Obrazem: Robotix Gipsy Tour
Ach! Při vzpomínce na těch dvacet červencovo-srpnových dní mi srdce poskočí blahem. Strávit dvě třetiny měsíce v jižní Francii, kam jsme se vydali na dlouho plánovanou BU2R Robotix Gipsy Tour, není pro typického Čecháčka úplně nejobvyklejší dovolená. Cítím se proto poněkud vyvoleně, že jsem jako kameraman měl možnost na tuhle pouť vyrazit a podělit se s vámi o po cestě nasbírané dojmy a zážitky. Stály za to! Určitě si říkáte, co že to ta Robotix Gipsy (nebo gypsy?) Tour vlastně byla. Mám-li být hodně stručný, popsal bych to asi nějak takhle – devět kámošů, kteří si už nějaký ten pátek říkají Robotix, se dohodlo s BU2R, že jim zasponzoruje jejich výlet do teplých (no, v létě spíše teplejších) krajin, odkud přivezou vše dokumentující film a spoustu dechberoucích fotek. Na mapě Francie jsme si při plánování trasy zaškrtli města jako Nimes, Bordeaux, Bayonne nebo Biarritz, pár dní jsme se na ně rozcvičovali v tréninkovém pošumavském kempu v Lažišti u Prachatic a v půlce července už jsme vyráželi vstříc netradičnímu dobrodružství.
Původní plán byl vyrazit v partičce čítající ještě o několik hlav více, ale předsevzetí vždycky úplně nevycházejí tak, jak si je člověk maluje, a tak jsme nakonec vyráželi z Prahy o devíti lidech, jako sardinky namačkaní v zrezivělém Vitu. U toho si nikdo z nás nebyl jistý, jestli nás doveze alespoň za hranice zapovězeného Německa, ze kterého jde u alternativních partiček, jako je ta naše, vždycky strach jak ze sovětských gulagů. No prostě – načůrali bysme! Naše vozidlo by navíc u německých oficírů na první pohled určitě vyvolalo zděšení – celá jedna strana zabarikádovaná surfem, všude bedny třetinkových Budvarů, potraviny v množství přesahujícím standard jedné, z konce světa vystrašené americké rodiny a k tomu všemu skateboardy naskládané všude. Pro člověka, co nechce mít s německou Kobrou nic do činění, tedy naprosto smrtící koktejl. Ale měli jsme štěstí!
Celý výlet byl šitý celkem horkou gipsy jehlou, jejíž hrot nebyl úplně nejostřejší. V roli hlavního ševce působil ve skejtové partičce notoricky známý Nikolas Tušl, o kterém kolují zvěsti, že vydat se s ním za hranice je něco jako ruská ruleta. Nakonec ale ku radosti a oddychu nás všech probíhalo všechno hladce, nikdo nikoho nezabil a ani se o to nepokoušel (nebereme-li v potaz Nikolasovu zpáteční 12ti hodinovou řídící seanci protkanou několika mikrospánky). Do Francie jsme na rozdíl od větštiny doposud uskutečňovaných výletů se skejtovou posádkou nejeli točit plnohodnotné skejtové video, ale spíše takový para-dokument o tom, jak se česká friends crew vypořádá s nástrahami slaného větru, krásných Francouzek a výborného vína. A nutno uznat - se všemi výše zmíněnými „překážkami“ jsme se popasovali na výbornou. A proč Gipsy? No, peněz na ubytování jsme neměli zrovna na rozhazování, takže jsme spali pod blyštícími hvězdami ve stanech a spacácích, nebo jsme využili štědrosti francouzských přátel, kteří nám nabídli setrvat v jejich příbytcích. To by v opačném případě jen tak ledajaký čecháček neudělal, takže všem našim zahraničním přátelům patří velký respekt a dík. Inu, jiný kraj, jiný mrav!
Vezmeme-li popořadě jednotlivé individuality výletu, tak obrazy, které se mi ve spojitosti s nimi v hlavě vynořují, budou následující:
Nikolas Tušl v roli hlavního mozku výletu, pevně třímající volant uhánějícího Vita, vnitřně soužený stále vypadávajícím ramenem, přesto však v užívajícím módu s optimistickou vidinou toho, že má vše pod kontrolou. Adama Lukase vidím v zapřené poloze, ostřícího svým analogovým Pentaxem, přes jehož čočku mu stále vlaje dlouhá, srdcelámající patice. Dále tu je Marek Prokeš s (prý) lesbickým účesem a stále otevřenými ústy, ze kterých se dere jedna zapamatováníhodná hláška za druhou. Bez Marka a jeho humoru by náš výlet nebyl ani zdaleka tak veselý. A film jakbysmet!
Fotograf Kubo Krížo stojí opodál, má „vpiči“, vše bedlivě pozoruje, občas se pokoutně usměje, připomínek však nemá. V ruce drží svoje „pětdéčko“, které je připraven tasit vždy, když vidí něco, co by mohlo stát za kvalitní snímek. A nutno uznat, že jeho tasení se proměnilo v jednu z nejlepších
sérií fotek z tour, které jsem doposud v Čechách viděl. O tom ale máte možnost se z přiložených snímků přesvědčit sami. Kdo je tu ještě? Už vím. Patrik Arslanian v roli kuchaře, tatéra, skejťáka, holiče, Vševěda Všudybuda a zakladatele ředitelství. Nebýt něj, neodvezli bychom si z výletu suvenýry v podobě tetování, nenavštívili bychom Bordeaux, nepozřeli spoustu kvalitně zpracovaných potravin a nedozvěděli se spoustu dosud netušených zajímavostí. Good to have you on board, Patrik! Vzpomínky se mi vrací taky k Jakubovi Brožovi a jeho nikdy neutuchajícímu přání, jet na výlet k moři. Tomu klukovi stačilo opravdu málo. Na tour jsme si sebou vzali i Makrelu, kterou ale nebyla žádná mořská ryba, nýbrž náš polo-řecký kámoš Janis Maceridis. Ten se staral o duchovní vyrovnanost všech přítomných a má na svědomí také špetku toho kvalitního skatebordingu. Lukáš Daněk s námi z tour strávil jen krátký čas, protože byl nucen vydat ze zpátky do české kotliny za povinnostmi. Vybavuje se mi však pár jeho skvělých triků, které stihl předvést na první zastávce ve francouzském Nimes. No a dále jsem tu už jen já, Honza Zima, s batohem s kamerovou technikou na zádech, stále vyhledávající nákup správné přímořské obuvi (nebo prakticky čehokoliv), pokukujíc po ženách, vychutnávajíc francouzské bílé.
Jak bude z právě ve střižně vznikajícího Robotix Gipsy Tour filmu, který si svojí premiéru odbyde 13. prosince v pražské Meet Factory, citelné, naše crew byla trošku zvláštní. V dobrém slova smyslu! Když vezmete devět výše zmíněných individualit odkázaných na dvacet dní společného soužití a vhodíte je do mixérů, dostanete směs, která srší vtipem, který lajcký divák však nemusí být sto pochopit. Vodící linka společných 20ti dní strávených v přátelské a pohodové atmosféře ale musí být srozumitelná pro všechny racionálně uvažující bytosti, které se rádi pobaví u netradičních věcí. A BU2R Robotix Gipsy Tour film bude skutečně trochu netradiční, stejně tak, jako byl celý výlet.
No, máte se na co těšit. Tak se tedy uvídíme ve čtvrtek 13. prosince v Meet Factory. Vstup je zadaro a zahrají WWW, Midi Lidi a Kazety, Ježíš táhne na Berlín, Kyklos Galaktikos, Dikolson, Ink Midget, a Vladimir 518. Bude zábava!
Honza Zima
Hledat
