vyhýbám uzavírkám. Nebo mi vypadne GPS a zeptám se zákazníka na cestu. Nebo si mě někdo zavolá na pěší zónu a pak se musíme nahánět telefonicky. Nebo se mu nelíbí cena. Nebo já. My zase hodnotíme zákazníky. Jednou si mě někdo přivolal, a já vidím, že má jen tři hvězdičky. Říkám si, ty jo, v čem asi bude háček. A víte, v čem byl? Ten člověk byl černoch. Nic jiného. Byla jsem z toho smutná. Nenasbíral to u nás, ale ve Francii, odkud byl. Já dávám všem automaticky plný počet, snad kromě dvou případů za celou dobu.
Poskytuje vám váš dispečink jistou ochranu před agresivními klienty?
Nemáme žádný dispečink. Všechno zařizuje aplikace. Už jsem pár divných lidí vezla, ale jen jednou se mi stalo, že mě někdo vyloženě fyzicky sexuálně obtěžoval. Takový opilý cizinec s brýlemi Uber. Vzápětí v autě usnul a nemohla jsem ho dostat ven. V tu chvíli jsem litovala, že neexistuje ani žádné telefonní číslo pro skutečně vážné události. Zavezla jsem ho před policejní stanici a říkala jsem si, že v nejhorším zkusím poprosit muže zákona. Ale nakonec mi pomohl kolemjdoucí pár. Prostě ho vytáhli ven. Až později jsem zjistila, že aplikace pro řidiče nabízí menu pro vážné události. Je to takové kapku autistické, mačkat tlačítka, když se vás někdo zrovna pokouší znásilnit. Telefonní číslo by bylo lepší, ale to by na něm musel někdo nonstop sedět, což nejspíše jde proti duchu celé věci. Ale naprostá většina zákazníků je bezva a ježdění je velká zábava. Více než divných klientů se bojím všelijakých nápadů na zklidňování centra, zavírání ulic, nápadů s mýtem a tak – protože to by znemožnilo naše fungování. My totiž na rozdíl od taxíků smíme jen tam, kam mohou ostatní normální auta. Jasně, mě taky štve, jak je všude plno aut, ale lepší by bylo dobudovat vhodnou infrastrukturu, která odvede pryč tranzit, než znepříjemňovat život řidičům, kteří v centru žijí a pracují.
Dani Vrbů je novinářka, redaktorka a překladatelka, která pracovala pro několik známých mediálních domů a nakladatelství, ale pak se dala na ježdění pro Uber. Jako druhou práci stále ještě píše články. Ve volném čase skládá hudbu, jezdí na výlety, čte si historickou literaturu a věnuje se synovi. Po Praze ráda chodí pěšky.
-
foto Steven Kay, CC by sa 2.0