Mike Skinner, Woodkid, Whitest Boy Alive atd. na Electronic Beats v Arše

MH:
Grimes přivezla tanečníky, Woodkid dostal vagínu.

Žánrově rozmanitý večírek se konal v sobotu v Arše - Prince of Tennis, The Whitest Boy Alive, Grimes a Mike Skinner to rozjeli.

Publikum ve vyprodaném sálu divadla Archa přivítala česká dvojice Prince of Tennis. Když pak po jejich půlhodinovém setu běžela projekce se jmény všech hvězd vystupjících na pražských Electronic Beats, nejvíce se provolávalo jméno Grimes.

A opravdu – její fanouškovská základna patřila mezi nejpočetnější, avšak nejen díky fanouškům si Prahu tato kanadská dream popová ikona zamilovala. Protože musela odletět letadlem hned po své show (jejíž součástí byla při Oblivion trojice tancujících fanoušků na pódiu), přijela do české metropole již o den dříve, aby ochutnala marihuanové lízátko a Woodkidovi darovala růžovou plastiku své vagíny.

Samotný Woodkid večer publikum rozpálil jako železo svým energickým vystoupením. Jeho show měla skvělou atmosféru, na pódiu si vystačil se dvěma bubeníky a žesťovým triem. Polepšit by si už mohl jedině projekcí svých klipů nebo hostováním Lany Del Rey.
Prý jsem byl jediný, s kým The Whitest Boy Alive ani nehnuli. Nesouhlasím. Jen bych si je daleko více užil, kdyby vystupovali druzí nebo třetí (nebo bych byl pod vlivem houbiček). Každopádně jejich set byl nejdelší – a bylo to znát.
 
JK:
Přišla jsem až na set Mikea Skinnera, protože jsem nechtěla schytat příliš velké davy. Zažila jsem báječný DJ set, kdy Skinner proletěl asi tuctem žánrů, páté přes deváté sázel tisíce barev hudbeního spektra... a zůstal poměrně nepochopený. Až do chvíle, kdy pustil drumandbassový remix Streets a roztomile připitými gesty vybídl lidi, aby se trochu hnuli, na něj publikum v opoceném divadle jen vejralo... a nic. I potom to chtělo hity a stejně lidi odcházeli a psali na facebook, že to "měl rozbitý na tisíce subžánrů" a "co tam dělal ten divnej chlap". Rozbitý? Naopak, ta pestrost znamená, že to někdo, šmankote, spravil, a velmi správně. Skinner není Dj, který oslňuje brilatními finesami, on má "jen" super muziku spousty tvarů a podob, kterou rád pouští do lidí. Problém je, že tenhle přístup nenachází tolik odezvy, kolik by si zasloužil, a četní vystajlovaní hipsteři tohohle lehce geniálního šílence spíš chladně pozorovali, než by si to s ním užili. "Divnej chlap" byl jeho kamarád a manažer, se kterým si dával drinky. A má bejt? Proč by se měly dodržovat nějaké nikým vlastně nedeklarované zvyky, jako že dýdžej s sebou nesmí mít nikoho, kdo by nebyl slavnej, a měl by pokud možno mastit do lidí jeden styl...?! Koho to ruší, komu a čemu to vadí? Nebylo by užitečnější si užít fakt, že přijel TEN chlápek ze Streets, představil nám obskurní remixy svojí hudby, další hromady úplně jiné muziky od elektroniky britských čarodějů 90. let po spoučasnost, dal si s kámošem pár drinků a všechno bylo v cajku? EH!!!