Mike Skinner: Jdu si vlastní cestou a bojuju

Rozhovor s Mikem Skinnerem, který zahraje 5. 5. na již vyprodaném Electronic Beats v Arše.
 
 
V albech The Streets se stále odráží tvůj přerod z chlapce v dospělého muže. Cítíš se ve svém věku dobře, nebo bys chtěl radši zastavit čas a být navždy mladý?
Jsem rád dospělý. Kdybych chtěl zůstat mladý, tak bych se Streets hrál navždy. Pro mě se fakt, že jsem starší, hodí k produkování a DJingu lépe než věčné poskakování a zpívání o tom, jak se zkalíme.

Jak bys tedy chtěl, aby tvoje skladby zněly za dvacet let, a o čem by měly být?
Teď se spíš zajímám o to, jak moje skladby znějí. Ale to je jen reakce na fakt, že jsem dlouho pracoval se slovy a příběhy. Je to prostě příjemné, soustředit se jen na zvuk.

Co se týče kariéry, jsi spíš ten, kdo se nechá osudem unášet, nebo ten, kdo se snaží si jít svou cestou a bojovat?
Jdu si vlastní cestou a bojuju. Věřím, že štěstí člověk dosáhne díky tvrdé práci.

Jak se rozhoduješ, když se ocitneš na životní křižovatce?
Dřív jsem hodně řešil, jestli to, co dělám, je správné, nebo ne. Nakonec mi došlo, že to je stejně jen o tom, jestli tě to, co děláš, baví, a jestli tomu věříš. A jestli si stojíš za tím, že ta skladba, na které pracuješ, je ta pravá.

Co je nejlepší na změně hudební identity? (z The Streets na D.O.T. atd.)
Je divné nevědět, že některé věci prostě jednou skončí... Výhodou každopádně určitě je, že to není rutina, ale že to je naopak kreativní, zase začít něco nového.

Ocitl ses někdy v situaci, že ses zamyslel nad textem své písně a pak si řekl „Ne, to nevydám... to je moc soukromé/citlivé téma...“
Dřív jsem to tak nikdy necítil, že by nějaké téma v mých textech bylo příliš soukromé. Teď už ale uvažuji jinak, je to od té doby, co mám rodinu.

Co pro tebe znamená „hit“?
Hit je něco, co je skutečně populární. Podle mě se hit nedá udělat z něčeho, co není. Hodně se mluví o tom, jaká hudba je populární, ale hit je dnes podle mě něco, co se stane populárním, když je to třeba na itunes nebo na youtube.

Vyjadřuješ se různými uměleckými prostředky – rytmem, zvuky, slovy, vizuálním uměním – a přitom všechno děláš s největším nasazením a kvalitně. Jaký je tvůj recept?
Je to jen o tobě samotném. Když nahráváš u velkého labelu, je těžké všechno kontrolovat, ale teď je pro mě jednoduché  mít všechno ošéfované, protože je zde jen pár lidí, včetně mě, kteří dělají všechno.

Popisuješ sebe jako umělce, který se snaží bořit konvence. Týká se také tvého DJingu?
Myslel jsem tím, že mixuji v analogu a že nedělám vše přes počítač. Na druhou stranu, nikdy bych nemohl jako DJ analogově mixovat, protože to je prostě těžké.

Co budeš hrát jako DJ v Praze na Electronic Beats? Používáš ve svých setech mikrofon, nebo za sebe necháváš mluvit hudbu?
Nerapuji. Bude to jen o hudbě.
 
Text exkluzivně pro protišedi.cz: Ivana Marcinová