Pipes &Pints už v pátek na Mystic Skate Cupu

Na Mystic Skate Cupu jsou jako doma, letos se na pódiu navíc vystřídají s legendou skateboardové scény, kalifornskými Suicidal Tendencies. Kapela Pipes &Pints! Už v pátek 26.6. se těšte na pořádnej punkrock, dudy a pogo! A naladit se můžete rozhovorem se zakladatelem kapely, Vojtou Kalinou…
 
Právě jste představili zbrusu nový klip Warpath 82.  Ráno začínáte čerstvým džusem, pak tělocvična, trochu té romantiky a text v duchu “always movin' forwards", tedy stále je třeba hledět dopředu. Jak dalece je to “autobiografická záležitost? Propagujete skrze hudbu i svůj životní stylafilosofii?
 
Klip zabírá náš běžný volný den. Už nám není dvacet, takže je to možná trochu jinak než kdybychom to točili před deseti lety. Každý to máme trochu jinak a raději už nic nepropagujeme. Každý ať si dělá,co chce. A i my si děláme,co chceme, čím dál tím víc. Trochu té motivace neuškodí. Kdo by taky chtěl moving backwards. Minulost je pryč.
 
Jste aktivistická kapela?
Aktivisti, tak jak je to slovo běžně chápané, už nejsme. Jsme aktivní,to ano. A zase, každý trochu jiným směrem. Jsme různí lidé a máme různé životy, pohledy na svět. Každý tak předáváme trochu něco jiného,ať už vtextech písní, muzikou, vystupováním na pódiu, v rozhovorech a i v osobním životě. Jako kapela se určitě shodneme na tom,že chceme předávat lidem dobrou muziku, radost, zábavu a energii, alespoň tu jednu hodinu,  co trvá naše vystoupení nebo poslech alba. Jako jednotlivci pak máme každý svoje další activity,kterými předáváme zase jiné věci. Stačí si trochu pogooglit nebo si odebírat naše aktivity přes sociální sítě.
 
Není to příliš utopická představa, že se dá něco změnit hudbou? Jaká je v tomto ohledu vaše ambice?
Svět se mění každou akcí a reakcí. I odhození malého papírku do přírody spouští reakci, která trvá desítky až stovky let. Je rčení,které říká, že mávnutí motýlího křídla spustí bouři na druhém konci světa. Když do lidí vypustíte své názory,jistě se někdo zamyslí, někoho to ovlivní, někdo se zatvrdí, někomu je to jedno, někdo se dobře pobaví, jiný se nasere. Osobně už mám ambice měnit leda tak sám sebe, to je ten nejlepší způsob,jak změnit celý svět.
 
Ptám se i proto, že jeden z vašich členů se objevil v televizním projektu Kmeny Vladimira 518, konkrétně v dílu o punku. On tam byl jakožto zastáce straight edge...
Myslím,že Vinca se nijak neškatulkuje. Prostě jen nepije, nefetuje a nežere maso, už od patnácti let. Spousta lidí potřebuje škatulky,aby si dokázala věci lépe zařadit. Proč ne, hlavně,že pak víme,o čem je řeč. Pokud vím,tak svou cestu nikomu násilím necpe. Když je tázán rád odpoví. Aktivista nutí svoupravdu ostatním i za cenu násilí. Nejsme aktivisti.
 
Jaká je vůbec vaše definice punku?
Naše, nevím. Nesepsali jsme si s Pipes žádné "Internal Policy" pod které bychom se byli všichni schopní podepsat. Pro mě je punk hlavně muzika. Tvrdá i melodická, hodně energická a jednoduchá. Jedu na tom od dětství. Máš chuť hrát, nic neumíš, tak se během 2 hodin naučíš 2 akordy na kytaru a můžeš do toho třískat. Je to pro mě i záležitost módního fetiše a určité vizuální preference. Ostatně celé to vzniklo kolem krámu Sex, specializovaným na latex, bondage a různé ulítlosti. To bylo v 70tých letech, kdy vznikli Sex Pistols. Definice neexistuje, kdo tlačí nějakou definici je aktivista.  A jak jsem říkal, my nejsme aktivisti.
 
Jaký máte vztah k MysticSkate Cupu a skateboardingové scéně?
Na Mystic chodím snad od prvních ročníků. Jezdil jsem sice tehdy na freestyle biku a občas nás ze Štvanice vymetli,protože jsme jim to tam kurvili stupačkama :) To byla spíš taková sranda. Scéna tehdy byla o dost menší a tím pádem semknutější. Všichni punx, skejťáci, skins, hc, tekknaři,atd., atd.drželi dost pohromadě. Nebylo ani tolik akcí jako teď,  takže se chodilo na všechno. Na Sedmičku, na squaty, na free tekky, na Štvanici. Jsou to naše kořeny, vyrostli jsme v tom. Když hrajeme na Štvanici, 60%, možná i víc lidí známe osobně. Tohle je naše scéna, náš domov a vždycky se budeme rádi vracet. Mike si tohle období prožil v Kalifornii se skejtem na ulici. Je ze starý školy jako Duan Peters a Legendy z Dogtownu. Teď už moc nejezdí,protože mu odešli kolena. Většina z nás jezdí na snb, surfujeme atd.
 
Zmínil jsi váš vizuální styl. Typické je olschoolové tetování a spol., kdo vám to dělá?
Všechny staré věci dělala Tereza Pet, to ještě byla na volné noze. Teď tetuje v Tribu a už je z ní vyhlášená tatérka. Když byl potřeba nějaký design, Terka udělala obrázek a některý z grafiků to pak doladil do potřebné podoby. Vznikalo to všechno přirozeně.
 
Hlavní hvězdou letošního MSC jsou Suicidal Tendencies, jakou muziku vlastně posloucháte vy?
Posloucháme všechno. Punkrock je srdcovka, to je jasná. Reggae, Ska, Hardcore... Jinak u nás v osobních kapelních přehrávačích najdete všechno od hiphopu přes klasiku po popinu. To,že hrajeme právě na Štvanici, na skejtových závodech a ještě se Suicidal Tendences je velký. Obrovská čest a určitě i splněný sen. Nejeden z nás na ST vyrůstal a ještě před pár lety by nás ani nenapadlo že něco takového se kdy může stát.
 
Se Suicidal Tendencies máte jednu společnou věc, a sice kalifornského producenta vaší druhé desky,Dariana Rundalla. Jak se vám podařilo ho získat?
Dárek je skvělej a komunikativní člověk. Navíc rád cestuje. Okamžitě nám odepsal a nebyl problém se domluvit. Tomáš ho vybral právě proto, že dělal na deskách našich oblíbených kapel. Jsme mu obrovsky vděčníza to,  co pro nás udělal a kam dokázal posunout nás i naší muziku.
 
Pohybujete se na DIY scéně, zároveň máte komerční úspěch (cena Anděl, vydavatelství Suprapfon...etc.), jak balancujete mezi altenativou a mainstreamem? Řešíte to vůbec?
Tohle už neřešíme. Co komerce není a co už je. Kdo nastavuje limity? Kdo má ten mandát tohle rozhodnout? Když do něčeho jdeme, vždy to má hlavu i patu, dělají na tom skvělílidi a nikomu tím neubližujeme. Když cítíme,  že jsme šlápli vedle, stáhneme se. Kromě toho,stále jsme DIY. Děláme si to všechno sami. Managujeme si to sami, do muziky nám nikdo nekecá. Ano teď už máme rozpočet na to,abychom si na některé věci najali profíky. Nicméně co mají udělat,zadáváme my. Úspěchu se nebráníme a od začátku jsme tohle všechno chtěli. Tak teď to máme. A to je teprve začátek :)
 
Co dalšího Pipes & Pints čeká? Prozraď nám vaše plány a projekty?
Čeká nás velké natáčení nové desky. Ve hře je jeden skvělý producent a jeho studio ve Státech. Vypadá to i na pokračování spolupráce s Dárkem. Vydání vidíme někdy na konec roku 2016. Letos ještě na podzim odjedeme 5 týdnů šňůru po Evropě společně s výbornou francouzskou partou Banane Metalik. Asi 30 až 40 a víc koncertů v jednom tahu, oujé. Pak se zase až do jara odmlčíme a během zimy bychom nějak spáchali tu desku.
 
Skrze podporu fanoušků se momentálně snažíte dostat i na Sziget, jeden z největších festivalů v Evropě. Jak je vůbec náročné prosadit se na mezinárodní scéně? Vy jste měli tuhle ambiciod založení kapely, jak se vám to daří?
Daří se to skvěle. Zhruba 40% koncertů jedeme v zahraničí. Festivaly i kluby. Sziget je velká věc a proto jsme snad poprvé v životě oslovili fanoušky o pomoc v takové hlasovací soutěži. Na Szigetu se za týden protočí víc jak 300 000 lidí. Zatím to vypadá, že ostatní kapely nějak podvádí:) Příští týden na to ještě vlítneme a to by bylo,abychom je společně nepřeválcovali. Prosím podpořte nás svým hlasem zde:
https://sziget2015.gigmit.com/pipes-and-pints
 
Když porovnáte českou hudební a zahraniční scénu, jak jsme na tom?
Jsme na tom líp a líp. Mladíkluci i starý páky umí líp hrát, líp skládat. Máme už dávno přístup i k pořádnýmu vybavení. Západ měl proti nám trochu náskok. Myslím,že už je to smazané, teď už je to na každém jak uchopí svojí tvorbu.
 
Co je pro vás zatím největší satisfakce v rámci kapely?
Velká čest pro nás byla opakované účinkování na legendárním punkovém festivalu v Blackpool, Rebelion fest. Mají o nás další zájem. Předskakovali jsme tam jeden ročník Larsovy Fredericksonovi a druhý rok Social Distortion. A největší satisfakcí je rozběsněné publikum na každém dalším koncertu. Jeden sen za druhým. Co bude dál...