One Step Before the Fall: Boj na život a na smrt znovu v NoD

Od 26. 11. se zase budeme potkávat v ringu. Markéta Vacovská v roli boxera Muhammada Aliho a zpěvačka Lenka Dusilová mají energii, která bourá NoD. Oceňované představení o síle a chuti bojovat, o prohrách i vítězstvích. Červenou nití tanečního příběhu je Parkinsonova choroba a možná vize konce našich životů.
 
Trailer představení zde.
 
Hypnotická hlasová a zvuková vlna v podání zpěvačky Lenky Dusilové a silový tanec Markéty Vacovské (27. 11., 15. 12.) a Veroniky Kotlíkové (26. 11.) se v jediném momentu střetávají uprostřed boxerské arény. Multižánrový projekt vysoce oceňované umělecké skupiny Spitfire Company tematizuje motiv boje, vyčerpanosti, projevů Parkinsonovy choroby a kolapsu. Je možné najít poetiku na místě, jako je boxerský ring?
 
Boxer přece v ringu taky tančí, ovšem s cílem svého partnera položit na lopatky, zničit jej. Sám Muhammad Ali o sobě prohlásil: „Létám jako motýl, bodám jako včela. Tvoje pěsti nemohou zasáhnout to, co tvoje oči neuvidí.“ Ali šel od vítězství k vítězství, koho však nedokázal porazit, bylo jeho vlastní tělo a nemoc. A tento okamžik, onen moment pádu, tvoří nejsilnější část celého představení.
 
Zápas v ringu umocňuje hlas a hudba Lenky Dusilové, která v některých okamžicích tvoří dokonce dominantní složku celého prožitku. To hlavní se potom odehrává v rovině střetu tance a hudby.
 
Uvidíte příběh jednoho zápasu a najdete bojovníka, který je v každém z nás. Vstupenky na představení jsou k dispozici na webu GoOut.cz nebo každý všední den od 16:00 do 20:00 v NoD.
 
Ceny:
Nominace na Cenu Thálie za mimořádný jevištní výkon.
Ceny České taneční platformy 2013 - Markéta Vacovská, Tanečnice roku a Martin Špetlík, Světelný design roku.
Herald Angel Award a nominace Total Theatre Award - Edinburgh Fringe 2013.
Ceny divadelních novin 2012/13 - Petr Boháč, režie a koncept projektu (v kategorii Alternativní divadlo) a Markéta Vacovská, choreografie (v oboru Tanec a balet).
 
„Nejde o žádný instantní taneček na krásu, doplněný boxerskými prvky, ale o silový tanec (neplést s křečovitým), sebevědomou a jasně vedenou performanci, v níž je znát práce každého svalu a kde je každý pohyb proveden tak, jako kdyby byl hlavním nositelem výrazu právě on a žádný jiný.“ 
(Jakub Novák, Aktualne.cz, 5.12. 2012)
 
„Spojení obou osobností, napůl improvizované zvukové plochy vytvářené na syntezátor a zpěv Lenky Dusilové spolu s extrémně náročným fyzickým výkonem Markéty Vacovské plným pohybové fantazie a abstraktních obrazů odkrývajících existenciální roviny lidského těla i duše.” (Vladimír Hulec, Divadení události 2012, Divadení noviny)
 
„Tanec Markéty Vacovské má v sobě výbušné momenty, tak jako byla výbušná Aliho osobnost i rétorika a přesto má vždy blízko k pádu na zem, tak jako když nejednou sám inkasoval k.o.” (Tomáš Kůs, Aliho pěsti ve tmě (CityOutPrague)
 
„Na scéně jsou jen dvě ženy a neskutečná energie. Jen tanec a zpěv, hudba, zvuk, žádná slova a přece vysloveno vše, co mělo.” Domonik Melichar, Ztracené tělo (Divadení noviny)
 
„Dusilová osciluje mezi kytarovými melodiemi indie stylu s přídechem naděje a synchronizovanými válečnickými pokřiky. Její hlas a hudba jsou dokonalým doprovodem agresivní, manické energii a bojovnému tanci Markéty Vacovské." (Rachael Collins, Prague Film and Theatre Centre)