Rozhovor o Bouři, divadelním projektu režisérské dvojice SKUTR

STK Theatre Concept uvádí BOUŘI - nový divadelní projekt režisérské dvojice SKUTR Lukáše Trpišovského a Martina Kukučky volně inspirovaný stejnojmennou hrou Williama Shakespeara. Má premiéru 14. listopadu 2014 v novém multifunkčním kulturním objektu JATKA78. Přinášíme rozhovor s tvůrci celého tohoto originálního divadelního konceptu.
 
Jakým způsobem vznikala Bouře?
Na počátku byla chuť mne a Martina potkat se znovu s herci, se kterými jsme pracovali na našich inscenacích v zahraničí. Ať to bylo v Lubuském divadle v Zelené hoře, nebo na akademiích FDU Bělehrad, VŠMU Bratislava, PWST Wroclaw nebo AT Varšava. Z toho vzešli dva polští herci, jeden Srb a čtveřici uzavřel Csongor Kassai ze Slovenska. Hledali jsme pak nějaké základní univerzální téma, které souvisí i s tím, že se znovu potkáváme při práci po deseti letech. Každý si něčím prošel, nějakou životní krizí. Z toho vzešel nápad udělat autorskou inscenaci na téma Bouře.
 
Nakolik je inspirovaná stejnojmennou hrou Williama Shakespeara?
V průběhu zkoušení se Shakespearovi na míle vzdalujeme. Je tu ale životní krize, bouře, cesta po moři, ostrov našeho vnitřního světa, taková introspekční zastávka, která pomůže překonat bouři – životní krizi. To je docela dost podobné Shakespearově Bouři.
 
Bylo od začátku jasné herecké obsazení?
V podstatě ano. Csongor Kassai (SK/HUN), Željko Maksimovič (SRB), Przemyslaw Kosiński (PL), Dawid Rafalski (PL). Na všechny kluky jsme se moc těšili. Jsou to velcí herci a magicky zacházejí se slovem.
 
Jak moc náročný je proces realizace, když jsou protagonisté ze čtyř různých zemí?
Nejvíc se přetahujeme o jazyk během zkoušení. Češi, Slováci a Poláci si rozumí a Željko ze Srbska z nás zase nejlépe mluví anglicky. Takže si pomalu vytváříme vlastní jazyk – něco mezi slovanštinou a angličtinou. A také jsou kluci dost pracovně vytíženi, takže je těžké dostat je najednou do Prahy, zaplatit ubytování a tak dále. To jsou ty přízemnější starosti.
 
Máte nějak rozdělené režisérské role? Jste na něco specialisté (na co ten druhý není nebo méně)?
Lukáš je více přes text a obecně věci zastavuje a nechává je stojaté a já rád zas všechno ženu kupředu. Takové to „čehí a hot“. A hercům s oblibou dáváme protikladné poznámky.
 
Právě jste po premiéře opera Výlety páně Broučkovy Leoše Janáčka v národním divadle Moravskoslezském, jak vnímáte tento rozdíl – myslím velikost scény, vlastní tvorba, atd…
Víte, práce ve velkém divadle je náročná na koordinaci a řemeslo. Je to taková zakázka „Heatoure couture“. Kdežto autorská volná tvorba je o svobodě a často i tápání. My s Martinem na autorském divadle vyrostli, zejména díky rezidenci v Divadle Archa. A když jsme se pak dostali na vlastní nohy, už nám ta drobná autorská práce zůstala. Pomáhali nám Jirka Sulženko, Tereza Rychnovská, Iva Kopecká, Kristina Maliberská a teď Claudia Nasli a Pavla Klouzalová. V Arše s námi začínali Rosťa Novák, Dorka Kršková, Pepa Rosen, Adélka Stodolová a Kuba Kopecký. Rosťa pak okouzlil novým cirkusem a my s Adélkou dál rejdili ve vodách cross – over divadla. Vytvořili jsme společnou divadelní platformu STK Theatre Concept (Stodolová, Trpišovský, Kukučka) a produkujeme si opravdu punkově malé nezávislé projekty s lidmi, na kterých nám záleží. V současnosti máme na repertoáru Adelčinu trilogii Malá smrt, Muži a Ženy a crazy komedii o vesmíru Nesmírná show. K vidění jsme v Divadle Komedie, v La Fabrice a nyní doufáme, že vše sestěhujeme pod střechu holešovických JATEK78.